Užitečné organizmy (45): Lumčíkovití

22. 07. 2023 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 987x

Lumčíkovití (Braconidae) jsou v naší fauně zastoupeni asi 850 druhy, ale předpokládá se výskyt více než 1 500 druhů, v Evropě dokonce 3 500 druhů. U této čeledi je faunisticky lépe než ČR prozkoumáno Slovensko, kde dlouhá léta působil M. Čapek. U nás ještě hodně druhů na své objevení teprve čeká. Lumčíci patří mezi významné regulátory zemědělských a lesních škůdců, někteří se chovají a vysazují jako bioagens do skleníků i venkovních plodin.

Lumčíci patří spolu s lumky do nadčeledi Ichneumonoidea. Nadčeleď je charakteristická mnoha článkovými, nelomenými tykadly bez paličky na konci a bohatou křídelní žilnatinou. Podobně vypadající čeleď korunčíkovití (Stephanidae) se liší přítomností korunky zubů na hlavě a 2–3 zuby na spodní straně zadních stehen.

Rozdíly mezi lumky a lumčíky byly představeny ve třetím díle tohoto seriálu, nebude ale na škodu si je připomenout. Rozlišení obou čeledí je možné podle žilnatiny předního křídla. U lumčíků chybí 2. střední příčka a 2. tergit zadečku je srostlý (nepohyblivý) se 3. tergitem (s výjimkou mšicomarů - Aphidiinae). Srůst tergitů slouží k odlišení bezkřídlých samic i několika druhů lumků s chybějící 2. střední příčkou. Velikost dospělců obou čeledí je velmi variabilní a nelze ji použít k jejich odlišení. Pokud se ale změří a zprůměruje délka těla všech druhů, budou lumci o něco větší (odtud česká zdrobnělina lumčíci). Ve starší literatuře nebyli do lumčíků řazeni mšicomaři (Aphidiinae), zařazena sem ale naopak byla podčeleď Hybrizontinae (Paxylommatinae). Jedinci do ní patřící sice nemají 2. střední příčku, avšak s ohledem na jejich nesrostlý 2.–3. tergit byla podčeleď přesunuta k lumkům.

Mezi naše největší lumčíky patří rod Vipio, délka těla s kladélkem je až 4 cm

Rozdíl mezi oběma čeleděmi je i v okruhu hostitelů a biologii. Lumci parazitují pouze hmyz s proměnou dokonalou (vývoj probíhá přes vajíčko, larvu a kuklu), larvy některých druhů se vyvíjejí na pavoucích nebo se živí vajíčky pavouků a štírků. Lumčíci parazitují i hmyz s proměnou nedokonalou (vývoj probíhá pouze přes vajíčko a nymfu, chybí stadium kukly), nejsou hyperparazitoidy jiných blanokřídlých (jsou ale hyperparazitoidy kuklic z řádu dvoukřídlých), ani neparazitují stadium kukly. Pouze malá část lumčíků parazituje u širopasých (pilatky) a je u nich i častý vývoj více jedinců v jednom hostiteli. Na rozdíl od lumků někteří lumčíci parazitují také dospělce hmyzu a parazitovaný hostitel může po dokončení vývoje larvy lumčíka přežít nebo se dokonce rozmnožovat.

Čeleď lumčíkovití zahrnuje většinou malé až středně velké druhy. Tělo je štíhlé, bez kladélka 1–14 mm dlouhé, s kladélkem může dosahovat až 40 mm. Zbarvení je variabilní, od nenápadných jedinců až po pestře zbarvené lumčíky s tmavými křídly (časté u teplomilných druhů). Samice jsou zpravidla větší než samci a kladélko přesahuje u většiny druhů zadeček. U druhů parazitujících hostitele ukryté ve dřevu, stoncích aj. odpovídá délka kladélka hloubce výskytu hostitelů. V předním křídle je areola vyvinuta pouze u některých skupin (např. část Microgastrinae).

V Evropě se vyskytuje 32 podčeledí lumčíkovitých, z nichž 31 bylo zjištěno i u nás. Výskyt podčeledi Dirrhopinae je na našem území pravděpodobný, jediný evropský druh Dirrhope rufa můžeme najít v okolních státech.

Lumčíci se vyskytují od nížin do vysokých nadmořských výšek. Na rozdíl od lumků je vyšší počet druhů adaptován na teplé a suché mikroklima stepních stanovišť, kde bývají hojní zejména zástupci podčeledi Braconinae. Hostitelé jsou nejčastěji z řádů motýlů, brouků, dvoukřídlých a polokřídlých. Nápadné jsou shluky kukel gregarických druhů umístěné na rostlinách, zdech apod., které mohou obsahovat zbytky těla housenky. Některé druhy se přizpůsobily noční aktivitě hostitelů a přilétají ke světlu (např. rod Zele). Dosti často mají redukované zbarvení s převažujícími odstíny oranžové.

S parazitoidy dřevokazného hmyzu se lze setkat na skládkách dřeva

Kukly v zápředku připomínají kokony pavouků

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.