Užitečné organizmy (9): Lumkovití - Cryptinae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 841x

Podčeleď Cryptinae je vysoce různorodá jak morfologicky, tak biologicky. Zahrnuje drobné i velké druhy, křídla samic jsou plně vyvinuta, zkrácená či úplně chybějí. Larvy se vyvíjejí uvnitř i na povrchu těla hostitele, nemálo druhů patří mezi hyperparazitoidy. U nás je více než 90 rodů a 428 druhů, v Evropě 116 rodů a 1 076 druhů.

Dospělci této podčeledi se poznají podle 1. článku zadečku - při pohledu z boku je zpravidla kolenovitě ohnutý, průduchy jsou za polovinou a vzdálenost mezi průduchy je kratší než jejich vzdálenost od zadního konce článku (tím se odlišují od podčeledi Ichneumoninae, která má průduchy blíže konci 1. článku než vzdálenost mezi průduchy navzájem). Areola v předním křídle většinou vyvinuta, pětiúhlá. Kladélko samic nejčastěji okolo ½ délky zadečku, výjimečně přesahuje délku těla.

Název podčeledi Cryptinae naznačuje, že některé druhy mají kryptické (podobné, shodné) znaky nebo chování s jiným hmyzem. Dnes se tento jev nazývá mimikry - neškodný druh napodobuje jiný nebezpečný nebo jedovatý druh, čím se chrání před predátory. U lumků této podčeledi se jedná nejčastěji o podobnost s čeledí hrabalkovití (Pompilidae). Hrabalky loví pavouky a mají rychle působící, velice bolestivý jed. Lumci napodobující hrabalky neklidně pobíhají a natřásají křídly. Podobnost je často velmi dokonalá, pobíhající samice lumka se pozná bezpečně pouze podle vyčnívajícího kladélka, které hrabalky nemají (žihadlo je schováno v zadečku), pokud se entomolog zmýlí a chytne do ruky samici hrabalky, ihned svůj omyl pozná na vlastní kůži.

Bezkřídlé samice rodu Gelis zase napodobují dělnice mravenců. Např. Gelis agilis napodobuje mravence obecného (Lasius niger) nejen tvarem těla a zbarvením, ale i produkcí mravenčích semiochemikálií, které odpuzují pavouky (obrana před lovem). Podobnost je opět dokonalá - při odchytu lumků je nutno v síťce prohlédnout všechny mravence, zda mají lomená (mravenci) nebo rovná (lumci) tykadla.

Podčeleď Cryptinae zahrnuje velké množství druhů, parazitující škůdce. Někteří autoři ji rozdělují na 3 samostatné podčeledi (Cryptinae, Phygadeuontinae a Ateleutinae). Ateleutinae zahrnuje jediný evropský druh Ateleute linearis s neznámou biologií (japonský příbuzný A. minusculae je ektoparazitoid – koinobiont housenek vakonošů).

Cryptinae - většina druhů jsou koinobionti, jejichž larvy se vyvíjejí jednotlivě na povrchu těla hostitele, ale najde se i několik výjimek - gregarické druhy. Druhy z tribu Cryptini parazitují nejčastěji v kuklách či předkuklách motýlů, blanokřídlých (především u žahadlových), larvy některých rodů požírají vajíčka v kokonech pavouků. Druhy z tribu Aptesini parazitují nejčastěji v kokonech širopasých (pilatky, ploskohřbetky a hřebenule), méně často v kuklách motýlů a brouků. Rod Rhembobius parazituje v pupáriích pestřenek.

Sphecophaga vesparum - parazituje na kuklách vos a sršní. Hlava a hruď jsou černé s bílou a červenou kresbou, zadeček a nohy červené, kladélko skryté. Areola v předním křídle otevřená. Samice mohou mít zkrácená křídla. Samice se nemusí pářit, ala pak kladou vajíčka, z kterých se líhnou pouze samice (thelytokie). To umožňuje využít maximálně hromadný zdroj potravy - hnízdo vos nebo sršní (nezdržuje se pářením). Tento druh byl introdukován na Nový Zéland k regulaci invazní vosy útočné.

Cryptus moschator - tělo černé s červenou kresbou, nohy načervenalé, kladélko vyčnívá. Parazituje kukly bekyně zlatořitné a můr. Zástupce velkých druhů podčeledi Cryptinae, které jsou hojné na květech miříkovitých a pro svou fotogeničnost často zachycovány fotografy a zveřejňovány na internetu.

Nippocryptus vittatorius - tělo nápadně zbarveno - u samic černé s bílou kresbou na tykadlech, zadních tarzech a konci zadečku, přes křídlo tmavá páska. Kladélko viditelné. Samec pestřejší – má více bílé kresby. Vzácný parazitoid drobných motýlů (líhne se např. z přezimujících housenek obaleče jablečného).

Aptesis jejunator - tělo černé se světlou kresbou, zadeček červenočerný. Parazituje pilatku jablečnou a drobné druhy motýlů.

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.

Detail 1. článku zadečku - vzdálenost mezi průduchy (a) je kratší než vzdálenost od průduchů k zadnímu okraji (b)

Sphecophaga vesparum - kokony lumků na dně sršních buněk

Nippocryptus vittatorius

Cryptinae jsou častí návštěvníci květů