Jak předcházet riziku škod hraboše polního v polních plodinách

26. 02. 2018 Ing. Milan Zapletal, CSc., Ing. Dagmar Obdržálková; Česká společnost rostlinolékařská, Brno Škůdci Zobrazeno 3827x

Čas od času je třeba připomínat, že hraboš polní (Microtus arvalis) je nejrozšířenější a nejhojnější hlodavec jako škůdce v zemědělství, ale také nejrizikovější druh pro člověka a životní prostředí.

Konference v září 2017 v Hustopečích „Škodliví hlodavci v zemědělství, sadech a zahradách, možnosti boje s nimi a jejich nebezpečí pro zdraví člověka“ byla pořádána po mnohaleté přestávce a vyzvedla význam hraboše polního jako nejrozšířenějšího škůdce v zemědělství. Jeho škodlivost je zemědělcům známa z každoročních škod, které na porostech polních plodin způsobuje. Přesto však největší pozornost přitahuje prognóza jeho výskytu na další období.

Podzimní období a hraboš polní

Každoroční zvýšené stavy početnosti na konci vegetace mohou být redukovány agrotechnickými zásahy a změnami struktury polních plodin.

Sklizeň plodin a setí nových ozimých plodin, agrotechnické zásahy vedoucí k rozrušení kolonie hraboše a přesuny na jiné pozemky nebo sousední plodiny často rozhodují o osudu a dalším vývoji příslušné populace. Souhra uskupení nových osevů, dočasných meziplodin a nových ozimých plodin často rozhoduje o vývoji populace hraboše polního v příštím hospodářském roce. Bohužel ekologie hraboše polního je velmi přizpůsobivá podmínkám, kterých dovede využívat a přizpůsobit se jim. Pro podzimní období je nejvýraznějším faktorem agrotechnika. Ta sehrává nejdůležitější roli. O ní rozhoduje přímo zemědělec a často neuváženě provádí pracovní operace a agrotechnické zásahy, které pak ovlivňují vývoj populací hraboše polního.

Můžeme agrotechnickými zásahy předcházet riziku škod hraboše polního?

Všeobecně se ví, že zjednodušená agrotechnika v pěstební technologii nejrozšířenějších plodin, obilnin a řepky, bezorebné způsoby setí a různé úsporné přípravy půdy pro setí, vynucené úspornými opatřeními, ekonomikou, ovlivnily nárůst výskytu řady škodlivých organizmů. Hraboš polní patří právě mezi ty zemědělské škůdce, který dovede reagovat na absenci orby, na bezorebný způsob setí především ozimých obilnin. Takovým zjednodušením agrotechnické přípravy pro setí nových plodin nedojde k rozrušení dosavadních kolonií, nedojde k likvidaci hrabošů, a tím k většímu zásahu do struktury populací. Populace přežijí bez újmy přechod z jedné plodiny do druhé, takže pokračují bez přerušení ve svém vývoji.

Naskýtá se proto otázka, zda může zemědělec právě v této etapě svým správným zásahem způsobit snížení početnosti populace. Ano může a zásadně. Orbou, případně dalšími zásahy, vláčením a válením zahubí velkou část populace, rozruší věkovou a kondiční skladbu populace, které bude trvat delší dobu než konsoliduje svou strukturu. A jestliže zasáhne časově i do období zhoršeného počasí, snížení teplot, změny vzdušné vlhkosti, dojde při nich k rozrušení podzemních staveb nor a někdy k totálnímu rozrušení kolonií. To vše jsou významné zásahy, které se citelně projeví na zdravotním stavu populací, takže zimní období budou přežívat daleko složitěji, a také ovlivní zdravotní stav pro nástup k časnému jarnímu rozmnožování. A to je pak zásadní a rozhodující pro nástup do nové sezóny. V zásadě by zemědělec měl v podzimním období přistupovat ke všem zásahům uvědoměle, nikoliv šablonovitě.

Bohužel boj proti hraboši polnímu není jednoduchý, vyžaduje stálé sledování a aktuální a konkrétní rozhodování. Před sklizní plodin je dobré znát stav výskytu hraboše polního. Jeho škody jsou často jednoznačné a zřetelné. Po sklizni jsou patrné kolonie hrabošů podle nakousaných stébel, listů, rozkousaných klásků a plev, a lze také odhadnout jejich četnost.

Podmítka na pozemku zvýrazní místa, kde zůstávají kolonie hrabošů. Podmítka sice rozruší mírně kolonie, rozruší výhrabky v povrchové vrstvě, ale populace hrabošů zůstává bez zásahu, a proto jsou znát obnovené východy z nor, nové výhrabky jako zřetelné známky jejich dalšího života. Konkrétní situace, přeběhy jedinců hraboše, rychlá obnova nor a východů z nor, přítomnost výhrabků poučí o přežití populace i o početnosti.

Jestliže do takového stavu provede zemědělec výsev stereotypně bezorebně, nemohl udělat nic lepšího pro další pokračování populací. Naopak, pokud za tohoto stavu provedeme novou střední orbu, potom se podaří fyzicky zlikvidovat značnou část jedinců hrabošů. Orba část hrabošů zraní nebo přímo zabije, rozruší podzemní systémy nor, zlikviduje hnízda a v nich i často narozená mláďata a nepohyblivé jedince hraboše. Taková destrukce prostředí z velké části zlikviduje populace hraboše polního. Po zasetí a vzejití plodiny je třeba provést detailní prohlídku porostu na pozemku, která ukáže nakolik se podařilo zničit populace hraboše. Při zjištění případných náznaků nových nor nebo začínajících kolonií, pokusíme se urychleně před konsolidací kolonie hrabošů ošetřit tato „ohniskově“ s minimálními náklady.

V místech poškozeného porostu obilniny zůstávají nakousaná stébla a zbytky klásků a plev; jsou dobře rozeznatelná i na strništi

Po kombajnové sklizni obilnin zůstávají kolonie hraboše polního s drtí zbytků nakousaných stébel, klásků a plev

Místa po koloniích hraboše polního jsou znatelná i po provedené podmítce; hraboši ihned obnovují východy z nor

Zimní období a hraboš polní

Pozornost zemědělců se soustředí na zimní období, které je výrazným obdobím v životním cyklu tohoto hlodavce. I když se může zdát, že zima je v přírodě idylickým obdobím klidu, pro řadu škůdců je to období životně důležité. A nejde vždy jen o krutost nebo příznivost zimních podmínek. Úloha zemědělce je i v tomto období významná, zvláště pokud jde o sledování vývoje přezimování hraboše polního na pozemcích.

Především již samu přítomnost hrabošů na pozemcích prozrazují dravci, kteří se do míst, kde jsou hraboši, stahují a snaží se je lovit. Posedávají na výstavcích, stromech, kůlech, plotech v jejich okolí, vyčkávají na zemi a snaží se ulovit hraboše, kteří i v zimě jsou aktivní ať již na povrchu půdy, tak i pod sněhem. I pod vyšší vrstvou sněhu si budují „podsněžné“ nory i hnízda, v nich se pohybují stejně dokonale jako na povrchu půdy. Vyhrabávají zelené části rostlin, kořínky a celé trsy rostlin, které konzumují nebo si vystýlají hnízda. Dravčím predátorům je možné usnadnit lov a vyčkávání na kořist instalací berliček po okrajích pozemku nebo i jejich části. Podíl predátorů na snížení populací je někdy znát podle vývržků, které pod berličkami nebo výstavky můžeme zjistit, ale i při vysoké koncentraci dravců není nikdy rozhodující. Zemědělce však uvědomí, že hraboši tam jsou, jinak by se tam nevyskytovali.

Přežití zimního období je pro hraboše důležité. Nejen na pozemcích, kde ozimé plodiny dnes nahrazují dříve nejvýznamnější jeteloviny, jetelotrávy. Hraboši však přežívají na travnatých polních cestách a jejich okrajích, v příkopech cest, v místech styku pozemků s náspy cest, železnic, v okolí dálnic ale také v různých místech ladem ležící půdy, v zahradách, hlavně v jejich okrajích, v okolí potoků, rybníků a řek. To všechno jsou místa („refugia“), kde hraboši přežívají a odkud se opět šíří na zemědělsky obdělávané pozemky, které jsou pro ně jistě, které jsou pro ně jistě potravně přijatelnější a vhodnější.

Přítomnost dravců signalizuje přítomnost hraboše polního na okolních pozemcích

Berličky rozmístěné přímo na pozemku zasídleném hrabošem polním

Předjaří a časné jaro rozhodují o vývoji populací hraboše polního

Rozhodující pro nástup vývoje populací hraboše polního je časné jaro. Někdy již na konci února, ale téměř vždy v březnu začíná jeho rozmnožování. Pokud se podaří úspěšně vyvést první jarní vrhy, bývá to úspěšný nástup rozhodující pro nový vegetační rok. To je třeba zachytit. Zemědělec v tomto období by měl provést na svých pozemcích první a významné šetření ohledně výskytu a početnosti hraboše.

V zimním období se hraboši soustřeďují do „zimních hnízd“, do nějakých společných nocleháren. Využívají při tom jen zmenšený počet východů z nor, přičemž na povrchu půdy nacházíme vždy jen několik východů z nor, takže kolonie se zdají málo početné. Je to asi k ochraně tepla v zimním období. Jakmile se však mění počasí v jarní, začínají se v kolonii hrabošů vytvářet rodiny, kolonie se rozšiřují, zvyšuje se počet východů z nor, zvyšuje se počet výhrabků a na povrchu pozemku nacházíme vyhrabané výstelky hnízd (stelivo, suché rostliny, někdy chlupy i trus), což je neklamná známka toho, že samice se tímto „úklidem“ připravují na nové vrhy a začíná období rozmnožování.

A s prvními vrhy se opět rozšiřuje počet východů z nor, zvyšuje se aktivita jedinců v kolonii, východy začínají být uhlazené, uchozené, jsou často provázené dalšími výhrabky a do východů z nor zatahují více zelené části rostlin. Plocha kolonií hraboše polního se tak rozšiřuje a často se rozšiřuje i velikost poškození porostu.

A tuto změnu je třeba zachytit a zvážit podmínky pro možnost ohniskového ošetření, které je významné pro zlomení populace. Nutnost ošetření ukáže výsledek monitoringu.

Závěr

Problém hraboše polního je aktuální nejméně posledních sto let. V letech prvorepublikového zemědělství bylo konstatováno, že hrabošům vyhovují malovýrobní podmínky zemědělství, které v té době převažovaly. Malá políčka s různorodostí plodin byla považována za výhodu pro život hraboše polního a jeho možnosti přesouvat se během vegetačního období mezi potravně výhodnými sousední pozemky, kterými byly často krmné plodiny, vojtěška, jetel, případně s příměsí trav, obilniny, okopaniny, které zabíraly celou vegetační i zimní dobu.

V padesátých letech vlivem združstevňování se měnily podmínky hospodaření, byly vytvářeny velké mnohahektarové polní celky, od nichž se očekávala změna problému ve výskytu hraboše polního. Hraboš polní se naopak přizpůsobil novým podmínkám a velké plochy vojtěškotrav a jetelotrv mu vyhovoval k rozšiřování populací a jeho škodlivost se naopak nebývale zvětšila.

Po roce 1990 procházelo české zemědělství dalšími významnými změnami v hospodaření. Omezení počtu pěstovaných plodin je významnou změnou. Téměř chybí krmné plodiny, nepěstují se vojtěšky a jetele, převažují obilniny, kukuřice a ozimá řepka. Zvýšil se podíl ozimé pšenice a ozimé řepky a právě ozimé plodiny, jak se zdá, plně nahradily víceleté pícniny významné pro hraboše polního. A hrabošům zřejmě tato změna vyhovuje. Ale také musíme konstatovat, že od roku 1995 jsme nezaznamenali výrazné přemnožení, jaké jsme znali v předešlých letech, a škodlivost, i když je v některých oblastech významná, je spíše lokálního charakteru.

Problémy s likvidací hraboše polního se nezměnily. Změnily se možnosti využívání širokého spektra vhodných rodenticidních přípravků, nastoupily nové podmínky v jejich využití a aplikaci. Proto jsme se pokusili poukázat na význam agrotechnických opatření, která mohou být významnou možností a nástrojem pro snížení rizika škodlivosti hraboše polního.

Jak předcházet riziku škod hraboše polního v polních plodinách