Ekologická produkce ovoce

21. 03. 2018 Ing. Vladan Falta, Ph.D.; BIOCONT LABORATORY, spol. s r.o. Sady a vinice Zobrazeno 3953x

Ovocné sady jsou jako trvalá kultura ideálním prostředím pro uskutečnění programu ekologické produkce. Na rozdíl od polních kultur, kde na velké ploše zcela převažuje jedna plodina a na ni vázané organizmy, můžeme v sadech vytvořit poměrně pestrý agroekosystém s potenciálem zachovávat rovnováhu. Hlavní předností sadů je možnost dlouhodobě vytvářet podmínky pro výskyt přirozených nepřátel, opylovačů a dalších živočichů, což kromě ekologických sadařů ve stále větší míře cíleně využívají i pěstitelé zaměření na integrovanou produkci.

Na rozdíl od integrovaných systémů, kde není zcela jasně nastavena míra „šetrnosti“ používaných metod ochrany, výživy a dalších aspektů pěstování, zahrnuje přijetí ekologického modelu zcela pevné závazky ve volbě přípravků, hnojiv a v celkovém přístupu k technologii pěstování. Pravidla hry, kde na jedné straně figuruje produkce certifikovaného bio-ovoce a na druhé příjem dotací, jsou ukotvena v legislativních opatřeních. Ekologická produkce je především neslučitelná s výskytem reziduí syntetických pesticidů v ovoci, což představuje devizu při uplatnění na trhu, kde významnou roli hraje zdravotní bezpečnost.

V ekologickém režimu pěstování je možno vypěstovat stejně atraktivní ovoce jako v běžné produkci (a - ekologická výsadba v Klášterci nad Ohří; b, c - pokusný sad ve VÚRV Praha-Ruzyně )

Vymezení pojmů a legislativa

Ekologická produkce ovoce je součástí ekologického zemědělství a plně se podřizuje jeho cílům a omezením. Zavedenému názvu „ekologické zemědělství“ odpovídá v angloamerickém prostředí termín „organic farming“; v německy mluvících zemích pak "Biologische Landwirtschaft". Ekologické zemědělství představuje formu hospodaření založenou na střídání plodin, využívání organických hnojiv a kompostů ve výživě, na biologických formách ochrany a na podpoře půdní úrodnosti. Je zde striktně zakázáno používání průmyslových hnojiv, chemických pesticidů (herbicidů, zoocidů a fungicidů), regulátorů růstu, hormonů, antibiotik, umělých aditiv v krmivech, a také pěstování nebo zpracovávání geneticky modifikovaných organizmů.

V Evropské unii je právní rámec pro ekologické zemědělství zakotven v nařízení Rady (ES) č. 834/2007. V České republice stanovuje kritéria pro označení produktů jako „produkt ekologického zemědělství“ zákon č. 242/2000 Sb. Od 1. května 2004 se pak i na Českou republiku vztahuje evropské nařízení Rady 834/2007 o ekologickém zemědělství a nařízení Komise 889/2008, které je závazné pro všechny členské země EU.

Ekologická produkce podléhá certifikaci a kontrolám uskutečňovaným prostřednictvím soukromých organizací (KEZ o.p.s., Biokont CZ, s.r.o., ABCERT AG), a také státním kontrolním orgánem (ÚKZÚZ) a firmou BUREAU VERITAS CZECH REPUBLIC, spol. s r.o. Souhrnnou databázi informací o ekologickém zemědělství najdeme na portálu eAgri provozovaném MZe ČR.

Cíle ekologického zemědělství ve vztahu k pěstování ovoce jsou:

(1) udržovat a zlepšovat úrodnost půdy,

(2) neznečišťovat životní prostředí zemědělskou činností,

(3) uchovat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu,

(4) nepoužívat průmyslová hnojiva a v ochraně rostlin chemické přípravky,

(5) produkovat kvalitní biopotraviny o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství.

Historie

Počátky ekologického pěstování ovoce v Evropě spadají do období mezi světovými válkami, kdy se v Německu a ve Švýcarsku začínají objevovat alternativní přístupy k zemědělskému hospodaření, ze kterých dnes vychází biodynamické zemědělství. V 70. letech minulého století, v období intenzivní chemizace zemědělství, započala vážná diskuze o dlouhodobější neudržitelnosti takových systémů. Jednou z bariér rozvoje ekologického pěstování ovoce byl nedostatek účinných prostředků ochrany schopných plně nahradit chemické přípravky.

Změnu přinesla druhá polovina 80. let minulého století, kdy se začaly v ochraně proti škůdcům prosazovat účinné biopreparáty a nové strategie ochrany (především entomopatogenní viry a metoda dezorientace), a také postupně narůstal zájem obchodních řetězců o biopotraviny. Tento vývoj v oblasti metod ochrany se promítl i do rozvoje celých pěstitelských technologií (výživa, řez, regulace plevelů, péče o půdu, výběr odrůd, aj.). Vývoj ekologické produkce ovoce zároveň směřoval ke zvyšování výnosů i kvality ovoce.

Na velmi dobré úrovni je v současnosti vypracován systém pro ekologické pěstování jablek, ve kterém jsou zahraniční pěstitelé schopni dosáhnout výnosů srovnatelných s výsledky přijatelnými i v integrované produkci (výnos 30 t/ha i více). Méně příznivá situace je dosud v oblasti ekologického pěstování třešní, kde není uspokojivě dořešena účinná biologická ochrana proti vrtuli třešňové.

Ekologické sady ve Štýrsku, Rakousko

Ekologické ovocnářství v ČR

Oproti zahraničí se v ČR ekologická produkce ovoce vyvíjela se zpožděním a pomaleji. Příčin bychom asi našli více, ale těmi hlavními bylo nastavení podmínek dotačních titulů společně s nedostatečným rozvojem odborného a technologického zázemí, který neodpovídal nárůstu sadů evidovaných v ekologickém zemědělství. Podle statistik se výměra sadů evidovaných v ekologickém režimu od roku 2008 více než zdvojnásobila. V roce 2014 tyto výsadby již zaujímaly přes 6700 ha, což představovalo přibližně 35 % plochy sadů celkem (počítáme-li 19 000 ha).

Příznivost údajů, které v evropském měřítku nemají obdoby, však zdaleka nevyznívá tak zřetelně, vezmeme-li v úvahu objem vypěstovaného ovoce. V mnohých ekologických sadech je produkce velmi nízká nebo dokonce žádná. Přesto ale i u nás najdeme řadu pěstitelů, kteří jsou schopni nabídnout velmi kvalitní bioprodukci. Podle údajů z roku 2010 činil průměrný výnos jablek z ekologických sadů 3,24 t/ha a v roce 2012 dokonce jen 1,55 t/ha (Hrabalová a kol., 2013).

Od roku 2015 nastaly změny v podmínkách podpor ekologického zemědělství tak, aby ekologické zemědělství plnilo mimo jiné i roli produkční. Příjem dotace je nyní podmíněn prokázáním vlastní produkce na hektar v minimální výši definované hodnoty. Produkční sady jsou rozděleny do dvou kategorií (intenzivní, ostatní) s odlišnou výší dotační podpory. Aktuální údaje k roku 2017 najdeme v situační zprávě na http://eagri.cz, z níž mimo jiné vyplývá, že výměra intenzivních sadů činí 2340,5 ha a ostatních 1715,5 ha; celkem tedy došlo k poklesu na 4056 ha. Pro další rozvoj je však nezbytná podpora profesního poradenství a rovněž systémové řešení odbytu bioprodukce tak, jak tomu je v zahraničí.

Ekonomické aspekty ekologického pěstování ovoce

Zatímco ovoce ze systému integrované produkce se uplatňuje na trzích za srovnatelné ceny s ovocem z konvenčního zemědělství, bio-ovoce má na trhu významně vyšší ceny. Nárůst cen vyplývá z vyšších nákladů na probírky násady, regulaci výskytu plevelů, ochrany proti hlodavcům, z celkové vyšší náročnosti ochrany, z nižších výnosů způsobených zejména omezenými možnostmi hnojení a z nákladů na živou práci.

Účinnost některých přípravků určených proti škůdcům v ekologických sadech může být nižší nebo pomalejší, a proto je zde nutno počítat se vyššími ztrátami oproti integrovaným systémům. Jedním z limitů pro rozvoj ekologického pěstování jsou např. u jablek nároky trhu, jenž je doposud zaměřen na tradiční odrůdy citlivé ke strupovitosti. Další omezení většího nárůstu ekologické produkce ovoce jsou v důsledku problémů s odbytem. Výrazně vyšší ceny bioprodukce jsou přijatelné pro skupiny s vyššími příjmy, na druhé straně ceny zůstávají oproti běžné produkci stabilnější, stejně jako je poměrně zachováváno spektrum odběratelů.

Kvůli uvedeným aspektům zůstává ekologická produkce ovoce i v ovocnářsky vyspělých zemích (Rakousko, Německo, Itálie aj.) minoritní záležitostí a její podíl se zde pohybuje okolo 10 % tržeb. Meziročně však zůstává víceméně stabilní. Nadprůměrné zastoupení ekologické produkce lze tradičně zaznamenat ve Švýcarsku a dále v jižních státech Evropy v souvislosti s produkcí oliv, citrusů a kaštanů.

Nezbytnou součástí ekologického pěstování je podpora biodiverzity sadů

Zahrnuje ekologická produkce nějaká rizika?

Ano, zahrnuje, ale jsou nesrovnatelná s riziky spojenými s chemickými pesticidy. Přímá ochrana proti škodlivým organizmům se v ekologické produkci provádí biopreparáty, přípravky na bázi feromonů, botanickými pesticidy, podpůrnými látkami, přírodními oleji a minerálními látkami. Určitým kompromisem je v tomto ohledu využívání fungicidů na bázi mědi i síry, které nejsou z ekotoxikologického hlediska ideální, ale neexistuje za ně plnohodnotná alternativa.

Problém nadměrných depozicí mědi je řešen ročním limitem dávek (6 kg Cu/ha a rok). U síry, jejíž používání také bývá předmětem diskuzí, omezení spíše vyplývají ze samotného provozu (účinnost při teplotách nad 15 °C, fytotoxicita při vysokých letních teplotách). Obezřetně je třeba zacházet s některými přírodními zoocidy (spinosad, přírodní pyrethrum), které vykazují vedlejší nepříznivé účinky na přirozené nepřátele škůdců. Pro pěstitele bývá provozně i psychologicky obtížné období tzv. konverze, kdy se vlivem vyloučení širokospektrálních insekticidů mohou objevit někteří škůdci. Problémy většinou odezní po ustanovení biologické rovnováhy, přetrvávat ale mohou výskyty hlodavců nebo vektorů fytoplazem, případně i dalších škodlivých organizmů, které vyžadují razantnější zásahy (např. zobonosky). Ekologický pěstitel se také musí zabývat potenciálním vznikem rezistence obaleče jablečného vůči virovým preparátům, jež tvoří jeden z hlavních pilířů ochrany proti tomuto škůdci. Situaci lze řešit kombinací virů s feromonovým matením, zařazováním virů na bázi geneticky odlišných izolátů a při extrémním tlaku škůdce uvážlivě i pomocí spinosadu.

Závěr

Ekologické sady představuje jedinečnou příležitost, jak co nejšetrněji sladit moderní ovocnářství s ochranou životního prostředí i s požadavky na zdravotní bezpečnost potravin a zároveň v uspokojivé míře vyhovět nárokům konzumentů na kvalitu ovoce.

Metody ochrany vyvinuté primárně pro ekologické ovocnářství, našly postupně své pevné místo v programu integrované produkce, především v systémech zaměřených na dětskou výživu, kde kvůli splnění limitu MRL není možno ve druhé polovině sezony využít většinu běžných pesticidů.

Potenciál ekologického pěstování ovoce není v ČR stále využit tak, abychom se na našem trhu dočkali dostatečné nabídky tuzemského bio-ovoce. Změna nastavení dotačních podmínek vyřešila problém sadů bez produkce jen zčásti a do budoucna asi bude třeba přistoupit k dalším krokům. Podle zkušeností ze zahraničí je pro další rozvoj ekologického ovocnářství nutností vybudovat kvalitní poradenský systém schopný pomoci pěstitelům dosáhnout vysokých výnosů i kvality ovoce a souběžně řešit i otázku odbytu.