Současný pohled na škůdce řepky

10. 05. 2021 Ing. Jiří Havel, CSc.; OSEVA vývoj a výzkum s. r. o. Opava Škůdci Zobrazeno 3655x

Ozimá řepka je nejvýznamnější olejnina mírného pásma, její osevní plocha v České republice se už 10 let pohybuje okolo 380 000 ha. Je otázkou, jak dlouho se ještě podaří udržet osevní plochu řepky na této úrovni, protože pěstování řepky je rok od roku problematičtější. Nenávistné útoky ve sdělovacích prostředcích a nesmysly šířící se po internetu (http://www.spzo.cz/wp-content/uploads/2017/05/myty-final.pdf) nepředstavují největší nebezpečí. Daleko nebezpečnější jsou klimatické změny a adaptace škůdců na aktuální životní podmínky.

Klimatická změna

Klimatické změny zdaleka nejsou záležitostí posledních let, první známky toho, že se něco mění, se daly pozorovat už od roku 1995. Klimatické změny se nejprve projevovaly u drobnosemenných plodin, kdy větší výskyt přísušků zvýšil problémy se vzcházením máku a rizikovost řepky seté na konci agrotechnické lhůty. U škůdců a plevelů nastaly výraznější změny po roce 2015, kdy přišlo období srážkově podnormálních teplých let s mírnými zimami.

Teplokrevní živočichové včetně člověka jsou díky systému termoregulace málo citliví na klimatické změny. Naproti tomu studenokrevní živočichové včetně hmyzu reagují na změny klimatu poměrně rychle. Mění se výskyt jednotlivých škůdců, dříve bezvýznamné druhy začínají být významně škodlivé, u škodlivých druhů dochází ke změnám vývojových cyklů a ve škodlivém množství se objevují zcela nové druhy, které se v dané oblasti dříve nevyskytovaly. Někdy se škůdce tak změní, že je to prakticky nový druh, který sice vypadá a jmenuje se stejně, ale chová se jinak. Když se k tomu přidají rezistence vůči pesticidům a zákazy pesticidů, tak vznikají situace, které jsou dostupnými prostředky stále hůře řešitelné. Příspěvek je proto zaměřen na změny výskytu a chování škůdců spojené se změnami klimatu.

Dřepčíci rodu Phyllotreta

Rod Phyllotreta zahrnuje více druhů dřepčíků se stejným životním cyklem a škodlivostí, jednotlivé druhy se proto mezi sebou ohledně ochrany nerozlišují. Dřepčíci jsou známí škůdci jarních brukvovitých plodin a zeleniny, vykusují malé kulaté dírky do mladých rostlin a vzcházející rostliny jsou schopni zcela zničit. Teplé a suché počasí podporuje jejich aktivitu, výrazné oteplení v druhé polovině dubna většinou znamená potřebu ošetření hořčice a jarní řepky.

Výsevy zelenin stačí dle osvědčené zahradnické praktiky pravidelně zalévat, dřepčíci je nepoškozují, protože nemají rádi vlhko.

Jako škůdci ozimé řepky byli dříve zcela bezvýznamní, kvůli teplu a suchu posledních let při vzcházení řepky dochází i zde k poškozování porostů. Dřepčíci jsou necitliví na neonikotinoidy, syntetické pyretroidy na ně zatím velmi dobře působí. Pokud budou registrována insekticidní mořidla, bude to vhodné řešení ochrany proti dřepčíkům.

Vliv insekticidního moření osiva na poškození řepky dřepčíky, vpravo nemořená kontrola

Slimáci

Zatímco v předchozích suchých a teplých letech se slimáci příliš neprojevovali, vlhký rok 2020 jejich aktivitu podporoval. V červnu se objevilo neuvěřitelné množství plzáků španělských, kteří devastovali především zahrady, protože polní plodiny byly v tu dobu už odrostlé. Na podzim se k nim přidaly i domácí druhy - slimáček polní, síťkovaný a hladký a společně poškozovali hlavně nové výsevy řepky. Plzák španělský a dospělí jedinci slimáčka polního a síťkovaného poškozují vzešlé rostliny především na okrajích pozemků.

Při zjištění výskytu lze proti nim účinně zasáhnout aplikací moluskocidů, protože se pohybují na povrchu půdy. Slimáček hladký a malí jedinci slimáčka polního a síťkovaného žijí v půdě a prakticky nevylézají na povrch, současné moluskocidy na ně proto neúčinkují. Mohou se vyskytnout kdekoliv na pozemku, plodinu včetně plevelů zlikvidují ještě před vzejitím a zbude po nich holé místo, kde nevzchází vůbec nic. Přesetí poškozeného místa s aplikací moluskocidů většinou nevede k úspěchu, protože slimáčci vzcházející rostliny sežerou znovu a moluskocidů na povrchu půdy si ani nevšimnou. V tomto případě nezbývá než postižený pozemek nechat osudu a doufat, že tam příští plodina dopadne lépe.

Porost poškozený slimáčkem hladkým, poškození nedosahuje do kraje pozemku

Housenky můr

Ozimou řepku poškozují různé druhy osenic, můra zelná, můra gama a další druhy z čeledi můrovitých (Noctitudae). V listech ozimé řepky v teplém a suchém počasí na podzim vykusují nepravidelné díry, typický je pro ně plýtvavý žír, kdy překusují vzcházející rostliny. Odrostlejší housenky jsou světloplaché, škodí hlavně v noci, přes den zalézají do úkrytů nebo jsou přitisknuté k řapíkům listů. Teplo a sucho v posledních letech podporuje jejich výskyt, na výdrolech řepky se dá nalézt můra zelná ve značném množství. Nepravidelné dírky a okousané okraje listů způsobuje více škůdců, původce je potřeba přesně identifikovat, protože ochrana proti různým původcům se zásadně liší.

Ochranu proti housenkám komplikuje jejich převážně noční aktivita. Vhodné byly v současnosti zakázané organofosfáty, které byly dostatečně perzistentní a bylo je možné aplikovat přes den. Účinné jsou pyretroidy, které je ale potřeba aplikovat v noci, aby byly housenky přímo zasaženy.

Výdrol řepky poškozený žírem housenek můry zelné a dospělců dřepčíka olejkového

Dřepčík olejkový

Dřepčík olejkový (Psyliodes chrysocephala) je další škůdce, jehož rozšíření je možné dát do souvislosti se změnou charakteru počasí v posledních letech. Dříve to byl významný škůdce v přímořských oblastech, v našich podmínkách se příliš nevyskytoval. To se změnilo se změnou charakteru zim. Dřepčík olejkový je chladnomilný. Pokud je zima mírná, samičky mohou klást vajíčka celou zimu. Zdá se proto, že nástup mírných zim po roce 2014 vytvořil pro tohoto škůdce příznivé podmínky, po roce 2015 se výskyt dřepčíků u nás rapidně zvyšuje. Žír dospělců sám o sobě až tak moc škodlivý není, nebezpečný je žír larev, protože poškozené rostliny snadno vyzimují. Dokud byla září teplá a suchá, dospělci se probouzeli z letní dipauzy později, proto samičky kladly většinu vajíček až na jaře, kdy už nebezpečí vyzimování nehrozilo. V roce 2020 konec léta už tak teplý nebyl, brouci se probudili dříve a samičky byly schopné polovinu vajíček naklást už před zimou. Dá se proto čekat, že rozsah poškození bude podstatně vyšší, přesněji se to pozná až po zimě.

Ochrana je účinná pouze proti dospělcům, práh škodlivosti je 10% úbytek listové plochy od vzejití do fáze 6 pravých listů. Také dřepčík olejkový je necitlivý na neonikotinoidy, syntetické pyretroidy jsou na něj zatím účinné. Otázka je, jak dlouho ještě jejich účinnost vydrží, protože se objevují zprávy o výskytu rezistence dřepčíků vůči syntetickým pyretroidům.

Dřepčíci olejkoví vylézající ze sklizené ozimé řepky

Zápředníček polní

Zápředníček polní (Plutella xylostela) je šedohnědý motýlek původem ze Středomoří. Drobné zelené housenky jsou obávanými škůdci brukvovité zeleniny, na řepce se jejich výskyt v posledních letech zvyšuje. Zpočátku minují v listech, odrostlejší housenky pak vyžírají díry různé velikosti. Na severní Moravě byl škodlivý výskyt na řepce pozorován poprvé na podzim roku 2018. V porovnání s housenicemi pilatky řepkové jsou housenky zápředníčka podstatně drobnější a zůstávají zelené, netmavnou.

Ochrana je komplikovaná, protože zápředníček je odolný vůči téměř všem insekticidům dostupným na trhu a snadno rezistenci získává. Jediný registrovaný přípravek Proteus už není k dispozici, náhrada za něj zatím žádná není, doporučuje se ošetření biologickými přípravky. Na ochranu je registrován výluh z kopřiv, ale jeho příprava na ošetření stovek hektarů bude těžko realizovatelná. Z neregistrovaných přípravků je účinný spinosad.

Pilatka řepková

Dospělec pilatky řepkové (Athalia rosae) je moucha s černou lesklou hlavou a oranžovým tělem. První generace housenic poškozuje v květnu a červnu jarní brukvovité plodiny, hlavně hořčici, na které může způsobit i holožír. Třetí generace škodí na podzim v řepce. Vlivem příznivých podmínek výskyt pilatek v poslední době výrazně roste a při vyšších teplotách i pozdní napadení v říjnu může způsobit významné škody. Kvůli ohniskovému výskytu napadení je nutno porosty důkladněji prohlížet.

Pilatka je citlivá na většinu běžně dostupných insekticidů, rezistence zatím u ní není známa.

Mšice

I mšice patří ke škůdcům se zvyšujícím se výskytem. Nejnebezpečnější jsou mšice na podzim, převážně se jedná o mšici broskvoňovou (Myzus persicae). Sáním porosty mohou místy i zničit a kromě toho jsou přenašeči virových chorob. Výskyt virových chorob je dost kolísavý, ale obecně překvapivě vysoký. Na některých lokalitách prakticky všechny testované rostliny vykazovaly pozitivní reakci na viry.

Ochranu komplikuje to, že mšice se vyskytují výhradně na spodních stranách listů, kontaktní přípravky proto nejsou účinné. Z toho důvodu nebyly v praxi účinné ani organofosfáty, přestože v laboratorních testech byly na ně mšice citlivé. Dobře účinný byl neonikotinoid thiacloprid, který ale už není registrován. v současné době je k dispozici pouze flonicamid (přípravek Teppeki).

Mšice na řepce se vyskytují i na jaře, hlavně mšice zelná (Brevicoryne brassicae). Někdy může být napadení silné, rostliny mohou být šedivými mšicemi doslova obaleny a vypadají proto značně odpudivě.

Ochrana se většinou neprovádí, protože k napadení dochází většinou při dozrávání, kdy už nehrozí významnější poškození rostlin a přínos ošetření by nevyvážil ztráty vlivem poškození porostu během ošetřování.

Rostliny zničené sáním mšic v roce 2016 (E. Plachká)

Stonkoví krytonosci

Krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi) a krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus pallidactylus) jsou škůdci, na které klimatické změny mají asi největší vliv. S trochou nadsázky lze říci, že současní krytonosci kvůli změnám chování jsou novým druhem, přestože se jmenují a vypadají pořád stejně. Krytonosec čtyřzubý byl v minulosti dominantním druhem na severní Moravě, krytonosec řepkový se vyskytoval jen sporadicky. Ochrana proti nim se neprováděla, protože ani výskyt krytonosce čtyřzubého většinou nedosahoval prahu škodlivosti. Samičky začínaly klást vajíčka v době letové aktivity blýskáčků, první ošetření proti blýskáčkům bylo proto účinné i na krytonosce. Po roce 2015 výskyt krytonosců postupně narůstal. V roce 2019 jich už bylo tolik, že bylo potřeba ošetření řepky pouze proti krytonoscům a v roce 2020 byla situace ještě horší. Letová aktivita krytonosce čtyřzubého začala už na konci února a protáhla se na dvojnásobek doby, trvala skoro dva měsíce. Byla to úplná invaze, na vrcholu letové aktivity v druhé polovině března záchyt ve žlutých miskách překročil 20× práh škodlivosti a k tomu se přidalo i překročení prahu škodlivosti u krytonosce řepkového. U něj se naštěstí doba letové aktivity nijak výrazně neprotáhla, jinak by škody byly podstatně vyšší, protože krytonosec řepkový je podstatně škodlivější než čtyřzubý.

Zákaz chlorpyrifosu a thiaclopridu ochranu výrazně zkomplikoval, jedno ošetření pyretroidy bylo zcela nedostatečné. I po ošetření v druhé polovině března zůstalo v porostu množství krytonosců výrazně převyšující práh škodlivosti a další stále přilétali až do poloviny dubna. Za této situace je dostatečně účinné ošetření proti takové invazi krytonosců těžko řešitelné. Druhé ošetření pyretroidy po max. 10 dnech je porušení zásad antirezistentní strategie a acetamiprid je lepší použít na blýskáčky nebo ještě lépe až na šešulové škůdce. Indoxacarb na krytonosce naprosto neúčinkuje, nelze proto očekávat souběžný účinek na krytonosce při ošetření proti blýskáčkům. Pokud zima 2020/21 bude stejně mírná jako předchozí, těžko se podaří zabránit výraznému poškození stonků žírem larev.

Úživný žír dospělců krytonosců na listech, 27. 3. 2020

Blýskáčci

Na rozdíl od předchozích škůdců současný ráz počasí blýskáčkům nevyhovuje. Dříve to byl rozhodující škůdce ozimé řepky, dnes je tak trochu na ústupu. Poslední velký výskyt blýskáčků byl v roce 2013, v dalších letech jejich množství klesalo. Po výjimečně teplé zimě 2019/20 s odchylkou teplot v zimních měsících +2,7 až + 5,4^oC byl výskyt blýskáčků obzvlášť nízký. O něco více jich bylo jen na vlhčích místech u vodních toků, na sušších místech byl jejich výskyt často sporadický. Zdá se, že průběh zimy má na blýskáčky rozhodující vliv. Jsou adaptovaní na přečkání zimy ve zmrzlé půdě, zimy bez mrazů výrazně zvyšují jejich mortalitu. Blýskáčci jsou na počasí výrazně citliví, zatímco v zimě mrazy potřebují, za vegetace jsou pro ně zničující. Sníh a mráz v dubnu (rok 2017) nebo na začátku května (rok 2011) dokázaly zredukovat výskyt blýskáčků na minimum.

Nízký výskyt blýskáčků představuje značnou výhodu pro pěstitele, protože ochrana proti nim je vlivem rezistence a zákazů funkčních insekticidů stále obtížnější. V současné době je na blýskáčky registrováno 10 účinných látek, z toho jsou pouze 2 poměrně účinné, 2 nepříjemně často selhávají a 6 syntetických pyretroidů je už prakticky neúčinných. Za současné situace je ochrana řepky proti jarním škůdcům řešitelná za cenu nedodržení zásad antirezistentní strategie. Pokud by z nějakého důvodu výskyt blýskáčků vzrostl, pak by byla ochrana konvenčním způsobem nejspíše prakticky nemožná.

Souhrn

Ochrana řepky proti škodlivým činitelům je stále obtížnější, protože množství škodlivých organizmů se změnou klimatu narůstá a použitelných insekticidů ubývá. Schopnost adaptace na podmínky prostředí je přirozená vlastnost všeho živého, vznik rezistence je proto normální reakcí na používání insekticidů. Stejně zákonitě dochází ke změnám v rozšíření škůdců vlivem změn klimatu.

Je otázka, jak dlouho ještě při současném vývoji budou pěstitelské technologie rostlin založené výhradně na chemické ochraně proti škodlivým činitelům udržitelné, protože poroste množství škůdců, u kterých chemická ochrana bude selhávat. Zákazy funkčních účinných látek problémy ještě prohlubují, protože látka se přestane používat dříve, než ztratí účinnost vlivem rezistence a zbylé látky se používají o to častěji.

Dá se očekávat, že poroste úloha nechemických metod ochrany včetně posilování přirozené obranyschopnosti rostlin. O tom, že takové změny se už dějí, svědčí například návrat k plečkování a okopávání cukrovky kvůli výskytu herbicidně nevyhubitelné plevelné řepy a rezistentních plevelů. S nepříznivými okolnostmi si lidstvo zatím většinou dokázalo poradit a určitě se i tady najde řešení, čím dříve, tím lépe pro nás.

Příspěvek vznikl v rámci projektu QK1820081 a institucionální podpory RO1818 poskytované MZe ČR.