Užitečné organizmy (8)
Lumkovití - Banchinae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 592x

Podčeleď Banchinae se specializuje na housenky motýlů. Zahrnuje mnoho užitečných druhů, kteří napadají nejčastěji housenky tzv. drobných motýlů. Vývoj larvy parazitoida probíhá uvnitř těla hostitele, který se většinou vyvíjí zcela normálně, bezpříznakově.

Banchinae jsou u nás zastoupeni 133 druhy ve 13 rodech. U většiny druhů převažuje tmavá barva těla s příměsí jiné barvy, nohy bývají světlejší. Podčeleď zahrnuje většinou středně velké až velké druhy, některé s velmi dlouhým kladélkem. Samice se odlišují od ostatních podčeledí podle prohlubně na horní straně kladélka před jeho koncem a mohutného trojúhelníkovitého posledního spodního zadečkového článku s výkrojem u vrcholu, u některých rodů jsou bedra hladká bez lišt, u jiných hluboké párové rýhy na vrchní straně zadečkových článků (trib Glyptini). Areola v předním křídle je většinou trojúhelníková nebo chybí. Určování samců je obtížné (jsou podobní na Tryphoninae a Ctenopelmatinae), pokud nepatří do skupin s hladkými bedry nebo rýhami na zadečku. Rody jsou navzájem dobře ohraničeny, určování do druhů je problematické (chybí kvalitní určovací klíče), proto i údaje o publikovaných hostitelích je třeba brát s rezervou, především u druhově početných rodů (Glypta, Lissonota).

Prohlubeň na vrchní straně kladélka se vyskytuje pouze u některých podčeledí lumků. Slouží samici k tomu, aby poznala, jak hluboko může/musí zarazit kladélko do těla housenky (při kladení se do prohlubně zachytí pokožka housenky, která další zasunutí ztíží).

Většina druhů má jen 1 generaci v roce. Přezimují buď v kokonu, nebo jako larvy nižších instarů v těle hostitele. Podčeleď se dělí na 3 triby. Banchini, s rody Banchus, Exetastes a Rynchobanchus, se vyvíjejí ve větších druzích (můrovití, lišajovití), čemuž odpovídá velká velikost těla dospělců lumků a krátké kladélko samic napoví, že mohou parazitovat pouze housenky žijící na povrchu rostlin nebo před jejich ukrytím do vnitřních částí rostlin nebo půdy (např. mladé housenky osenice polní před jejich trvalým přesunem na podzemní orgány rostlin). Zbylé triby parazitují malé i velké druhy motýlů (nejvíce hostitelů je známo z čeledi obalečovití), kladélko samic je zpravidla delší až dlouhé, uzpůsobené k parazitaci housenek ukrytých ve spředených listech, květních úborech či v kmenech a větvích. Převažují oligofágové, parazitující druhy vyskytující se ve stejném prostředí.

Parazitoidi obalečů

Z pohledu zemědělství je to nejvýznamnější skupina jak počtem druhů, tak podílem parazitovaných housenek. Preferováni jsou slupkoví a pupenoví obaleči (obaleč zimolezový, o. ovocný, o. pupenový, o. růžový aj.) před druhy žijícími uvnitř ovoce (obaleč jablečný, o. švestkový). Obaleče napadají nejčastěji druhy z rodů Apophua, Glypta, Lissonota a Teleutea. Kromě rodu Lissonota mají ostatní rody na vrchní straně zadečku párové rýhy. Délka těla dospělců, vyvíjejících se u obalečů, bývá okolo 1 cm.

Apophua - přední ostruha dlouhá, přesahuje polovinu 1. tarzálního článku, areola v předním křídle chybí. U nás 4 druhy, nejvýznamnější je A. bipunctoria - tělo černé s příměsí žluté barvy, nohy červenooranžové, kladélko dlouhé jako zadeček. Parazituje v housenkách drobných motýlů, např. u slupkových obalečů, předivek a molověnky.

Teleutea - podobná na Apophua, ale má areolu v předním křídle, tělo je štíhlejší. Z našich 2 druhů je hojná T. striata - nápadný druh s černým tělem a žlutou kresbou. Lze snadno vychovat z housenek obaleče zimolezového, ale parazituje i u dalších druhů obalečů.

Glypta ­- areola chybí, od Apophua se odliší kratší ostruhou. U nás desítky druhů, parazitující drobné i velké druhy motýlů.

Parazitoidi ostatních motýlů

Lissonota - patří do tribu Atrophini, nemá párové rýhy na zadečku, bedra hladká, bez polí, kladélko samic zpravidla dlouhé, jeho délka více než 1,4× delší než délka zadní holeně. Areola je i není vyvinuta. U nás desítky druhů, některé létají na světlo. Jsou hojní na květech okoličnatých rostlin, kde se dají dobře sbírat. U obalečů parazituje pouze menší část našich necelých šedesáti druhů, proto jsou řazeni do parazitoidů ostatních druhů. Tomu odpovídá i převažující střední až velká velikost těla. Jedním z největších druhů je L. setosa - tělo černé, nohy červenooranžové, kladélko delší než tělo. Samice ho využívá při parazitaci housenek ukrytých ve dřevu nebo pod kůrou, kde se nacházejí housenky drvopleně obecného a hrušňového i nesytky jabloňové.

Banchus - nápadný rod s vosím zbarvením (většina druhů), zadeček stisknut z boku, ze štítku vybíhá různě dlouhý trn. B. pictus parazituje v housenkách velkých druhů motýlů (lišajů, osenice polní). Spíše vzácnější druh, preferující otevřená stanoviště. Parazituje i v housenkách sosnokaze borového, ale v lesích na Bzenecku, v místě současného přemnožení sosnokaze borového, bude spíše hojnější příbuzný B. hastator, který preferuje kladení do housenek 2.–4. instaru. Housenky 1. instaru krátce po parazitaci často hynou na následky způsobené vpichem kladélka, kdežto housenky 5. instaru samice ignoruje - už jsou na ní moc staré. U housenek 4. instaru dochází po parazitaci k opoždění ve vývoji a tyto housenky se i později přemisťují ze stromů do půdy ke kulení.

Teleutea striata

Apophua bipunctoria

Druhy rodu Lissonota mohou být barevné a mají většinou dlouhé kladélko

A. bipunctoria - detail párových rýh ve tvaru  obráceného V

Banchus pictus je nápadný vosím zbarvením

Čerstvě svlečená (bílá) kukla T. striata - larva se úspěšně zakuklila v záhybech igelitového sáčku během transportu

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.