Užitečné organizmy (47): Mšicomaři (II)

11. 10. 2023 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Ochrana rostlin a pěstování Zobrazeno 873x

Se vzrůstající plochou skleníků a fóliovníků se zvyšuje i dostupnost bioagens pro naše pěstitele, kteří mohou využít mšicomary k regulaci mšic na zelenině a okrasných rostlinách. Maloobchodní balení si mohou koupit také zahrádkáři do skleníků nebo zimních zahrad.

Mšicomaři se vypouštějí do uzavřených prostor, ve venkovních podmínkách se zpravidla z ekonomických důvodů nepoužívají. Dospělci odletí do okolí a účinnost je nízká. Při správném způsobu aplikace dokáží sami, nebo v kombinaci s dalšími bioagens (predátory a parazitoidy), držet škůdce dlouhodobě pod prahem škodlivosti. Na rozdíl od aplikace insekticidů je vybalancování ochrany pomocí bioagens náročné na znalosti a zkušenosti, poradenský servis prodejců by tak měl být samozřejmostí. Klíčová je i správná diagnostika škůdce. Každý druh bioagens je vhodný na jiné škůdce, při jejich záměně je ochrana nižší nebo žádná.

Z mšicomarů se nejčastěji používá Aphidius colemani a Aphidius ervi, ale ve směsném balení jsou u nás registrováni i Praon volucre a Ephedrus cerasicola. V nabídce předních evropských dodavatelů bioagens (Biobest a Koppert) je ještě Aphidius matricariae, na webu obou firem najdete více informací včetně praktických video návodů.

Použití bioagens

Aplikace mšicomarů se provádí při výskytu prvních mšic. V závislosti na příletu nových okřídlených jedinců a na růstu kolonií se vysazují v pravidelných intervalech další mšicomaři, jedna samice parazituje okolo 300 mšic. Aby byla účinnost dostatečná, musí být vypuštěn odpovídající počet mšicomarů (inundativní vysazení) nebo jejich vypuštění kombinováno s dalšími bioagens.

Pokud jsou mšice přemnožené, je levnější, a pro rostliny prospěšnější, provést aplikaci insekticidu, který zahubí mšice do druhého dne. Po odeznění reziduálního působení (v závislosti na přípravku 1–7 dní) se vysadí bioagens k regulaci přeživších jedinců.

Zásobní rostliny

Používají se v plodinách s pravidelnou škodlivostí mšic. Zásobními rostlinami jsou nejčastěji obilniny s neškodnými druhy mšic, které nepřecházejí na pěstované kultury (sají pouze na jednoděložných rostlinách). Metoda se využívá u druhů se širokým okruhem hostitelů, kteří se vyvíjejí ve škodlivých mšicích na plodině i obilních mšicích. Nádoby s obilím se umístí rovnoměrně po ploše v počtu 5–15 ks/ha, vyšší účinnosti se dosáhne zavěšením nad rostliny. Při hydroponickém pěstování se nádoby napojí na oběh živin a pouze se v pravidelných intervalech obměňují. U klasického pěstování v půdě vyžadují individuální péči. Předpěstování obilnin a množení mšic probíhá v místnosti bez přítomnosti parazitoidů, aby nezahubili chov mšic. Mšicomaři a další parazitoidi mšic se na zásobní rostliny vysadí buď před jejich umístěním do skleníku (mšice jsou již parazitované), nebo se nechají parazitovat až ve skleníku z předchozích zásobních rostlin, či pravidelně vypouštěného malého množství bioagens.

Zásobní rostliny fungují preventivně na začátku pěstování před příletem mšic z okolí nebo když se počty škůdce pohybují kolem prahu škodlivosti. Vylíhlí mšicomaři z obilí vyhledávají škodlivé mšice na pěstovaných rostlinách v blízkém okolí a regulují jejich početnost již při velmi nízkém výskytu. Tím oddálí až zabrání poškození rostlin.

Pokud je přílet mšic vysoký, dojde k rychlému růstu kolonií, mšice jsou v početní převaze a je třeba vyrovnat poměr škůdce/mšicomaři vysazením odpovídajícího množství dalších bioagens. Nebo se použije selektivní postřik. Před aplikací insekticidu je třeba zásobní rostliny odnést, jinak se zahubí mšice i na nich.

Koncentrace mšicomarů na zásobních rostlinách láká hyperparazitoidy, kteří mohou významně snižovat účinnost. Na mšicomary se specializují některé pažlabatky z podčeledi Charipinae, rod Dendrocerus z čeledi Megaspilidae a chalcidky. Informace k hyperparazitoidům najdete ve 23. a 39. dílu seriálu, při jejich vysokém výskytu je třeba zásobní rostliny odnést ze skleníku ještě před jejich vylíhnutím.

Zásobní rostliny se mšicemi prodávají firmy produkující bioagens, nadšenci si mohou zřídit vlastní chov a namnožit mšicomary z přírody nebo zakoupit jednu dávku mšicomarů a ty dále množit. U mšicomarů z přírody je důležité odstranit z chovu hyperparazitoidy, kteří mohou být v určitých částech roku velmi početní a zničit chov hned na počátku.

Mšicomaři se v chovech dobře množí a občas působí problémy výzkumníkům při odběru mšic z přírody na pokusy. Drobní dospělci se totiž dají na rostlinách snadno přehlédnout a může trvat i několik generací, než se podaří získat čistý chov mšic.

Vliv bioagens na životní prostředí

Také u bioagens se posuzuje jejich riziko pro životní prostředí. Nepůvodním druhem je pouze teplomilný Aphidius colemani, který se v minulosti dostal do jižní Evropy, odkud byl cíleně introdukován do severnějších částí kontinentu včetně ČR. V současné době patří mezi nejčastěji používané mšicomary ve sklenících. Ostatní druhy prodávaných mšicomarů se u nás vyskytují přirozeně.

K nechtěnému dovozu mšicomarů z různých částí Evropy běžně dochází spolu s parazitovanými mšicemi na prodávaných rostlinách. Proti tomu je počet vypuštěných jedinců, kteří zůstanou převážně v prostoru skleníků, zanedbatelným množstvím, se kterým si příroda hravě poradí. Mšicomaři z chovů tudíž nepředstavují pro naše domácí populace významné ohrožení.

Nízký počet parazitovaných mšic v rozrůstající se kolonii na paprice ukazuje na nedostatek mšicomarů - bez vysazení dalších bioagens nebo postřiku selektivním přípravkem hrozí riziko poškození rostlin; pokud převažují mumie s výletovým otvorem, jsou mšicomaři na ústupu

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.