BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Choroby a škůdci lichořeřišnice

16. 12. 2022 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 517x

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.) je kříženec, ale rodičovské druhy nejsou přesně známy. Za místa původního výskytu jsou považovány oblasti táhnoucí se od Argentiny až po Mexiko. Její pěstování v Evropě je sice doloženo od roku 1684, ale jméno Tropaeolum majus jí dal až v roce 1753 Carl v. Linné v díle Species Plantarum. Pojmenování lichořeřišnice, jejíž listy připomínají štíty a květy přilby, je odvozeno z řeckého tropaion (latinsky tropaeum), což v překladu znamená trofej, odznak vítězství, kterým byly štíty a přilby odebrané nepříteli.

Varistar

Na záhonech nebo na balkoně se z rodu Tropaeolum uplatní jako popínavá a půdopokryvná rostlina především lichořeřišnice větší s celokrajnými ledvinovitými listy a červenými, žlutými či vícebarevnými květy, která dorůstá do výšky až 3 metry. Ojediněle se pěstuje lichořeřišnice stěhovavá (Tropaeolum peregrinum) s dlanitými listy a květy připomínajícími květy orchidejí.

Pro léčivé účinky se využívá čerstvá či sušená nať T. majus. Rostlina obsahuje glykosidy hořčičného oleje, kyselinu askorbovou, flavonoidy, karotenoidy a v plodech cucurbitaciny. Květy obsahují malé množství glukosidu kaempferolu, kyanidinu a antokyanů pelargonidinu a větší množství karotenoidů. Lichořeřišnici používali jako léčivou rostlinu již Inkové proti bolestem a na infikované rány, ve Střední a Jižní Americe se šťáva z čerstvých listů užívala na choroby kůže a proti skorbutu. V evropském lidovém léčitelství se čerstvé listy používali k zakrytí čerstvých ran, k čištění krve aj. V 50. letech minulého století byl z lichořeřišnice izolován benzylhořčičný olej s antimikrobiálními účinky (antibakteriálními, antivirovými a antifungálními). Nať se používá k podpůrné léčbě infekčních chorob močových cest a při katarech horních cest dýchacích, zevně na pohmožděniny.

Listy, poupata, květy a semena lichořeřišnice jsou jedlé, v kuchyni se využívají květy a listy do salátů, naložená poupata jako náhrada za kapary. U citlivých jedinců může požití většího množství vést k podráždění trávicího ústrojí.

Choroby

I když je lichořeřišnice jen ojediněle poškozována patogenními houbami, několik jich bylo popsáno, ale většina z nich nebyla u nás zaznamenána, např. padlí Leveillula tropaeolicola, vyskytující se v jižní části Evropy. V tomto případě padlí vytváří bělavé povlaky na rubové straně listů, na líci jsou viditelné žloutnoucí, postupně zasychající hnědé skvrny. Podobně se objevuje původce listové skvrnitosti Ascochyta tropaeoli či rzi Uromyces tropaeoli a dvobytná Coleosporium tropaeoli s mezihostitelem na druzích rodu Pinus.

K častěji se vyskytujícím půdním patogenům na lichořeřišnici patří původce bílé hniloby (Sclerotinia sclerotiorum), případně černé hniloby kořenů (Berkeleyomyces basicola, známější pod synonymem Thielaviopsis basicola). V obou případech se napadení kořenů projevuje na nadzemních částech s časovým zpožděním a nespecifickými symptomy, např. zaostáváním v růstu, žloutnutím a zasycháním listů apod. Infikované rostliny již nejde zachránit, a i s kořenovým balem je nutné vyhodit do domovního odpadu.

Škůdci

Na rozdíl od napadení patogenními houbami je lichořeřišnice je často napadána několika druhy živočišných škůdců.

S oblibou ji vyhledávají plži (např. Deroceras reticulatum, Tandonia budapestensis, Arion rufus, A.hortensis). Jejich přítomnost často prozradí slizovité stopy a okénkovité otvory nacházející se nepravidelně roztroušené na celé rostlině, jak na nadzemních, tak podzemních částech. Vyhledávají především mladé šťavnaté rostliny, které často úplně zlikvidují. Ochrana proti plžům je obtížná a rostliny často neochrání ani moluskocidy.

Pokud si najdou listy lichořeřišnice dřepčíci (Phyllotreta), kteří poškozují především brukvovitou zeleninu, jsou pro ni často likvidační, i když vykusují do listů jen malé dírky. Jen 1,5–3 mm velcí černí brouci s kovově lesklými krovkami přezimují v půdě, kam na jaře kladou vajíčka a v létě se líhnou dospělci, kteří jsou nejaktivnější za suchého slunečného počasí.

Podobně bělásek zelný (Pieris brassicae), spíše jeho housenky, je známý jako škůdce brukvovitých rostlin, zejména zelí. Housenky se objevují i na lichořeřišnici, a čím jsou starší, tím větší jsou otvory, které v listech vykusují, poškodit mohou i vzrostný vrchol. Na poškozených částech zanechávají tmavé výkaly, které rostlinu zcela znehodnotí. Nejjednodušší je housenky včas posbírat a zlikvidovat.

Častými návštěvníky jsou i mšice. Na lichořeřišnici se vyskytuje více druhů, např. Aphis fabae, A. frangulae, Myzus persicae, Cavariella aegopodii, Brachycorynella asparagi, Pemphigus bursarius. V závislosti na vývoji rostliny se odvíjí i výše poškození. Silně napadené rostliny zaostávají v růstu, výhony se deformují, mladé rostliny mohou i uhynout.

Příznaky poškození kořenů houbou Sclerotinia sclerotiorum
Příznaky poškození kořenů houbou Sclerotinia sclerotiorum

Poškození listů dřepčíky
Poškození listů dřepčíky

Související články

Brambory a jejich ochrana proti chorobám a škůdcům v roce 2022

01. 02. 2023 Ing. Ervín Hausvater, CSc., Ing. Petr Doležal, Ph.D.; Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Ochrana obecně Zobrazeno 263x

Aktuální přehled ochrany polních plodin - Leden a únor 2023

06. 01. 2023 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 792x

Aktuální přehled ochrany zahrad, sadů a vinic - Leden a únor 2023

03. 01. 2023 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 544x

Pěstitelský ročník 2021/22

15. 12. 2022 Ing. Antonín Šandera; Rudka Ochrana obecně Zobrazeno 309x

Poškození polních plodin v roce 2022

07. 12. 2022 Ing. Vít Bittner; DLF Beet Seed ApS, ČR Ochrana obecně Zobrazeno 310x

Další články v kategorii Ochrana obecně

detail