Užitečné organizmy (19): Korunčíci a lištníci

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 598x

Nadčeledi Stephanoidea a Trigonaloidea zahrnují teplomilné druhy, rozšířené především v tropech a subtropech. Do Evropy proniká z jihu pouze 5 druhů, ale několik dalších blízkovýchodních druhů lze očekávat. Vzhledem k nízké početnosti je vliv na populace škůdců nevýznamný.

Korunčíkovití (Stephanidae)

Český název odkazuje na korunku zubů na temeni hlavy, podle které se poznají od podobně vypadajících čeledí parazitoidů. Obdobné zuby na hlavě mají i dřevule (Orussidae) a u obou čeledí slouží nejspíše k opuštění kukelních komůrek umístěných hluboko ve dřevu. Korunčíci parazitují v larvách dřevokazných brouků, nejčastěji tesaříků (Cerambycidae) a krasců (Buprestidae).

Dosud bylo popsáno více než 350 druhů, vyskytujících se především v lesích subtropů a tropů. Jedná se většinou o nápadné, středně velké až velké druhy, přesto jsou v muzejních sbírkách málo zastoupeni - některé druhy jsou dosud známy pouze z jednoho exempláře. Běžně používané metody sběru nejsou pro většinu druhů vhodné, lepších výsledků se dosáhne líhnutím ze dřeva napadeného hostiteli.

Ze čtyř evropských druhů jsou dva dosud známy pouze z řeckého ostrova Kréta, zbylé dva pronikají až do střední Evropy, ale např. z Polska údaje dosud chybějí.

Korunčík pilovitý (Stephanus serrator) - velikost těla je 5–19 mm, samice s dlouhým kladélkem (8–22 mm), zakončeným zoubky, které usnadňují jeho zařezávání do dřeva. Na spodní straně zadních stehen 3 zuby. V teplých polohách lokálně hojný, nachází se často na dubech a jabloních, ale i na dalších listnatých a jehličnatých stromech. Mimo stromů naletuje i na dřevěné části budov, zábradlí a další částečně opracované výrobky ze dřeva. Zdá se, že není moc plachý - je možné ho chytit do ruky. Samice klade oválné, 1 mm dlouhé vajíčko do larev tesaříků. Larva před kuklením nevytváří žádný kokon, ale kukla je umístěna volně v chodbě vytvořené larvou hostitele. U samičích kukel je dlouhé kladélko stočeno na hřbetu a přesahuje přes hlavu. Dospělci létají v V.–IX., samci se líhnou o něco dříve než samice (protandrie).

Megischus anomalipes - tělo jemenší, méně nápadně zbarvené, na zadních stehnech má dva zuby. V ČR dosud nezjištěn, ale v teplé části jižní Moravy výskyt pravděpodobný. Ze Slovenska známy pouze dva jedinci odchyceni v minulosti u Bratislavy a v NP Slovenský kras. Biologie neznámá.

Korunčík pilovitý

Lištníkovití (Trigonalidae)

Čeleď zahrnuje okolo 110 popsaných druhů. Do Evropy zasahuje pouze jeden druh s palearktickým rozšířením. Lištníci mají tykadla umístěna na zvláštní liště a asymetrická kusadla. Mají zajímavou biologii odlišnou od dalších parazitoidů. Samice kladou tisíce drobných vajíček na rostliny, kde čekají, než je pozře spolu s listy housenka nebo housenice. Podobná strategie byla dosud pozorována pouze u některých kuklic.

Aby se vylíhlá larva lištníka mohla dále vyvíjet, musí být uvnitř těla hostitele již jiná larva parazitoida, nejčastěji lumka nebo kuklice, protože většina druhů lištníků jsou hyperparazitoidi. Pokud jiný parazitoid není k dispozici, musí larva čekat, zda se nějaký objeví, jinak uhyne.

Lištník Pseudogonalos hahnii , tělo je černé, délka 6–11 mm, průhledná křídla ve vnější polovině s tmavou skvrnou, tykadla nitkovitá. Na první pohled tvarem těla a zbarvením připomínají některé kutilky a hrabalky, ale mimo jiné mají mnohem více článků tykadel.

Dospělci se vyskytují od černa do září. Samice klade několik tisíc vajíček (v ovariolech zjištěno více než 10 tisíc), čímž kompenzuje nízkou pravděpodobnost pozření vajíčka parazitovanou housenkou či housenicí. Vajíčka jsou malá, 0,1–0,15 mm dlouhá a 0,05–0,07 mm široká. Vylíhlá larva lištníka začne hledat larvu parazitoida a po jejím nalezení vnikne dovnitř. Počká s vývojem, dokud larva lumka nedosáhne posledního instaru nebo kukly, a až poté začne konzumovat jeho tělo. První 3 instary se vyvíjejí uvnitř larvy lumka, 4. a 5. jsou naopak ektoparazitoidi.

Jedná se nejspíše o polyfágní druh. Dosud ověření hostitelé jsou lumci z podčeledi Ophioninae, Ichneumoninae, Banchinae a Anomaloninae, kteří se vyvíjeli jako koinobionti uvnitř těla housenek a kukel (můr, píďalek, lišajů, čeledi Erebidae a otakárka fenyklového), údaj o vývoji v housenici hřebenule Diprion similis je nutné ověřit, ale vzhledem k vývoji příbuzných druhů v housenicích, je pravděpodobný. Primárním hostitelem byl nejspíše nějaký lumek z podč. Ctenopelmatinae. Dospělci lištníků mají silná kusadla, aby se dokázali prokousat i pevnými kokony/kuklami hostitelů.

Jde spíše o teplomilný druh, i když se vyskytuje i v jižním Finsku a sousední Karélii. U nás je nehojný v teplých stepních a lesostepních lokalitách, ale v Holandsku je považován za hojný druh s širokou ekologickou valencí, schopný obsadit suché i vlhké lokality i antropogenní stanoviště (zahrady, železnice, břehy kanálů, pískovny).

Lištník

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.