BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Užitečné organizmy (24): Ibaliidae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 524x

Čeleď Ibaliidae reprezentuje prapředky našich ostatních žlabatek a patří spolu s cizokrajnými čeleděmi Austrocynipidae a Liopteridae mezi tzv. makrožlabatky (velikost těla až 20 mm), které parazitují u dřevokazného hmyzu. Přesto, že jsou to naše největší a nejnápadnější žlabatky, nemají české jméno. Známější se staly až díky své fotogeničnosti, kdy se fotografům podaří čas od času nějaké dospělce v přírodě zachytit.

Limagrain

Ibaliidae jsou rozšířeni převážně v holarktické oblasti s 20 popsanými druhy. V Evropě i u nás se vyskytují 3 druhy, které parazitují v larvách pilořitek. Samice vyhledávají místo kladení pilořitek pomocí vůně symbiotických hub. Ibalia prostrčí svoje dlouhé, tenké kladélko otvorem vyvrtaným pilořitkou a naklade jedno vajíčko do vajíčka nebo mladé larvy pilořitky. Larva se v počáteční fázi vyvíjí uvnitř těla hostitele (endoparazit), 3. instar opouští tělo hostitele a konzumuje jej z povrchu (ektoparazit). Kuklí se uvnitř kmene ve vykousané chodbě hostitele. Během roku se vyvine jedna generace.

Délka těla našich druhů je 6–16 mm, hlava a hruď jsou černé nebo tmavě zbarvené, tykadla jsou nelomená, nitkovitá, u samic s 13, u samců s 15 články. Zadeček je nápadně listovitý (silně smáčklý z boku), pochvy kladélka jen nepatrně přesahují konec zadečku. Špička kladélka je ohnuta dolů, kladélko je dlouhé (cca jako kladélko pilořitek), ale ukryté uvnitř těla a samice ho vysouvá ven pouze při parazitaci. Žilnatina křídel je pro čeleď charakteristická a v kombinaci s listovitým zadečkem se nedají splést s jiným hmyzem. Orientační určení druhů je možné provést podle kombinace zbarvení zadečku a křídel.

Setkáte se s nimi nejčastěji na kmenech stromů s hostiteli, ale je možné je dochovat i z napadeného dřeva. S palivovým dřevem se dostávají do zahrad, kde je možné pozorovat dospělce na rázech dřeva nebo se mohou líhnout i v zimním období v kotelně ze štěpin připravených na topení a hromadit se na oknech.

Přes svoji nápadnost jsou poměrně málo zastoupeni v muzejních sbírkách, protože běžnými metodami sběru (smyk entomologickou síťkou, Malaiseho pasti apod.) jsou loveni vzácně, vyšší úspěšnost se dosáhne dochováním dospělců z napadených stromů.

Ibalia leucospoides - parazituje v pilořitkách rodu Sirex, UrocerusXeris, které se vyvíjejí v jehličnatých stromech. Byla introdukována na další kontinenty jako biologická ochrana proti zavlečené Sirex noctilio škodící v borovicích. S ohledem na lokálně vysokou početnost se uplatňuje při regulaci škodlivých pilořitek i v našich lesích. Je to náš nejhojnější druh vyskytující se od nížin do hor, v závislosti na výskytu hostitelů. Je i nejhojnějším evropským druhem vyskytujícím se ve většině zemí. Dospělci létají od července do září.

I. rufipes - má hostitelské spektrum shodné s I. leucospoides a vyskytuje se v obdobných oblastech. Dospělce je možné zastihnout v přírodě od května do července, ale jsou mnohem vzácnější než předchozí druh (dosud od nás známo pouze 12 jedinců).

I. jakowlewi - parazituje v pilořitce listnáčové (Tremex fuscicornis), která se vyvíjí v různých listnatých stromech. Z napadeného dřeva pilořitkou lze vychovat dospělce I. jakowlewi (líhnuta např. z břízy a topolu). Hostitelská pilořitka není hojná, proto i I. jakowlewi patří mezi velmi vzácné druhy (z ČR známo pouze 5 jedinců). Dospělci se vyskytují v květnu a červnu. Rozšířena je především ve střední Evropě (Česká republika a všechny sousedící státy), hlášena je i z Finska a nedávno i ze severní Itálie, Holandska a Belgie. V dalších státech Evropy nejspíše uniká pozornosti.

Rozlišovací znaky jednotlivých druhů

Druh

Barva zadečku

Kresba na křídlech

I. jakowlewi

žlutočervený

s tmavou kresbou

I. rufipes

žlutočervenočerný

bez kresby

I. leucospoides

načervenalý

bez kresby

Samice pilořitky rodu Urocerus pracně zavrtává tmavé kladélko do kmene smrku, aby do bezpečné hloubky ukryla vajíčko před nepřáteli - obrana ale funguje pouze před predátory; specializovaní parazitoidi se dokázali v průběhu evoluce přizpůsobit - stejný otvor později využije I. leucospoides k parazitaci pilořitky
Samice pilořitky rodu Urocerus pracně zavrtává tmavé kladélko do kmene smrku, aby do bezpečné hloubky ukryla vajíčko před nepřáteli - obrana ale funguje pouze před predátory; specializovaní parazitoidi se dokázali v průběhu evoluce přizpůsobit - stejný otvor později využije I. leucospoides k parazitaci pilořitky

Výhody a nevýhody houbové závislosti

Symbiotické houby, kterými samice pilořitky infikuje dřevo současně při kladení vajíček, rozkládají dřevní hmotu, chrání larvy pilořitek před obrannou reakcí stromu (udušením pryskyřicí) a zároveň slouží larvě pilořitky jako potrava. Bez přítomnosti houby larva pilořitky nepřežije.

Těsné závislosti mezi houbou a pilořitkou využily samice Ibalia (ale i dalších parazitoidů), které podle specifické vůně hub dokážou v lese lokalizovat napadené dřevo pilořitkami a najít na kmenu přesné místo jejich výskytu, včetně otvorů po kladení, kterým proniknou až k vajíčku/larvě hostitele.

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.

Související články

Stonkoví krytonosci - ponaučení z ročníku 2022/23

24. 04. 2024 Ing. Štěpánka Radová, Ph.D., Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Brno Škůdci Zobrazeno 641x

Sledování výskytu stonkových krytonosců v roce 2023 a možnosti ochrany

18. 04. 2024 Ing. Pavel Kolařík, Ing. Karla Kolaříková; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko Škůdci Zobrazeno 297x

Háďátko Meloidogyne graminicola - riziko nejen pro pěstování obilnin

17. 04. 2024 Dr. Ing. Zdeněk Chromý; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Škůdci Zobrazeno 291x

Užitečné organizmy (51): Microgastrinae (I)

10. 04. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 237x

Zásady ošetření řepky proti stonkovým krytonoscům

09. 04. 2024 Ing. Bohumil Štěrba; Corteva Agriscience Škůdci Zobrazeno 339x

Další články v kategorii Škůdci

detail