Užitečné organizmy (7): Mšicovníkovití - Aphelinidae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 1938x

Dnes vybočíme z taxonomické posloupnosti a podíváme se na zástupce čeledi mšicovníkovití, kteří se v současné době vyskytují na rostlinách a regulují problematické škůdce, na které registrované přípravky často nestačí.

Mšicovníkovití (Aphelinidae), patří do nadčeledi chalcidky. V Evropě se vyskytuje necelých 200 druhů, v ČR okolo 50 druhů. Čeleď zahrnuje malé druhy (0,6–1,4 mm), se slabě sklerotizovaným tělem (tělo mrtvých jedinců se při vysychání deformuje). Zbarvení těla je nekovově černo žluté, tykadla jsou krátká s 5–8 články, zadeček široce přisedlý, chodidla 5 článková, vzácně 4článková. Ostruha středních noh často prodloužena. Kladélko většinou krátké, na konci zadečku cerky.

Parazitují převážně u štítenek, puklic, červců, mšic a molic, vzácně ve vajíčkách jiného hmyzu a v larvách a kuklách bejlomorek a lapkovitých. Hyperparazitoidi jiných chalcidek - častý způsob vývoje samců (samci se vyvíjejí i v samicích stejného druhu).

Z pohledu ochrany rostlin je můžeme rozčlenit do 3 skupin: a) parazitoidi molic, b) mšic a c) štítenek.

Parazitoidi molic

Rod Encarsia (část druhů) - velikost do 1 mm. Parazitovaná pupária molic se poznají podle černého zbarvení, které přetrvává i po vylíhnutí molic. Encarsia se prokouše ven kruhovým otvorem. Proti skleníkovým molicím (molice skleníková a bavlníková) se používá E. formosa kterou je možno zakoupit i pro domácí využití ve skleníku nebo při napadení pokojových rostlin. Pokud se dají rostliny s molicemi na balkon nebo na zahradu, mohou být molice parazitovány populacemi z přírody. K přenosu mezi rostlinami lze využít listy s nevylíhnutými parazitoidy.

V molici vlaštovičníkové, škodící na brukvovité zelenině, parazituje nejčastěji E. tricolor. Na to, jaké početnosti dosahuje molice vlaštovičníková v posledních letech, je parazitace v podstatě nulová a nemá na regulaci škůdce žádný vliv. Proč tomu tak je, není známo. Parazitovaná pupária nejsou ani na zahrádkách, kde se neaplikují pesticidy, takže intenzivní ochranou to není.

Parazitoidi mšic

Na mšice se specializuje rod Aphelinus. Z našich druhů je nejvýznamnější mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali), který je 0,8–1,3 mm velký, černě zbarvený se světlou bází zadečku, nohami a tykadly. Do Evropy byl introdukován ve 20. letech minulého století z USA za účelem regulace vlnatky krvavé. Po zimě většinou nestačí regulovat nástup vlnatky (v tom případně nutné použít postřik), namnoží se až v letním období, kdy spolu se slunéčky způsobí kolaps kolonií vlnatek. Parazitované vlnatky černají a zůstávají pevně přichyceny na kůře po dlouhou dobu.

Parazitoidi štítenek

Na štítenky se specializuje několik druhů, některé z nich k nám byly záměrně přivezeny z ciziny. Účinnost parazitoidů je často negativně ovlivněna redukcí populace parazitoidů přes zimu. Míru parazitace je možné zjistit na jaře odloupnutím štítků, pod kterými se místo štítenky nachází kukla nebo dospělec parazitoida. V ohniscích s přemnoženou štítenkou zhoubnou je parazitace velmi nízká, k nalezení parazitoidů je nutné prohlédnout velké množství štítenek. Parazitoidy je možné do sadu introdukovat pomocí nařezaných větví s napadenými štítenkami.

Pukličník žlutý (Aphytis proclia) - tělo je citronově žluté, 0,5–1,3 mm dlouhé. Nejvýznamnější parazitoid štítenky zhoubné i štítenky čárkovité. Pukličník parazituje pouze samice štítenek. Samice klade vajíčka jednotlivě skrz štítek štítenek. Dospělci se často živí vytékající hemolymfou z otvoru po kladélku. Nejvyšší početnosti dosahuje na podzim, přes zimu dochází k redukci populace na 1/3 - v našich podmínkách přezimuje pouze dorostlá larva pukličníka, ostatní vývojová stadia hynou. Vysoká zimní redukce je příčinou jeho nízké efektivity. Pochází ze severní Ameriky. Ve 40. letech minulého století dosahovala parazitace štítenky zhoubné na jižním Slovensku 2–60 %, v letech 1998–2000 na jižní Moravě jen 1–4 %.

Pukličník štítenkový (Encarsia perniciosi) - velikost 0,4–0,7 mm, hlava a hruď světlé, zadeček tmavý. Druhý nejvýznamnější parazitoid štítenky zhoubné. Pochází ze severní Ameriky. V 50. letech byl vysazen na Slovensku, odkud se samovolně rozšířil i na naše území. Samci pukličníka jsou lákáni na feromon používaný k monitoringu štítenky zhoubné a je možné jejich početnost sledovat ve feromonových lapácích.

Tmavá (parazitovaná) pupária molice skleníkové

Dospělec Encarsia na listu

Parazitované vlnatky černají

Dospělec mšicovníka

Dospělec Encarsia tricolor

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.