Choroby a škůdci kmínu

10. 08. 2022 Ing. Prokop Šmirous, Ph.D. a kol. Ochrana obecně Zobrazeno 1605x

Kmín kořenný (Carum carvi, L.) patří mezi nejstarší kořeninové rostliny používané na našem území. Pravděpodobnou oblastí jeho původu je Malá a Střední Asie, odkud se pěstování rozšířilo do Evropy, kde se využívalo planě rostoucího kmínu již ve 3. tisíciletí př. n. l. První písemná zmínka o jeho použití je uvedena již v Kosmově kronice k roku 1073 (Beranová, 1980). V nařízení o správě statků Karla Velikého ze začátku 9. století se mluví o kmínu, jako o jedné z plodin pěstovaných na císařských statcích. K zásadnímu rozšíření ploch vedl rozvoj chemického průmyslu v 19. století, kdy se z kmínu začala získávat kmínová silice (Hájek, 1996).

S rozvojem ploch a znalostí se rozšiřovaly postupy získávání co nejvyšších výnosů pěstovaných plodin včetně kmínu. Pěstovaly se krajové odrůdy (většinou vzniklé na základě importovaných holandských odrůd), které byly opadavého typu (docházelo k samovolnému opadu nažek z okolíku).

Milníkem bylo vyšlechtění a registrace první neopadavé odrůdy Rekord (registrována 1978), které je pěstována dodnes. Na tuto odrůdu, s geneticky fixovanou neopadavostí nažek, následovaly odrůdy Prochan (1989) a Kepron (1996). V té době se u nás pěstoval pouze kmín dvouletý (kmín se standardní délkou vegetační doby, setí duben–červen, sklizeň následující rok v červenci).

V roce 2014 byla registrována první odrůda kmínu se zkrácenou délkou vegetační doby (setí srpen, sklizeň následující rok v červenci), a to odrůda Aprim. Ta umožňuje pěstitelům pěstování kmínu po včasné sklizni předplodiny, termínově uniká možnosti napadení vlnovníkem kmínovým (Aceria carvi) a umožňuje zemědělcům rychleji reagovat na poptávku kmínu. Po 23 letech byla v roce 2019 registrovaná nová odrůda dvouletého kmínu pod názvem Kamín. Brzo na to, už v roce 2021, byla registrována další odrůda kmínu Lexis, která je jednoleté formy (setí březen, sklizeň září). V současnosti má tak pěstitel k dispozici tři vegetační formy kmínu, a tomu je nutné také přizpůsobit pěstitelskou technologii včetně ochrany kmínu vůči škodlivým činitelům.

Kvetoucí porost kmínu

Škůdci kmínu

Vlnovník kmínový

Škůdcem, který způsobuje v některých letech velmi výrazné škody na výnosech nažek kmínu je vlnovník (hálčivec) kmínový (Aceria carvi). Jedná se o okem neviditelného roztoče (0,2 mm, bělavý), který pro něj v příznivých letech dokáže snížit výnos i o více než 50 % u dvouleté formy kmínu.

Týká se to pouze dvouleté formy kmínu, kmín se zkrácenou délkou vegetační doby a jednoleté formy kmínu napadení unikají. Dospělci vlnovníka se do porostu dostávají již v prvním roce, a to nejčastěji při sklizni sousedních nebo blízkých zralých porostů kmínu. Sklízecí mlátičky porost včetně vlnovníka rozvíří a následně je unášen větrem.

V případě, že se dospělec uchytí na malých rostlinách kmínu, směřuje postupně do středu listové růžice k vegetačnímu vrcholu, kde přečkává zimu. Živí se rostlinnými šťávami, které získává sáním na vegetačním vrcholu. Vypouštěné sekrety působí fytotoxicky a negativně ovlivňují proces diferencializace meristematických pletiv vzrůstného vrcholu. Poškození sáním a sekrety se viditelně projeví většinou až v období kvetení kmínu, kdy místo bílých květů dochází k tvorbě zelenobílých hálek (hálky se podobají drobné květákové růžici). Na hálkách se nažky nevyvíjejí.

Vzhledem k velmi malé velikosti roztoče, jeho obtížné detekci v porostu a nepravidelnému výskytu není chemická ochrana jednoduchá a vždy účinná. Napadení vlnovníkem se může v prvním roce někdy symptomaticky projevit na listech světlejším zabarvením, případně mozaikovými skvrnami. Tyto symptomy se nemusí projevit u napadených porostů vždy.

Provádění přímého monitoringu je náročné, vyžaduje využití laboratoře s binokulárem atd.

Vlastní práh škodlivosti u vlnovníka nebyl stanoven, ale 5 % napadených rostlin (v červenci, 1. rok pěstování) lze považovat za prahový výskyt.

Mezi nepřímé způsoby ochrany patří používání certifikovaného osiva. Tímto opatřením se omezí možnost přenosu škůdce osivem. Dalším vhodným opatřením je zakládání nových porostů kmínu co nejdále od porostů určených v daném roce ke sklizni, případně tyto nové porosty nezakládat ve směru převažujících větrů od sklízených porostů. Dále je třeba omezit přenos tohoto škůdce z planého kmínu a z příbuzných druhů miříkovitých rostlin rostoucích v okolí pozemků s pěstovaným kmínem.

Jako způsob, který omezuje napadení kmínu vlnovníkem, lze také považovat pěstování kmínu v krycí plodině. Nejčastěji se jedná o obilniny (jarní ječmen, jarní pšenice), luskoviny, mák apod. Samozřejmě v tomto případě je třeba pozměnit celou technologii pěstování od výsevku kmínu a krycí plodiny, po hnojení a zejména použití vhodných herbicidů.

Přímá ochrana (pomocí akaricidů) je komplikovaná. Ošetření je nutné provést již v prvním roce pěstování kmínu v červenci (ideálně co nejdříve po sklizni kmínu pěstovaného v okolí). Jedná se o ošetření „naslepo“, je téměř nemožné v tomto období vysledovat výskyt vlnovníka na nově založených porostech. Ošetření kmínu v druhém roce vegetace je bez účinku.

V současné době jsou do kmínu registrovány vůči vlnovníku přípravky Movento 100 SC (0,75 l/ha, spirotetramat) a Movento 150 OD (0,5 l/ha, spirotetramat), Flipper (3,0–5,0 l/ha, draselná sůl přírodních mastných kyselin, konec použití do 31. 8. 2022) a NeemAzal-T/S (3,0 l/ha, azadirachtin). Jak již bylo zmíněno, tento škůdce se prakticky vyskytuje pouze na dvouleté formě kmínu.

Vlnovník kmínový (Aceria carvi)

Hálky květenství kmínu

Plochuška kmínová

V kmínu, ve všech jeho formách, se často vyskytuje škodlivý motýl plochuška kmínová (Depressaria daucella), někdy nesprávně označovaná jako makadlovka kmínová.

Na jaře kladou samičky na spodní části květních stopek vajíčka. Housenky následně okusují pokožku listů a prožírají se do řapíků a lodyh rostlin. Později (v květnu) housenka spřádá z kvetoucích okolíků chuchvalce, okusuje stopky květů a semen, chuchvalce jsou spojeny pavučinou. Kuklí se v lodyze kmínu.

K monitoringu výskytu škůdce se před a na začátku kvetení kmínu hodí využít smýkání porostů smýkadlem (nejlépe v pozdních odpoledních hodinách). Jednodušší je pozorování výskytu housenek, které se pohybují na listech, stonku a hlavně v kvetoucích okolících.

Za prahovou hodnotu se považuje 5% napadení květenství housenkami.

Nepřímým způsobem ochrany je zakládání porostů co nejdále od současných.

Mezi registrované insekticidy do kmínu patří Desic Mega (0,1 l/ha), Decis Protech (0,3–0,5 l/ha), Demetrina 25 EC (0,5 l/ha), Dinastia (0,1 l/ha, vše deltamethrin), výše uvedený Flipper a přípravek Agree 50 WG (1,0 kg/ha, Bacillus thuringiensis ssp. aizawai kmeny ABTS-1857 a GC-91).

Další škůdci

Další škůdci, kteří se v kmínu mohou vyskytovat, již nepůsobí závažnější ekonomické škody. Tedy až na hraboše polního. Ten způsobuje škody zejména u kmínu pěstovaného v krycí plodině obilnině. V kmínu se jako příležitostní škůdci mohou vyskytovat mšice dutilka topolová (Pemphigus bursarius), slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) a obaleči rodu Cnephasia (Cnephasia spp.).

Choroby kmínu

Jak je množství škůdců kmínu nízké a jednoduše rozlišitelné, tak u chorob kmínu to neplatí. Choroby se vyskytují ve všech formách kmínu.

Hnědá stonková hniloba a spála květů kmínu

Choroba s dlouhým názvem hnědá stonková hniloba a spála květů kmínu (Mycocentrospora acerina) způsobuje zejména hnědnutí kořenového krčku a spodních listů, na stoncích se vyskytují protáhlé hnědé skvrny, se světlejším středem. Choroba se také projevuje na okolících spálou, zhnědnutím a někdy až odumřením celého okolíku a patří mezi nejvýznamnější choroby kmínu.

Hlavním zdrojem infekce je půda, ve které dlouhodobě přežívá. Šíří se také pomocí osiva nebo zbytků napadených rostlin. Její výskyt podporuje chladné deštivé počasí při vzcházení a pěstování kmínu na těžších půdách.

Monitoring se provádí přímo pravidelným sledováním příznaků v porostu kmínu případně nepřímo na základě vhodných meteorologických faktorů (teploty, srážky, vlhkost atd.). Vhodné je zakládat porosty tak, aby byly co nejvíce provzdušněné, tj. setím do širších řádků a minimalizovat rizika polehnutí např. nevhodným hnojením.

Registrované jsou přípravky s účinnou látkou hydroxid měďnatý pod názvy Copac WG (2,0–4,0 kg/ha) a Champion (2,0–4,0 kg/ha). Protože půda je hlavním zdrojem propagul houby, je možné je redukovat i pomocí dostupných biologických přípravků na bázi mykoparazitických hub (Trianum-P, Gliorex, Clonoplus).

Hnědá stonková hniloba kmínu na okolíku

Hnědá stonková hniloba kmínu na stoncích kmínu

Hnědá stonková hniloba kmínu - infekce z půdy

Hnědá stonková hniloba kmínu a bílá hniloba kmínu

Bílá hniloba kmínu

Mezi velmi známé a rozšířené choroby patří polyfágní houba bílá hniloba kmínu (Sclerotinia sclerotiorum), dříve známa pod názvem hlízenka obecná. Má velmi široký okruh hostitelů, zdrojem nákazy je půda, ze které se patogen do rostlin dostává buď skrz kořeny, nebo mohou být nadzemní části rostlin napadeny askosporami, které se šíří vzduchem. Při silnějším napadení rostliny dochází k odumírání kořene, krčku a stonkových bází. Napadené rostliny postupně zasychají a odumírají. Kromě zasychání rostlin a z toho plynoucího snížení výnosu se můžou sklerocia dostat během sklizně do sklizeného produktu. Sklerocia jsou velikostně podobná nažkám, a tak jsou na mechanické čističce obtížně odstranitelná. Sklerocia nejsou jedovatá, ale rozhodně nepůsobí v koření vábně (opticky působí jako trus myší).

Nepřímou ochranou je použití čistého osiva bez sklerocií, nezakládat příliš husté porosty, výběr nezamořených pozemků a dodržování osevního sledu (kmín po 6 letech) s přerušovači (plodiny netrpící na tuto chorobu).

Preventivním opatřením může být moření osiva pomocným biologickým přípravkem Gliorex (mykoparazitické huby Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum), případně jeho přímá aplikace na pozemky. Podobně je možné využít dalších biologických přípravků Contans WG (Coniothyrium minitans kmen CON/M/91-08 (DSM 9660)), Green doctor (Pythium oligandrum M1), Polydresser a Polyversum (Pythium oligandrum M1), Serenade ASO (Bacillus amyloliquefaciens (původně subtilis) kmen QST 713, Bacillus subtilis kmen QST 713).

Do kmínu, resp. do bylin jsou proti bílé hnilobě registrovány fungicidy s účinnou látkou isofetamid, jako je Kryor, Kenja a Zendby (všechny v dávce 1,0 l/ha).

Bílá hniloba kmínu - infekce z půdy

Bakteriální spála kmínu

Další chorobou vyskytující se často na kmínu je bakteriální spála kmínu (Pseudomonas syringae pv. appii). Tato choroba způsobuje černání a odumírání vzrostných vrcholů a květenství kmínu. Na stoncích se projevuje ve formě protáhlých hnědých skvrn. Vyskytuje se zejména na přehoustlých porostech kmínu při deštivějším nebo vlhčím počasí. Přenáší se osivem. Na ozimém kmínu (který má řidší porosty) se nevykytuje.

Nepřímou ochranou je zde opět použití certifikovaného osiva, dodržování agrotechniky včetně osevního sledu, nepřehnojování dusíkem.

Jako fungicid je možné použít přípravek Chitosan hydrochlorid (chitosan hydrochlorid, 100–400 g ú. l./ha), který je registrován jako základní látka na podporu růstu pro kořeninové rostliny a koření.

Bakteriální spála kmínu

Padlí kmínu

Velmi závažnou chorobou, která může na poslední chvíli výrazně poškodit úrodu, nažky kmínu a ekonomiku pěstování je padlí kmínu (Erysiphe heraclei). Tato choroba se projevuje při dokvétání a hlavně ve fázi zelené zralosti nažek kmínu ve formě bílého moučnatého povlaku, zejména na nažkách. Vyskytovat se však může na celé rostlině. Její výskyt podporuje zejména sušší a teplé počasí s nízkými nočními teplotami, což vede k tvorbě rosy. Bílý povlak na nažkách je hlavně optickou vadou, která znemožní použití nažek kmínu jako koření.

Nepřímou ochranou je správná agrotechnika, vyrovnaná výživa N a včasná sklizeň zralého porostu.

Nejdůležitějším aspektem při aplikaci fungicidů je vhodné načasování. Přímá fungicidní ochrana by za příznivých podmínek pro rozvoj choroby měla následovat co nejdříve. Aby fungicidy byly co nejúčinnější, musí se aplikovat nejlépe preventivně ještě před výskytem prvních příznaků (hlavně u biologických přípravků) a nejpozději při prvních příznacích. Pozdější aplikace je již málo účinná. Jako fungicidy je možné použít proti této chorobě přípravky s účinnou látkou hydrogenuhličitan draselný pod názvem Karma, Kumar a Vitisan (všechny v dávce 3,0 kg/ha, registrace pro použití v léčivé a kořeninové rostliny). Dále Thiovit Jet (síra, 3,0 kg/ha, registrace pro kořeninové rostliny a koření) a biologický přípravek Sonata (Bacillus pumilus QST 2808, 5,0–10,0 l/ha, registrace do kmínu).

Padlí kmínu

Askochytová listová skvrnitost a hnědnutí okolíků kmínu

Chorobou s nižším přímým dopadem je askochytová listová skvrnitost a hnědnutí okolíků kmínu (Ascochyta carvi). Způsobuje postupné zasychání květů, okolíků a odumírání celých květenství. Dochází tak ke snížení výnosu, a také kvality semen. Zdrojem patogena může být také přenos hmyzem z napadených květenství bolševníku (Heracleum sphondylium).

Nepřímou ochranou je kvalitní osivo, dodržení osevního sledu.

Fungicidy přímo na tuto chorobu v kmínu nejsou registrovány, je však možné využít jiných registrovaných fungicidů do kmínu s aplikací hned na začátku kvetení.

Další choroby

Další choroby, které se v kmínu vyskytují, nemají v ČR tak významný dopad na produkci a kvalitu nažek kmínu. Sem lze zařadit například fomopsisovou spálu okolíků kmínu (Phomopsis diachenii), fomovou listovou a stonkovou skvrnitost kmínu (Boeremia exigua var. exigua), septoriové žloutnutí a hnědnutí stonků a okolíků kmínu (Septoria carvi) a další.

Obecně jako preventivní nebo nepřímé způsoby ochrany kmínu vůči chorobám lze doporučit použití certifikovaného osiva, dodržení osevního sledu (kmín po 6 letech), správnou agrotechniku (včetně zpracování rostlinných zbytků).

Dalším důležitým aspektem pro úspěšné pěstování kmínu je také herbicidní ochrana kmínu. Ta je závislá jak na formě kmínu, tak na způsobu pěstování (čistosev/podsev). Tento článek byl zaměřen na ochranu kmínu vůči škůdcům a chorobám, k herbicidům se dostaneme někdy jindy.

Hodně úspěchů s pěstováním voňavého koření přeje autorský tým, který je vám v případě dotazů k dispozici.

Příspěvek byl napsán za institucionální podpory DKRVO MZE-RO1018.

Literatura je u autorů.

Beranová M.: Zemědělství starých Slovanů. Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1980, s. 217–219.

Hájek, K.: Šlechtění kmínu a předpoklad dalšího vývoje. Sborník ze semináře Perspektivy uplatnění kmínu v zemědělství ČR, MZLU Brno, 1996, 18–20.

Ing. Prokop Šmirous, Ph.D., Mgr. Eliška Ondráčková, Ing. Marek Seidenglanz, Ph.D.; Agritec Plant Research s.r.o., Šumperk
foto: 1–5 archiv Agritec, 6–12 E. Ondráčková