Choroby a škůdci podbělu

15. 02. 2023 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 1871x

Podběl (Tussilago farfara L.) je jediný druh rodu Tussilago (Asteraceae), který se přirozeně vyskytuje v Evropě, Africe, západní a východní Asii a zavlečen byl do Severní Ameriky (invazivní rostlina). Běžně roste na suchých teplých stanovištích a propustných půdách, v zaplevelených plochách na hlinitých a jílovitých půdách, navíc je považován za indikační rostlinu pro zamokřené oblasti. Brzy na jaře, od února do dubna, ještě dříve než vyrostou listy, se objevují medonosné žluté květy. Listy vydávají slabý pach a jsou mírně hořké, květy voní po medu a chutnají podobně jako listy, jen jsou sladší.

Podběl patří k nejstarším lékům, které doporučovali proti kašli již Dioskoridés, Plinius a Galén, stejně jako Hildegarda von Bingen při onemocnění dýchacích orgánů. Obsahuje slizovité látky (polysacharidy), steroly, třísloviny a hořčiny, pyrrolizidinalkaloidy (včetně jedovatého sunkirkinu a senecioninu), prvky draslík, vápník, zinek, hořčík, železo, kyselinu křemičitou aj. Přípravky z listů a květů podbělu obsahují mutagenní a potenciálně karcinogenní pyrrolizidinové alkaloidy, proto by listy z přírody neměly být používány, ale byly vyšlechtěny odrůdy bez těchto látek. V současnosti se však rostlina v lékařství nepoužívá.

Listy podbělu se dají snadno zaměnit s listy devětsilu bílého (Petasites albus), avšak listy podbělu jsou menší, s tmavě zbarvenými zoubky po obvodu, a v řapících jsou cévní svazky uspořádány do U, zatímco u devětsilu jsou rozmístěny nepravidelně. V lidovém léčitelství se podběl používá sušený a jen krátkodobě, a to proti kašli, při bronchitidě, astmatu, onemocněních dýchacích cest, zánětu žil, na špatně se hojící rány a ekzémy, má i mírné protiprůjmové účinky.

Choroby

Podběl, především listy, jsou hostitelem různých druhů patogenních hub.

K nejznámějším patří rzi, které zde prodělávají část vývojového cyklu. Během vegetace se na listech nacházejí menší skupinky oranžových prášivých kupek uredií a následně voskovitých, krustovitých oranžově zbarvených telií rzi Coleosporium tussilaginis. Mezihostitelem této rzi jsou druhy rodu Pinus, na nichž se tvoří spermogonia a aecia. U dvoubytné rzi Puccinia poarum se tvoří aecia na rubu velkých, žlutých, většinou červeně lemovaných skvrna viditelných na líci listů. Aecia na rubu listů jsou obvykle spojena do polštářovitých skupinek s ohnutým okrajem pseudoperidie. Často bývají napadena hyperparazitem, houbou Tuberculina persicina, což se projevuje změnou zbarvením aecia na hnědočervené. Rez se vyskytuje od května do října, na jaře na listech podbělu a devětsilu aecia a spermogonia, v létě a na podzim uredia a telia na lipnici.

Líc listu napadeného rzí Coleosporium tussilaginis

Ložiska rzi na rubu listu podbělu

Žlutě zbarvená uredia a oranžová telia rzi Coleosporium tussilaginis

Na podbělu lze nalézt i světle šedivé povlaky padlí Golovinomyces cichoracearum, případně původce listových skvrnitostí, např. houbu Ramularia brunnea, způsobující na listech drobné okrouhlé skvrny, které jsou tmavě hnědé, postupně od středu blednoucí, a od zdravého pletiva jsou odděleny fialovým lemem. Podobné, ale nepravidelné skvrny s blednoucím okrajem způsobuje Phyllosticta tussilaginis. Původcem skvrnitostí mohou být i další druhy hub, např. Ascochyta tussilaginis či Mycosphaerella tussilaginis. Přesné určení druhu je možné pouze mikroskopicky, případně molekulárními metodami.

Cizopasné rostliny a škůdci

Podběl je také hostitelem zárazy devětsilové (Orobanche flava), případně živnou rostlinou např. pro housenky soumračníka velehorského (Pyrgus cacaliae), a některé druhy osenic, např. osenici podbělovou (Rhyacia lucipeta), případně listy podbělu a devětsilu minují larvy vrtule Acidia cognata