Aktuální přehled ochrany polních plodin - leden a únor 2019
16. 01. 2019 Ochrana obecně Zobrazeno 2254x
Schopnost obilnin odolávat nepříznivým podmínkám zimy je umožněna schopností rostlin přizpůsobit se projevům klimatu a aktuálním povětrnostním podmínkám. Vnější faktory zimy jsou nezbytnou podmínkou k vyvolání pochodů přizpůsobení rostlin. Je-li však intenzita vnějších faktorů příliš silná (náhlé změny), nebo když působí příliš dlouho, dochází k poškození a úhynu rostlin. Z meteorologických prvků má rozhodující vliv zejména nízká teplota. Odolnost vůči mrazu patří k nejdůležitějším vlastnostem ovlivňujícím stav ozimů. Dosahovaná odolnost se však během zimy mění a je výrazně ovlivňovaná průběhem počasí. Z hlediska vývinu zimovzdornosti ozimů je důležitá etapa otužování, období stability odolnosti a ztráty odolnosti.
Pokračující sucho, horko a genetické inženýrství
Negativní důsledky postupujících klimatických změn - narůstající horko a sucho, šířící se nové choroby a škůdci aj. mohou pomoci podstatněji zmírnit (kromě dalších opatření) také nové metody genetického inženýrství.
Geneticky modifikované organizmy (GMO) jsou organizmy, jejichž genetická výbava byla záměrně upravena tak, aby se pozměnily jejich vlastnosti, například aby plodina byla odolnější vůči suchu. Objevily se však obavy z narušení rozmanitosti života či z možnosti nepříznivých dopadů na zdraví, například alergických reakcí při konzumaci.
Od roku 1996 se ve světě pěstují plodiny, do nichž vědci cíleně vložili geny a změnili jejich vlastnosti. Nejčastěji jsou díky tomu odolné proti suchu, některým škůdcům a případně je nepoškodí některé aplikované herbicidy. Úroda bývá jistější (vyšší) a náklady menší. Navíc se ještě sníží zatíženost životního prostředí menší aplikací pesticidů. Postupy genetických úprav se stále zlepšují a zpřesňují.
K získání nové odrůdy dané plodiny s požadovanými vlastnostmi se využívaly tři hlavní cesty - mutageneze, selekce a křížení. Tři procesy byly původně zcela spontánní, tedy přírodní. Později člověkem pochopené, zvládnuté, vylepšované, využívané, a taky i zneužívané. Spontánní mutagenezi před půl stoletím nahradila různá gamapole nebo zubařské rentgeny. Kromě různých radiomutantů průběžně vznikali i mnozí v praxi později využívaní chemomutanti. Jedli jsme je a pili bez mediálních odsouzení či protestních akcí. Klasickou mutagenezi používali a používají i biošlechtitelé.
Až zhruba do počátku nového millenia však měla celá mutační technologie jeden základní nedostatek: šlechtitel nevěděl, do kterého genu se svým mutagenem zrovna trefil. Nejčastěji jich ještě také zasáhne najednou moc a výsledek je pak buď k nepotřebě, nebo následuje dlouhá, často mnohaletá fáze zpětných křížení a selekcí.
Stále častější pohled na pole
Cílené šlechtění
Současná věda však nedávno (roku 2016) přišla s revoluční technologií velmi spolehlivé cílené genové úpravy u mikroorganizmů, živočichů i rostlin. Podle jednoho z těchto postupů, známého pod pojmem CRISPR/Cas 9 začal celý svět „krisprovat“. Do požadovaného genu se úspěšně trefuje s přesností až 95%. Tímto postupem se takto mění pouze původní, „přírodní“ geny daného organizmu. Žádné cizorodé geny se nevčleňují, nevzniká žádné GMO, tedy se na vzniklý produkt nedá ani uvalit příslušné antiGM embargo. Postupně vylepšovanou editační techniku nadto může už využít i docela malá šlechtitelská firma.
Díky této technice se mohou například vypínat různé geny náchylnosti k onemocnění rostlin či vracet zpět (zapínat) geny rezistence z původních (příbuzných) divokých rostlin. To jsou vlastnosti, které byly ztraceny během šlechtění na výnos nebo kvalitu v posledních sto letech. Velice zjednodušeně řečeno - zásah novými genetickými „nůžkami“ je asi tisíckrát šetrnější nežli dřívější chemické metody. Jde o revoluční objev, který čeká na Nobelovu cenu. Takzvaná editace genomu umožňuje velmi precizní cílené šlechtění plodin.
Evropská veřejnost i politici stále považují genetické inženýrství za cosi nepřirozeného, bojí se ho. Přitom se bez něj neobejdeme. Povolení k užití jako potravina či krmivo v EU mají v současnosti kolem šesti desítek GM plodin, kromě kukuřice například bavlna nebo sója. Pokud na sobě máte džíny, tak téměř jistě pocházejí z geneticky modifikované bavlny. Pokud si dáte k obědu maso, je dost dobře možné, že zvíře bylo krmeno geneticky upravenou sójou nebo kukuřicí, které se do Evropy dovážejí a bez nichž by se evropští chovatelé neobešli. I když maso nejíte - sója je také součástí mnoha vegetariánských pokrmů.
Soudní dvůr EU (SDEU) rozhodl dne 25. 8. 2018, že organizmy pocházející z určitých technik tzv. mutageneze, tj. i rostliny změněné pomocí tzv. genetických editačních nástrojů, jako je například CRISPR, budou klasifikovány jako geneticky modifikované organizmy (GMO) a musí tudíž splňovat požadavky na posouzení rizika, sledovatelnost, označování a monitorování stanovené příslušnou směrnicí EU (2001/18). U genetických změn, které zná veřejnost jako GMO však vždy šlo o vnášení cizích genů do genů původních.
Genetický nástroj CRISPR je mnoha vědci považován za velmi nadějný pro zvyšování odolnosti rostlin. Podle nich se během takových zákroků do rostlin nevnáší žádná cizí DNA, v podstatě jde jen a pouze o výrazné urychlení procesu, který vzniká šlechtitěním. Řada vědců se teď proto obává, že to může v Evropě zpomalit výzkum této nadějné technologie, a proto vydali výzvu: Povolte u plodin úpravu genů.
ODKAZ: www.ceitec.cz/vyzva-vedcu-povolte-u-plodin-upravu-genu/t9971
Web Technology Review varuje, že toto rozhodnutí je pro výzkum a vývoj nových odrůd rostlin v Evropě nepříznivé. Mohlo by utlumit komerční zájem v těchto nových technologiích, bez nichž se lidstvo neobejde. Klimatické změny, rostoucí populace a další výzvy totiž ukazují, že je potřeba pro vyprodukování dostatku potravin nových plodin, jež jsou odolnější vůči škůdcům, horku nebo suchu a mají také vyšší výnosy.
Na evropských polích se takto upravené plodiny (vždy) objevovaly jen sporadicky. Evropské zemědělství, podporované dotacemi se bez nich zatím celkem obejde. Jenže začíná se to měnit. Změny klimatu se už projevují i v Evropě čím dál tím víc. Očekávají se ještě větší sucha, horka a rychlejší šíření nových chorob a škůdců rostlin. Genetické inženýrství nabízí pomoc - nové odrůdy plodin odolnější suchu, horku a dalším nebezpečím, která klimatická změna s sebou přináší. Evropa však nemusí být na tyto změny připravena. A může se stát, že nebudeme schopni si dovézt potraviny a krmiva ani odjinud. Při zvažování rizik je změna klimatu mnohem reálnější, než neprokázaná nebezpečí z plodin genetického inženýrství, které se ve světě docela bezpečně pěstují již více než 20 let.
Moderní metody šlechtění mohou vytvořit odolnější odrůdy
Ozimé obilniny
Počasí a přezimování ozimých obilnin
Schopnost obilnin odolávat nepříznivým podmínkám zimy je umožněna schopností rostlin přizpůsobit se projevům klimatu a aktuálním povětrnostním podmínkám. Vnější faktory zimy jsou nezbytnou podmínkou k vyvolání pochodů přizpůsobení rostlin. Je-li však intenzita vnějších faktorů příliš silná (náhlé změny), nebo když působí příliš dlouho, dochází k poškození a úhynu rostlin. Z meteorologických prvků má rozhodující vliv zejména nízká teplota. Odolnost vůči mrazu patří k nejdůležitějším vlastnostem ovlivňujícím stav ozimů. Dosahovaná odolnost se však během zimy mění a je výrazně ovlivňovaná průběhem počasí. Z hlediska vývinu zimovzdornosti ozimů je důležitá etapa otužování, období stability odolnosti a ztráty odolnosti.
Etapa otužování
Pro dobré otužení je nutné, aby pokles teplot byl postupný z relativně vysokých hodnot na začátku podzimu až k bodu mrazu koncem podzimu. Další fáze otužování je spojena s výskytem mírných mrazů -2 až -6 °C, které účinněji urychlují nárůst odolnosti. Proces otužování příznivě ovlivňuje dostatek slunečního svitu na podzim a půdní i atmosférické sucho v době podzimu a začátkem zimy. Naopak pochody otužování jsou potlačeny vyšší půdní teplotou a přesycením ornice vodou, čímž se rovněž zvyšuje škodlivý účinek mrazů. Pro stabilitu vysoké odolnosti během zimy je důležitý výskyt mírných mrazů.
Z agrotechnických opatření ovlivňujících mrazuvzdornost a přezimování je to například promyšlené používání mořidel a intenzita a způsob hnojení, které může významným způsobem zahustit porost. Jedním z rozhodujících činitelů, který může vytvořit dobře zapojený hustý porost, je dodržování agrotechnických termínů setí. Porosty jsou potom vůči nepříznivým podmínkám odolnější. Pozdní termíny setí ozimých obilnin vždy nedávají požadované výnosy. Porosty mají méně odnoží, jsou slabé a mají menší zásobu cukru, a tím jsou i náchylnější k vyzimování. Na druhou stranu jsou však časně seté husté porosty náchylnější na napadení houbovými a zejména virovými chorobami. Ale v žádném případě není možné vycházet z toho, že i pozdní termíny setí vhodných odrůd zajistí dobrý výnos. Může se to stát (při teplé zimě), ale není to pravidlem.
Stabilita odolnosti
Nejproměnlivější je druhá etapa, charakterizovaná kolísáním odolnosti v závislosti na trvání a počtu oblev v zimním období. Oteplení uprostřed zimy vede ke snížení odolnosti ozimů.
Významnou ochrannou funkcí proti účinkům mrazu je rovněž výška sněhové pokrývky. Pod vyšší sněhovou pokrývkou na nezmrzlé půdě ovšem může vzniknout tzv. vyležení porostů, kdy dochází k narušení energetické bilance, která vzniká nerovnováhou (disproporcí) mezi probíhajícím dýcháním a sníženou fotosyntézou.
Další faktory ohrožující přezimování se uplatňují většinou nepravidelně, časově omezeně a hlavně na relativně menších plochách. Jedná se např. o stres vymokáním, kdy mohou být rostliny zaplaveny vodou z tajícího sněhu i ledu po oblevě a jarní zaplavení může ještě vedle přímého účinku násobit dřívější poškození rostlin mrazem. Při opakovaném zmrznutí a roztátí, kdy se povrchová vrstva půdy vertikálně zvedá, může docházet (zváště u mělce zasetých porostů) i k vytahování rostlin. Přitom může docházet i k přetrhání kořínků.
Zimní sucho následně způsobuje hlavně u nadzemních částí rostlin dehydrataci pletiv, až dojde k jejich zaschnutí a odumření. Při poklesu teplot pod 0 °C kořeny již téměř nepřijímají vodu, přičemž transpirace z nadzemních částí je ještě zesílena nízkou relativní vlhkostí, přímým slunečním zářením a větrem. Názorným příkladem bylo předjaří 2011 na Střední Moravě.
Ztráta odolnosti
Stresové faktory zimního období se většinou uplatňují ve vzájemné kombinaci. K poškození rostlin může dojít v kterémkoliv období zimy, i když riziko výskytu podmínek vyvolávajících ztrátu odolnosti se ke konci zimy zvyšuje. V předjaří nebo počátkem jara souvisí rychlá ztráta odolnosti ozimů vůči mrazu se zvyšováním teploty půdy a s obnovením rychlého růstu a vývoje rostlin.
Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin
Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (-25 až -30 °C), tritikale ozimé (až -20 °C), pšenice ozimá (-15 až -20 °C), ječmen ozimý (-12 až -15 °C). Velmi záleží na úrovni a době sněhové pokrývky, na odrůdě a na aktuálním stavu mrazuvzdornosti, který se během zimy mění.
Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev. Orientační kritické počty rostlin podle stupně odnožení: pšenice ozimá 350–400 odnoží na 1 m2, žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží.
Kromě jiného bylo v poslední době prokázáno, že vegetační období se během posledních dvaceti let prodloužilo o 15–25 dní. Což s sebou s narůstajícími meteorologickými extrémy přináší i rostoucí riziko výskytu vegetačních mrazů i holomrazů.
Stabilní počasí přes zimu chrání ozimy
Po sejití sněhu je třeba provézt inventarizaci porostů
Skladištní škůdci
Tito drobní živočichové, kteří žijí v uskladněných komoditách, se stávají předmětem reklamací, snižování cen a různých vícenákladů spojených s ochrannými opatřeními. Jednou z příčin narůstání významu skladištních škůdců je také i tzv. nulová tolerance živých škůdců ve skladovaných komoditách.
Při teplejším podzimu a mírné zimě je při skladování větších objemů zrnin také větší nebezpečí šíření a škodlivost skladištních škůdců. Při delším skladování v nevhodných podmínkách mohou se v obilovinách rošířit škůdci nebo i plísně. Mírné zimy v minulých letech podpořily rozvoj skladištních škůdců i v zimním období. K nejdůležitějším obecným zásadám v ochraně před skladištními škůdci patří jejich včasné zjištění, prevence a teprve až následně jejich omezení chemickými přípravky.
Nejčastěji si do skladu škůdce zavlečeme přepravou zboží ze skladu do skladu. Některé druhy škůdců mohou i migrovat na velké vzdálenosti mezi objekty, a to zejména v teplém období roku. Při zavlečení do skladu se zde škůdci velmi často udrží i v období, kdy ve skladech není nic skladováno (ve zbytcích komodit, v dopravních cestách, dopravních prostředcích uložených ve skladech, ale i v okolí skladu atd.).
Druhy skladišních škůdců
Skladištních škůdců je celá řada druhů. Mají však jednu společnou vlastnost, která spočívá ve schopnosti napadnout skladované obilí a vyvíjet se v něm. Skladištní škůdci se řadí do čtyř základních taxonomických skupin: roztoči; pisivky; brouci a motýli (tj. moli, makadlovky a zavíječi).
Mezi nejzávažnější a nejrozšířenější škůdce skladovaného obilí patří brouci, kteří způsobují primární škody. Ovšem i ostatní skupiny jsou velmi důležité a jejich přítomnost může být považována za vadu dodávaného zboží. Do této skupiny patří pilous černý, pilous rýžový a korovník obilní, jejichž larvy a kukly žijí uvnitř obilky. Další skupina brouků využívá primárního napadení předchozích druhů a napadá již poškozené obilky. Mezi nejrozšířenější patří lesák moučný a lesák skladištní.
Ze skupiny škodlivých skladištních roztočů jsou nejvýznamnější a běžně přítomni roztoč ničivý a roztoč moučný.
Z hlodavců je největším škůdcem ve skladech obílí potkan, krysa a myš domácí. Proti hlodavcům bojujeme mechanicky (chytáním do pastí) nebo i chemicky. Při deratizaci a sanaci skladištních prostor je nutno dbát schválených technologických postupů. Největší důraz je nutno klást na prevenci.
Roztoč moučný
Roztoč moučný, známý také pod názvem skladokaz moučný, je jedním z nejběžněji se vyskytujících roztočů. Při výskytu roztočů ve skladovaném obilí dochází k téměř zanedbatelným ztrátám na hmotnosti (2–3 %), ale poškozením klíčků a svým trusem rapidně zhoršují kvalitu zrna. Při přemnožení mají napadené produkty charakteristický štiplavý, nasládlý zápach. Optimální podmínky pro vývoj roztoče moučného jsou teplota 22–26 °C a vlhkost substrátu od 17,2 do 17,8 %. Při poklesu vlhkosti pod 13,4 % se roztoči přestávají množit a migrují na vlhčí místa nebo hynou. Při teplotě 0 °C se jejich vývoj zastavuje a při delším období nízkých teplot upadají do stavu anabiózy (snížení životních projevů na minimum). Ochrana: Udržujeme vlhkost substrátu pod 13,5 % a důsledně snižujeme teplotu aktivním nebo pasivním větráním a u sil přetahováním obilí při nízkých teplotách.
Pilousi
Pilousi patří k importovaným teplomilným broukům. Škodí snížením kvality i kvantity zrna. Při nižších teplotách kolem 8–10 °C přestávají konzumovat obilí a upadají do stavu strnulosti, hynou při teplotě -8 °C za 48 hodin. Nelétavý pilous černý je však k mrazu odolnější a naše zimy přežívá i v nevytápěných skladech. Ochrana: skladovat při teplotách pod 15 °C, Snížit vlhkost - pasivním nebo aktivním větráním a u sil přetahováním obilí při nízkých teplotách. Fyzikálně se hubí ošetřením teplotou -20 °C na 7 dní nebo při 60 °C na 1 hodinu.
Lesáci
Lesáci potřebují k vývoji vlhkost obilí nad 12 % a jsou velmi odolní proti nízkým i vysokým teplotám. Napadají především zrniny narušené pilousy. Ochrana: Nejvhodnější je mechanické přečištění obilí na čističkách, kterým lze všechny stadia, kromě vajíček, ze skladovaných produktů snadno odstranit.
Integrovaná ochrana
Základem integrované ochrany proti skladištním škůdcům jsou proto všechna preventivní opatření a jejich pravidelný monitoring a včasná detekce v naskladněném obilí. V zemědělské prvovýrobě se monitorování a zjišťování skladištních škůdců nevěnuje patřičná pozornost. Proto se v mnoha případech zjistí přítomnost škůdce až při reklamaci napadené suroviny odběratelem.
Většina skladištních škůdců je světloplachá (fotofóbní) a žije velmi skrytým způsobem života, proto je jejich výskyt ve skladech velice nenápadný a snadno ujde pozornosti. Skladištní škůdci většinou nemají (až na výjimky) období rozmnožovacího klidu, a pokud to podmínky dovolí, množí se celý rok. Ve skladech jsou chráněni před nepříznivými vlivy okolí a mají zajištěn stálý dostatečný přísun potravy. Mohou se tedy nezpozorováni namnožit až do neuvěřitelného množství. Čím dříve se podaří škůdce objevit, tím menší škody stihnou napáchat, a tím menší jsou i náklady na jejich vyhubení.
Monitoring
Včasné zjištění škůdců je proto důležitou součástí prevence. Ve skladech zrnin a krmiv, kromě pravidelné vizuální kontroly povrchu skladovaného obilí, odběrů vzorků za pomocí „štechrů“ a prosevů obilniny na sítech, využíváme v praxi pro pravidelné monitorování škůdců různé druhy lapačů (feromonové, lepové, světelné, padákové, insekticidní, potravně retenční aj.) a pastí (past na skladištní škůdce - zavíječe). Např. feromonový lapač na zjištění přítomnosti potemníků rodu Tribolium v krmivech lze použít i pro reklamaci u výrobce krmných směsí, kterými si většinou tyto škůdce do skladů dovezeme. Do naskladněných obilnin lze použít i jednoduché děrované padákové lapače. Jejich citlivost umožní včasné zjištění škůdce.
Ochrana
Ošetření napadených zrnin a substrátů, zvláště větších objemů, je vždy složitější a rizikovější, proto je vhodnější se s tímto problémem obrátit na profesionální firmu provádějící dezinsekční a deratizační zásahy. Měli by to být odborníci, kteří disponují patřičnými oprávněními pro tuto činnost, a také by měli disponovat znalostmi a technologiemi pro provádění těchto prací. Mezi tyto služby také patří plynování (tzv. fumigace) napadeného obilí škůdci. Plynování je velmi rozšířenou metodou při boji proti škůdcům nejen v zemědělství, ale i v potravinářství.
V současné době je v ČR povolena na fumigaci - plynování obilí pouze jediná účinná látka a tou je fosforovodík (PH3). Je povoleno několik přípravků, které fosforovodík po aplikaci uvolňují (např. Delicia gastoxin, Phostoxin pelety/tablety, Quickphos pelety/tablety, aj.). Povolení jen jediné fumigační účinné látky však z dlouhodobého hlediska může urychlit výskyt rezistentních populací škůdců i proti fosforovodíku. Tyto problémy mohou nastat zejména při snížených účinnostech plynování a mohou mít následně i závažné důsledky pro zemědělce.
Je nutno si uvědomit, že i aplikace fosforovodíku má své limity účinnosti (např. nízké teploty, účinnost pouze na nerezistentní populace škůdců) a použití by mělo být ve vhodných podmínkách a měla by se provádět i systematická kontrola účinnosti nebo by se měl kontrolovat průběh samotné fumigace. K těmto účelům lze využívat například biotesty (testy s nerezistentními populacemi škůdců) nebo zařízení pro měření koncentrací fosforovodíku v průběhu fumigace. Všechny tyto informace mohou nejen odhalit příčiny neúčinnosti samotné fumigace, ale také mohou napomoci k vylepšení skladů, kde je možné provádět bezpečnější a kvalitnější fumigaci.
Z těchto důvodů je potřeba pravidelně zjišťovat, zda profesionální fumigační firma provádí: a) orientační kontrolu odolnosti populace škůdce ve skladu; b) kontrolní měření uvolněného množství účinné látky v průběhu fumigace fosforovodíkem (PH3); c) kontrolní měření účinnosti pomocí biotestů atd.
Přípravky povolené k ošetřování skladovaného obilí jsou: cypermethrin (Talisma EC), deltametrin (Granoprotec, K-Obiol EC 25) a pirimifos-methyl (Actelic 50 EC). Pozor - přípravek Reldan 22, je povolen pouze do prázdných skladů. Všechny typy chemických přípravků je nutno používat pouze podle platného technologického postupu.
Velkým problémem je však narůstající rezistence skladištních škůdců k povoleným používaným účinným látkám.
Shrnutí
Již nepatrný počáteční výskyt skladištních škůdců vede ke ztrátám a kontaminaci skladovaných produktů. Při déletrvajícím napadení dochází v ohniscích napadení k zahřívání, zvyšování vzdušné vlhkosti a posléze i k tvorbě plísní. Tyto podmínky jsou příznivé i pro další sekundární škůdce a roztoče. V konečné fázi dochází k totálnímu znehodnocení skladovaného produktu. Již při malém napadení se zhoršuje možnost odbytu na trhu, a tím i rentabilita skladování. V praxi to znamená, že pokud je ve skladovaném obilí nalezen živý škůdce, tak je to důvod k zamítnutí celé dodávky. Zejména v teplých ročnících se mohou skladištní škůdci namnožit velmi rychle.
K zásadám správného skladování patří:
- pro skladování obilnin používat pouze vhodné skladovací prostory;
- udržovat sklady v dobrém stavu i po stavební stránce;
- skladovací prostory i okolí před uskladněním nové sklizně, důkladně vyčistit a vhodně ošetřit;
- naskladňovat pouze suché a vyčištěné partie;
- skladovaný produkt průběžně kontrolovat v pravidelných intervalech;
- při napadení provést včas účinná ochranná opatření.
- jednou z alternativ chemické ochrany je i využití biologické ochrany ve formě dravých roztočů či parazitických vosiček (pokud budou na trhu).
Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.
Další články v kategorii Ochrana obecně
RSS
RSS