Choroby a škůdci lísky

22. 12. 2021 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 6027x

Líska obecná (Corylus avellana) je známa především pro své plody, lískové oříšky, starší generace si pamatuje i lískové hole. Za léčivou rostlinu ji považuje málokdo. Z původních míst výskytu v Malé Asii se postupně rozšířila po celé Evropě, některých částí severní Afriky a západní Asie. Ve volné přírodě se vyskytuje v podrostu lesů, v křovinách i živých plotech a je využívána i jako tzv. pionýrská rostlina. Vyšlechtěné odrůdy se pěstují v Evropě, Asii, Americe a Kanadě. Největším pěstitelem, s ¾ celosvětové produkce lískových oříšků, je Turecko.

Lískové oříšky obsahují vitamíny, zejména E, A, C, K, B (B1, B2, B3, B6 a B9) a antioxidanty, prvky K a Ca, Mg, Mn, P, Fe, Zn, Cu a další, dále karoteny a poměrně vysoké množství vlákniny. Kůra, listy, jehnědy i plody lísky se odpradávna používaly v lidovém léčitelství k různým léčebným účelům. Látky obsažené v listech a kůře pomáhají při zánětech střev, působí proti průjmu, močopudně, svíravě a zastavují krvácení. Koupel se využívá při ekzémech a hemoroidech. Lískové oříšky byly doporučovány proti kašli i na impotenci. Rozdrcené lískové ořechy smíchané s medvědím sádlem se nanášely na pokožku hlavy ve víře, že obnoví růst vlasů. Oříšky jsou využívány v potravinářství, olej z oříšků v kosmetice a v malířství, dřevo z lísky je vhodné pro řezbáře aj.

Na lísce se vyskytují původci chorob i škůdci různého původu.

Škůdci

S pěstováním lísky nebývají problémy, dokud si ji nevyhlídne nosatec lískový (Curculio nucum). Dospělci se sice živí listy, ale během června až července samičky s dlouhým „nosem“ vykousají do měkkého zeleného ořechu otvor, do kterého naklade vajíčko. Velmi malý otvor většinou zaroste, takže na povrchu ořechu nic není vidět. Uvnitř ořechu se vylíhne larva, která se živí semenem. Během srpna larva opouští ořech vykousaným kruhovým otvorem, který je dobře viditelný a zahrabává se poměrně hluboko do půdy, kde se zakuklí. Na jaře se z ní líhne dospělec - brouk, část generace může přezimovat již jako dospělci. Některé larvy přežívají v půdě až tři roky.

Na lískách, především na Corylus avellana, ale napadá i C. colurna a C. maxima, je rozšířený vlnovník lískový (Phytoptus avellanae, syn. Phytocoptella avellanae). Jeho přítomnost charakterizují zvětšené kulaté pupeny o velikosti 10–15 mm, které ale neraší a většinou zasychají. Drobní vlnovníci (0,2 mm) přezimují v pupenech, na jaře se stěhují na listy a samičky zde kladou vajíčka. Další vývoj probíhá na listech a v červnu až červenci se stěhují do nových pupenů, které se již od září začínají viditelně zvětšovat. V závislosti na počasí se může vyvinout až 6 generací.

Na osluněných místech bývají listy poškozovány sáním svilušek (Eotetranychus coryli) a předčasně zasychají.

Lísky jsou sice hostitelem mnoha druhů hmyzu (křísci, červci, mšice, zobonosky, obaleči, pilatky aj.), ale škody, které způsobují, jsou minimální. Podobně houby jsou častěji původci spíše estetických škod, skvrn na listech. V komerční produkci mají menší význam a jsou častější u planých lískových ořechů, v živých plotech a opuštěných sadech.

Choroby

Padlí lískové (Phyllactinia guttata, syn. P. corylea) se projevuje na rubové straně listů světle šedivým povlakem s četnými kulovitými chasmothecii. I když rub listů bývá souvisle pokrytý myceliem, na líci listů a ostatní části se nešíří a jeho přítomnost objevíme až o prohlédnutí rubu listů.

Za vlhkého počasí na jaře je původcem hnědnutí listů houba Apiognomonia errabunda. Na listech se tvoří nepravidelné hnědé skvrny, listy postupně zasychají a odumírají. Při silném napadení může docházet k odumírání výhonů.

V zahraničí je uváděn jako častý a závažný patogen Monilia coryli (M. fructigena) způsobující hnědnutí vyvíjejících se plodů postupující od báze ke špičce oříšku. Postupně opadávají celá plodenství.

Původcem skvrnitosti je i houba Piggotia coryli (syn. Gloeosporium coryli), která usmrcuje pupeny dříve, než z nich vyrostou plodící boční výhony.

Houba Cytospora corylicola oslabuje celý keř a dřevo se snadno láme. Do pletiv proniká přes drobná poranění.

Lísky jsou hostiteli i virů (Apple mosaic virus) a bakterií, např. Pseudomonas syringae pv. coryli či Xanthomonas arboricola pv. corylina, které mohou způsobit velké problémy. Oba druhy se mohou vyskytovat samostatně, ale i ve směsných infekcích, symptomy mohou být velmi nápadné či infekce být latentní. K projevení se symptomů pak dochází až po nějakém stresovém zásahu, např. poškození mrazem. Pokud se symptomy projevují, pak na infikovaných keřích pupeny opožděně raší nebo vůbec nevyraší a zasychají. Mladé listy jsou světlejší, zkadeřené, vadnoucí. Během léta vadnou jednotlivé výhony a listy hnědnou (od okrajů) a zasychají. Oříšky i obalové listeny mohou být tmavě zbarvené, na výhonech se objevují nekrotické léze, zpočátku ohraničené, později obepínající výhon a pod kůrou je viditelné jazykovité zhnědnutí dřeva. Kůra praská, výhony, případně celé rostliny, hynou. Do rostlin pronikají přes drobná poranění či přirozené otvory, šíří se uvnitř pletiv výhonů a pronikají i do kořenů. Zimní období přečkávají na okrajích lézí na infikovaných výhonech.

Poškození nosatcem lískovým

Poškození listů sviluškami

Padlí lískové na listu

Bakteriální skvrnitost listů lísky