Ochranu proti stonkovým krytonoscům komplikuje oteplování a rezistence blýskáčků vůči pyretroidům

22. 06. 2019 Ing. Marek Seidenglanz a kol. Škůdci Zobrazeno 3269x

Oba hlavní druhy stonkových krytonosců, krytonosec řepkový (obr. 1a) a krytonosec čtyřzubý (obr. 1b), se neliší pouze vzhledem, ale též některými vlastnostmi. Rozdíly v bionomii obou druhů, které ovlivňují úspěch zásahu proti těmto škůdcům, se stávají zřetelnější více v posledních letech. „Jakoby“ se z jednoho škůdce stávali škůdci dva. Rozlišovat mezi těmito druhy je, a zřejmě především bude, praktická potřeba.

Její pominutí vede k většímu poškození porostů larvami, které ale na sebe spíše upozorní nepřímo, a to významnějším rozvojem houbových chorob stonků a někdy nouzovým dozráváním porostů. Při odděleném hodnocení chorob a škůdců dochází k nespojení příčiny s důsledkem. Nepřesné aplikace insekticidů vyvolávají vyšší spotřebu fungicidů a diskuze o tom, které meteorologické faktory způsobily nárůst významu vybraných houbových patogenů.

Z hlediska ochrany porostů řepky ozimé jsou podstatné tyto bionomické charakteristiky a odlišnosti obou druhů stonkových krytonosců.

Bionomie krytonosce čtyřzubého

Samice krytonosce čtyřzubého kladou vajíčka po skupinách (2–8 vajíček/místo) zespodu listů do hlavních nervů a do řapíků. Vajíčka jsou umístěna v kapsičkách a jsou překrytá povrchovými pletivy, některá z nich mohou „vykukovat“ (obr. 2a). Jejich larvy se vyvíjejí uvnitř listů a určitý podíl z nich pak přelézá i do stonků v místě připojení listu. Pokud je období kladení rozvleklé, kladou samice nejprve na spodní listy, pak se přesouvají na vyšší nody a v poslední vlně kladou i na listy a větve sekundárních květenství. Larvy přelézající do stonku se tak do něho dostávají v různých výškách (nodech) a ve výsledku jsou schopné vnitřní pletiva zničit po celé jeho délce. Larvami napadené listy dříve ze stonků padají a v místech listových jizev se odhalují otvory po do stonku dříve vstupujících larvách (obr. 2b). To jsou otevřené brány pro vstup dalších škodlivých organizmů (tyto mohou být opět rozmístěny na stonku odspodu až nahoru). Jedna samice je během jara schopná naklást postupně 40–100 vajíček.

První samice připravené na kladení je možné v některých letech v porostech (utopené ve žlutých miskách) zaznamenat již na konci března, nejvyšší intenzity dosahuje kladení v průběhu dubna, pokračuje však i po celý květen. V posledních třech letech (2016–2018) se období kladení vždy protáhlo na naší pokusné lokalitě až do května (tab. 1, předposlední sloupec). Délka kladení nebo řekněme jeho rozvleklost je to, co se pravděpodobně poslední dobou u tohoto druhu dost podstatně mění - protahuje se. To způsobuje větší obtíž v možnosti najít správný termín pro zásah. Postřikem se postihne vždy jen část kladoucí populace, podle termínu aplikace pak buď spodní nebo horní část stonků zůstane ušetřena od napadení (nejde totiž jen o rozvleklost v kladení, jde též o rozvleklou migraci ze zimovišť).

Nebezpečnost tohoto druhu narůstá nejen z hlediska jeho přímého vlivu na rostliny (poškození listů a vnitřních částí stonků), ale též jako významného faktoru usnadňujícího infekce rostlin houbovými patogeny (zejména Leptosphaeria maculans a postupně též Alternaria spp.) a jejich rychlý rozvoj a šíření v porostech.

Krytonosec čtyřzubý je vlastně ukázkový druh, na kterém lze v praxi demonstrovat výsledky několika zajímavých studií zabývajících se odhadem vlivu měnícího se klimatu ve střední a západní Evropě na životní projevy hmyzu. Především nejde o výskyty (jak často se v různých odborných médiích řeší otázky typu, jaký bude mít teplá zima vliv na výskyt…?). Jde o změny chování. Problém nezpůsobí to, jestli krytonosců o 10 % přibyde, výskyty se beztak mění každý rok bez ohledu na nějakou dlouhodobější změnu hodnot meteorologických prvků (tab. 1, sedmý sloupec). Problémy již působí a bohužel dál působit bude to, že první dospělci (krytonosců) se v porostech budou objevovat dříve, než bylo obvyklé, poslední migranti však doputují mnohem později, než bylo obvyklé. Zpožďovat se budou zejména samice. Z toho důvodu, že se samci a nespářené samice budou v porostech setkávat na mnohem delším časovém úseku, se protáhne období kladení a ztíží se možnost najít jeden vhodný termín pro zásah proti nim. Účinnost insekticidů půjde dolů a důvodem zde nebude rezistence (toto se přece projevuje již nyní).

Obr. 1a: Krytonosec řepkový

Obr. 1b: Krytonosec čtyřzubý

Obr. 2a: Vajíčka krytonosce čtyřzubého uložená v kapsičce pod povrchovými pletivy

Obr. 2b: Poškozené pletivo dřeně stonku v okolí vlezového otvoru po larvě krytonosce čtyřzubého

Bionomie krytonosce řepkového

Samice krytonosce řepkového kladou vajíčka na stonky, nekladou je však po skupinkách (1 vajíčko/místo). Plodností se samicím krytonosce čtyřzubého nevyrovnají, jedna samice postupně naklade 12–60 vajíček. Pokud jsou vajíčka nakladena poblíž dělivých pletiv na vrcholech malých rostlin (roky, kdy ke kladení dochází z hlediska fenologického časně, tedy velmi brzo resp. na zpožděný porost), může dojít při následném dlouživém růstu k nestejnoměrnému vývoji pletiv a v důsledku toho k typickým deformacím (kroucení a praskání).

Protože krytonosec čtyřzubý a krytonosec řepkový jsou dva odlišné druhy s odlišným chováním, jejich reakce na dlouhodobou změnu meteorologických podmínek je jiná. „Rozvleklost“ postihuje daleko více krytonosce čtyřzubého než krytonosce řepkového. Samci i samice krytonosce řepkového opouští zimoviště a migrují do porostů řepky v relativně vyrovnaných poměrech, což urychluje páření a zkracuje období kladení. Ve výsledku tak na lokalitách, kde se oba druhy vyskytují během jar současně (a pěstitel to nezjistí, pokud včas nepoloží do porostu žluté misky nebo žluté lepové desky), se období kladení ještě více protahuje. Kladení krytonosce řepkového je časnější a časově méně roztažené (vrchol v první dekádě dubna - „příliš se to posouvat nebude“), období kladení krytonosce čtyřzubého, alespoň jeho intenzivní část, kdy klade vysoký podíl přítomných samic (obvykle od poloviny dubna do konce dubna - „může to být značně proměnlivé“), je posunuto fenologicky podstatně dál.

Proto se z jednoho škůdce zvaného krytonosec stonkový stávají škůdci dva, krytonosec řepkový (nyní to již není ten více nebezpečný druh) a krytonosec čtyřzubý. Žádný nový druh, a přece o jednoho škůdce navíc. Je možné očekávat, že bude přibývat sezon, ve kterých se bude období kladení krytonosce čtyřzubého více protahovat (květen, výjimečně až červen) a období vrcholů intenzivního kladení obou druhů navzájem od sebe vzdalovat.

Obr. 3: Odchlípnou-li se zahnutou jehlou břišní pláty (sternity) kryjící abdomenální část (zadeček) samic položených pod binokulárem (zvětšení 5–10 x), zjistí se hned, jestli je samice připravená klást - tato samice krytonosce čtyřzubého může klást, břišní dutina je vyplněna vajíčky

Termín pro aplikaci insekticidu

U obou druhů, bez ohledu na jejich vzájemné odlišnosti, je pěstitel stejně postaven před problém hledání vhodného termínu pro aplikaci insekticidu na základě výskytu (resp. projevů chování z nichž se na výskyt usuzuje - třeba letové aktivity) neškodlivého stadia (dospělec). V tom je vždy zádrhel. Co nám může říci početnost nebo projevy chování rodičovské generace o úrovni pozdějšího napadení stonků jejich škodlivými potomky (larvami)? Je možné na základě sledování např. letové aktivity dospělců včas odhadnout, jestli hrozí významné napadení stonků larvami vyjádřitelné např. jako průměrná délka poškození vnitřních pletiv stonků (cm)?

Současné evropské přístupy vychází ze sledování letové aktivity pomocí žlutých misek naplněných vodou s několika kapkami detergentu (např. jar). V principu jde o pravidelné počítání zachycených jedinců krytonosce řepkového a krytonosce čtyřzubého. Rozlišují se druhy, vyjadřují se průměrné počty jedinců jednoho, resp. druhého druhu/misku/3 dny (počítá se např. v pondělí a ve čtvrtek). Prahové hodnoty se mezi jednotlivými evropskými zeměmi příliš neliší (tab. 1, poslední sloupec).

Naším cílem bylo zjistit, jestli je možné najít lepší termín pro aplikaci insekticidu (a tedy pro lepší účinnost insekticidu), když se při monitoringu prováděném vlastně úplně stejně, jak bylo popsáno výše (tedy zaměřeném na dospělce), co nejvíce přiblížíme škodlivému stadiu (tedy larvám). Vycházíme z této úvahy: 1) počty samců jsou nepodstatné, 2) důležité jsou počty samic (více samic znamená zřejmě více larev - z toho se vychází při určení nebezpečnosti výskytu, kvantitativní část), 3) termín aplikace (kvalitativní část) je nutné, co nejvíce přiblížit počátku období kladení. To by nám měl signalizovat záchyt samic se zralými vajíčky v břišní dutině (obr. 3).

Kdy ale aplikovat insekticid? V době, kdy se v porostu objevují první samice připravené na kladení (tvoří tedy méně než 50 % z celkového počtu přítomných samic; termín I - viz tab. 1 a 2) nebo v době, kdy se již většina samic chystá klást (je jich tedy více než 50 %; termín II - viz tab. 1 a 2).

Z tabulky 1 je pak možné si udělat představu, jak se v našich pokusech v jednotlivých letech odlišoval termín I a termín II (druhý a třetí sloupec tabulky) od termínu stanoveného na základě běžně doporučovaného přístupu (poslední sloupec tabulky). V případě termínu II byl tento časový posun směrem do pozdějšího období (myšleno i ve vztahu k růstové a vývojové fázi porostu) již značný: v roce 2016 16 dní, v roce 2017 13 dní a v roce 2018 opět 16 dní.

Vzhledem k tomu že tento přístup umožňuje zpoždění první jarní insekticidní aplikace, nabízí se současně otázka, jestli by nebylo možné takto vědomě zpožděnou aplikací současně postihnout i první vlnu do porostů migrujících blýskáčků. Ve všech třech letech aplikace provedená v termínu II spadala do období charakteristického vysokou citlivostí rostlin k poškození působeného blýskáčky. Jejich škodlivý vliv se projevuje opadem poškozených poupat viditelným především na primárních květenstvích. Každá z aplikací provedených v termínu I či II byla tedy ve dvou verzích, jednou po ní žádný další postřik nešel (var. 2–5), po druhé následovala ještě další jarní aplikace (termín III, var. 6–9). Šlo nám o vyhodnocení této aplikace (termín III) primárně zamýšlené jako postřik proti blýskáčkům právě ve smyslu jejího přínosu pro zvýšení ochrany porostů před poškozením blýskáčky a popř. též jejího přínosu ke snížení napadení stonků larvami krytonosců (tab. 1 a 2). Jde tedy o hledání odpovědi na otázku, jestli má ještě smysl zasahovat proti blýskáčkům (termín III), když posuneme (smysluplně) první jarní postřik do pozdějšího období (termín I nebo II)? Pro aplikaci v termínu III byly zvoleny insekticidy, které jsou doporučovány jako vhodné pro užití v rámci antirezistentních strategií (problém rezistence blýskáčků zejména proti pyretroidům) proti blýskáčkům. Jedná se o pymetrozine (Plenum) a indoxacarb (Avaunt). V obou případech jde současně o insekticidy s nízkou účinností na krytonosce (naším záměrem bylo postihnout zejména blýskáčky).

Ve všech třech letech bylo v době, když již byly na hlavních květenstvích nasazeny zelené šešule (porost po odkvetení), provedeno hodnocení stonků. Zjišťovalo se: 1) poškození stonků larvami = délka stonku s poškozenými vnitřními pletivy od larev krytonosců (tab. 3) a 2) celkové poškození vnitřních pletiv stonků = poškození larvami + navazující poškození chorobami (původci hlavně Leptosphaeria maculans, Alternaria spp., graf 1a–c). Aby se postihl vliv porovnávaných insekticidních zásahů na blýskáčky, byl na rostlinách též zaznamenán počet plnohodnotných šešulí nasazených na hlavních květenstvích (tab. 4). Též porovnány parcelní výnosy (tab. 5).

Modře podbarvené jsou v tabulce 3 průměrné hodnoty poškození stonků zaznamenané na kontrolách (var. 1 a 10; var. 1 zcela neošetřena; var. 10 ošetřena pouze v termínu III). Rozdíly v poškození rostlin v obou kontrolách byly v jednotlivých letech zanedbatelné. Aplikace provedené v termínu III, pokud nebyly spojeny s nějakou předcházející aplikací provedenou v termínech I a II (tedy var. 10), ani v jednom z ročníků nevylepšily stav poškození rostlin larvami krytonosců. To samé platí i pro situaci, když hodnocení rozšíříme o poškození stonků způsobené i původci houbových chorob (graf 1a–c).

Červeně podbarvené hodnoty v tabulce 3 označují úrovně poškození, které se liší od poškození zaznamenaného na kontrolách (var. 1 a 10) jen nevýznamně - insekticidním ošetřením se zde nedosáhlo prokazatelného zlepšení. Ze srovnání tří pokusných let je patrné, že nejhorší výsledky (nejvíce červených polí) byly dosaženy v roce 2018. Tento rok se od předchozích dvou lišil významnějším vlivem krytonosce řepkového (jedině v tomto roce byly významné oba druhy; tab. 1, sedmý sloupec). Dominující druh krytonosec čtyřzubý navíc velmi dlouho kladl (tab. 1, devátý sloupec). V roce 2017 bylo zaznamenáno dokonce ještě delší období kladení u krytonosce čtyřzubého, nemíchal se však do toho krytonosec řepkový. Relativně nejjednodušší úlohu měly insekticidy v roce 2016 (jen krytonosec čtyřzubý, relativně krátké období kladení).

Ze srovnání výsledků uvedených v tab. 3 a na grafu 1a–c je též zřejmé, že houbové choroby neovlivnily celkové úrovně poškození stonků ve všech letech stejně. Do celkové situace zasáhly relativně více v roce 2016 než v obou dalších letech. V roce 2016 podstatně narostly úrovně poškození u některých variant (např. var. 4 až dvojnásobně - tedy o 15 cm), pokud se do hodnocení zahrnuly i houbové choroby. Některé varianty si naopak udržely relativně nízkou úroveň poškození stonků (např. u var. 9 způsobily houby nárůst poškození asi o 2 cm).

Tab. 1: Termíny aplikací insekticidů ve vztahu ke zjištěným podílům samic připravených na kladení (samice se zralými vajíčky) přítomných v porostech (2016–2018) a několik dalších výsledků vyplývajících z monitoringu letové aktivity k. čtyřzubého (C. pallidactylus), k. řepkového (C. napi) a blýskáčků (B. aeneus)

Tab. 2: Insekticidní zásahy porovnávané v pokusech hodnocených v letech 2016, 2017 a 2018 (okolí města Šumperk)

Tab. 3: Průměrné úrovně poškození stonků larvami krytonosců zaznamenané v pokusech hodnocených v letech 2016–2018 (okolí města Šumperk); v letech 2016 a 2017 jde především o poškození způsobené larvami k. čtyřzubého (C. pallidactylus), v roce 2018 se na poškození nemalou měrou podílel i k. řepkový (C. napi)

Tab. 4: Rozdíly v průměrných počtech šešulí nasazených na hlavních květenství u jednotlivých variant v letech 2016–2018 (okolí města Šumperk)

Tab. 5: Průměrné parcelní výnosy semen (plocha parcely = 25 m2) zaznamenané v letech 2016–2018 (okolí města Šumperk)

Volba insekticidů

Z výsledků hodnocení je zřejmé, že nejde jen o termín postřiku. Ve zde popisovaných pokusech byly porovnávány dva typy insekticidů. Pyretroidy (var. 2, 3 a 6, 7) zde reprezentují skupinu insekticidů s kratším reziduálním efektem a pouze kontaktní účinností, kombinace pyretroidu s organofosfátem (var. 4, 5 a 8, 9) má pro účely této studie představovat razantnější nástroj (kromě kontaktního též translaminární účinek) s delším reziduálním dopadem.

Pokud nenásledovala další aplikace (v termínu III), pyretroidy vždy poskytly lepší ochranu před poškozením krytonosci, když byly aplikovány v termínu I (pouze v roce 2016 šlo ale o statisticky významný rozdíl, srovnej var. 2 a 3 v tab. 3 a na grafu 1a–c). V těžkých podmínkách (rok 2018) pyretroidy selhaly, nedošlo-li k dalšímu insekticidnímu zásahu (termín III). V letech 2017 a 2018 (z hlediska krytonosců tedy v horších letech) byl účinek pyretroidu aplikovaného v termínu II poněkud zlepšen, když po něm následovala aplikace pymetrozinu nebo indoxacarbu v termínu III (srovnej var. 3 a var. 7 pro roky 2017 a 2018, tab. 3). Výsledky (tab. 3 a graf 1a–c) naznačují, že pyretroidy samotné nejsou příliš vhodné pro aplikaci provedenou v době, kdy se již většina samic přítomných v porostu chystá klást (termín II), obzvláště pokud se neví (a dopředu to vědět nelze), jak se bude natahovat období kladení. Ve většině let se to bez ohledu na blýskáčky bez druhé aplikace po pyretroidech aplikovaných jako první postřik neobejde (důvodem je dlouhé kladení krytonosců).

Daleko lépe se pro smysluplné zpoždění první jarní aplikace hodí razantnější kombinace s delším reziduálním účinkem (var. 4, 5 a 8, 9). Ve všech třech letech, a to bez ohledu na to, jestli přišla ještě další insekticidní aplikace, přinesl lepší výsledky postřik provedený v termínu II než v termínu I. Postřik následující (termín III) ve všech letech více zvýšil účinnost aplikace provedené v termínu II (srovnej var. 5 a 9) než v termínu I (srovnej var. 4 a 8, tab. 3). Použití razantnějšího přípravku pro první jarní aplikaci otevírá také možnost uvažovat o eventuálním vynechání druhé jarní aplikace, aniž by muselo dojít k výraznému snížení nasazení šešulí v důsledku žíru blýskáčků. Z tabulky 4 je zřejmé, že pozitivně se do nasazení šešulí promítly vždy jen aplikace provedené v termínu II.

Zeleným podbarvením zvýrazněné průměrné počty šešulí jsou statisticky významně vyšší oproti kontrole 1 (var. 1).

Podobný trend je patrný i z výnosového hodnocení (tab. 5). Signifikantně vyšší výnos v porovnání na stav zaznamenaný u obou kontrol (var. 1 a var. 10) byl v případě insekticidní aplikace, po které nenásledovala žádná další (termín III), zaznamenán ve dvou letech (2016 a 2017) pouze u var. 5 (razantnější insekticid aplikovaný v termínu II). Tmavší zelenou barvou jsou v tabulce 5 zvýrazněny varianty, ze kterých byla získána statisticky významně vyšší produkce semen, než z obou kontrol (ze zcela neošetřené var. 1 i v termínu III ošetřené var. 10), světlejší zelenou varianty výnosnější než pouze jedna z kontrol (var. 1).

Pro aplikaci v termínu III byly v popisovaných pokusech použity přípravky doporučované proti blýskáčkům v rámci antirezistentní strategie (indoxacarb, pymetrozine). Jejich přínos (tedy přínos aplikace v termínu III) pro nárůst účinnosti aplikací cílených proti krytonoscům v termínu I či II nebyl příliš výrazný (tab. 3, graf 1a–c). Tyto látky mají poměrně nízkou účinnost na krytonosce. Vzhledem k tomu, že délka kladení krytonosců bude pravděpodobně zcela běžně (k. čtyřzubý) zasahovat i do období, kdy se aplikují insekticidy proti blýskáčkům, komplikuje fakt jejich rezistence proti pyretroidům a tedy nemožnost jejich využití pro druhou jarní aplikaci, ochranu porostů proti krytonoscům. Pyretroidy jsou proti krytonoscům výrazně účinnější než indoxacarb nebo pymetrozine, hodily by se pro tuto druhou aplikaci lépe (navíc jsou méně toxické pro včely). Odpovědné dodržování antirezistentní strategie tak může pěstitele potrestat vyšší mírou poškození porostů krytonosci a následně houbovými chorobami (graf 2).

Graf 1a–c: Rozdíly v úrovních celkového poškození stonků (poškození od larev + poškození od houbových patogenů) mezi jednotlivými variantami insekticidních zásahů v letech 2016–2018

Graf 2: Z hlediska finální úrovně poškození stonků larvami krytonosců (k. řepkový, k. čtyřzubý) není vůbec jedno, který z insekticidů je použit pro druhou (tedy „blýskáčkovou“) jarní aplikaci. V době této aplikace totiž velmi často teprve vrcholí období kladení u k. čtyřzubého (tak tomu bylo v roce 2017 i 2018). Použití indoxacarbu (IN), který je doporučován do antirezistentních strategií proti blýskáčkům, má na snížení tohoto poškození podstatně nižší vliv než třeba chlorpyrifos (CH) nebo etofenprox (ET). Podobné je to i u pymetrozinu (PY).

Výsledky uvedené v tomto příspěvku byly získány při řešení projektu NAZV č. QJ1610217 a projektu NAZV č. QK1820081. Pro zpracování rukopisu byly využity prostředky z projektu MZE-RO1018.

Ing. Marek Seidenglanz ¹, Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D.¹, Romana Bajerová¹, Nikoleta Rubil ², Miriama Ruseňáková³, Veronika Roskó ³, Ing. Mgr. Eva Hrudová, Ph.D.⁴

¹Agritec Plant Research s.r.o., Šumperk, Česká republika, ² University of Zagreb, Záhřeb, Chorvatsko, ³Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Slovensko, ³Mendelova universita, Brno, Česká republika

foto: M. Seidenglanz - 1, 2; V. Roskó 3