Choroby a škůdci dřínu

06. 10. 2021 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Sady a vinice Zobrazeno 3513x

Dřín obecný (Cornus mas, Cornaceae) je již od středověku známý jako léčivá rostlina. Využívány byly především plody, zejména na žaludeční potíže, horečky, proti vykašlávání krve či k odstranění ledvinových kamenů.

Na krvácející rány se přikládaly listy a proti dně se doporučovaly koupele z kůry, dřeva a listů. Využití dřínu však bylo mnohem větší, tvrdé dřevo se používalo na výrobu kopí, na výrobu topůrek seker a rukojeti nožů, vycházkové hole, v Turecku používali šťávu z plodů k barvení klobouků na červeno, z pecek se vyráběly růžence.

Dřín vykvétá velmi brzy (únor–březen) a je zdrojem potravy pro včely. V dnešní době se nakyslé plody konzumují syrové, používají se na přípravu čaje, želé, do omáček či dezertů. V arboretech a botanických zahradách se vysazují asijské, čínské a v poslední době i americké druhy dřínu jako okrasné dřeviny, které ale nemají jedlé plody.

Původním místem výskytu dřínu je západní část Asie a jižní Evropa, avšak v současné době je areál výskytu mnohem větší. Ve volné přírodě se vyskytuje jako podrost ve světlých lesích, na osluněných svazích a okrajích lesů. Z původních planých druhů byly vyšlechtěny kultivary s různě zbarvenými plody (červené, žluté až bílé) a listy (žlutolisté, panašované, s růžovým okrajem aj.) či různé velikosti (odrůda Nana). Vyšlechtěné odrůdy mají plody až 2–3krát větší než plané formy, s vysokým obsahem vitamínu C (100–300 mg na 100 g plodů) a vyšším podílem cukru (7–9 % i více). Dále obsahují vitamín P, provitamín A, pektiny, až 3 % ovocných kyselin (zejména kyselinu jablečnou), sliz, třísloviny, prvky (K, Ca, Fe, Mg, S), pektin, flavonoidy, katechiny a antokyany, semena jsou bohatá na olej (až 34 %).

Dřín se vyznačuje vysokou odolností, velmi dobře snáší vysoké i nízké teploty a sucho, ale nesnáší utužené a zamokřené půdy. Hustá síť kořenů zpevňuje povrch půdy a chrání ji před erozí. Vystavení dřínů stresovým podmínkám se většinou projeví nedostatečným olistěním či vybarvením listů, odumíráním výhonů a potlačením růstu.

Choroby dřínu

Skvrnitost listů může způsobit hned několik druhů patogenních hub, např. rod Phyllosticta, Septoria, Ascochyta, Ramularia a Cercospora, výjimečně i bakterie rodu Pseudomonas. K nejčastějším patogenům patří houba Septoria cornicola projevující se na listech červenohnědými, kulatými až nepravidelnými skvrnami s vyběleným středem a tmavým okrajem. Podobné, 3–6 mm velké skvrny (hnědé s difuzním okrajem), způsobuje i Cercospora. Přesná identifikace původců skvrn je možná pouze mikroskopicky.

Na listech a nezdřevnatělých částech výhonů se vyskytuje i padlí (E. tortilis, Erysiphe pulchra, dříve Microsphaera pulchra), v podobě bělavého až světle šedivého povlaku. Při silnějším napadení mohou listy žloutnout, tvořit se nekrotické skvrny či od okrajů zasychat a předčasně opadávat. Padlí se objevuje především na zastíněných, hustých keřích, v porostech s nedostatečnou cirkulací vzduchu. Jeho výskyt podporují teplé, suché dny a chladnější, vlhké noci, zejména koncem léta a na podzim.

Plody dřínů mohou být na nevhodných stanovištích následkem nedostatku vápníku napadeny houbami rodu Monilia, Penicillium, Colletotrichum aj.

K nejzávažnějším onemocněním okrasných dřínů (Cornus florida, C. cousa) patří tzv. tečkovitá antraknóza, jejímž původcem je houba Elsinoë corni. Symptomy se objevují na jaře za vlhkého počasí, na květech, listech, mladých výhonech a plodech v podobě cca 1–2 mm velkých, světle hnědých skvrn s červenopurpurovým okrajem. Při silných infekcích se květy a listy svrašťují a deformují, pupeny se nerozvíjejí. Houba přezimuje v infikovaném pletivu výhonů, plodů a v listech, které neopadávají. Při silnějších infekcích je nezbytné provést fungicidní ošetření od rašení pupenů až do úplného rozvinutí listů.

Za chladného, vlhkého počasí způsobuje antraknózu dřínu i houba Discula destructiva. Napadení se projevuje odumíráním výhonů a tvorbou nekrotických lézí, skvrnami na listech a brakteích květů. Patogen se šíří ze spodní části koruny či keře do vyšších pater. Infikované listy jsou pokryty hnědými skvrnami s karmínovým okrajem, okraje listů zasychají nebo se na nich tvoří velké zaschlé plochy. Zahnívající či zasychající listy zůstávají viset na výhonech a často jsou zaznamenány jako první příznak napadení. Infekce se šíří i na výhony, větve či kmeny, na nichž se tvoří hnědé, vkleslé léze, které se mohou svrašťovat a výhony odumírat. Pokud se onemocnění vyskytne, je nezbytné napadené části, včetně opadlých listů, odstranit a zlikvidovat a od počátku vegetace opakovaně aplikovat fungicidy.

Škůdci dřínu

Poškození dřínu živočišnými škůdci je obvykle minimální, objevit se mohou bejlomorka (Craneiobia corni), mšice (Anoecia corni), červec (Pulvinaria regalis), kovovníček (Incurvaria pectinea), obaleč lískový (Pandemis corylana), píďalka podzimní (Operophtera brumata) či bronzovníček dřínový (Antispila pfeifferella).

Skvrnitost listů způsobená houbou rodu Septoria

Poškození květů houbou rodu Botrytis

Chloróza na listech dřínu

Příznaky nedostatku vápníku na plodech

Monilia sp. na plodu

Penicillium sp. na plodu