Užitečné organizmy (20): Žlabatkovití

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 622x

Nadčeleď žlabatky (Cynipoidea) je v Evropě zastoupena 3 čeleděmi. Primárně jsou to parazitoidi jiného hmyzu, ale čeleď žlabatkovití (Cynipidae) přešla na fytofágní potravu. Od ostatních blanokřídlých se odliší podle šikmo čtyřbokého tvaru plamkového pole na předním křídle. Plamka a krajní žilka chybějí, tykadla jsou nelomená s 13–16 články. Většina druhů má s boku stlačený zadeček a délku těla do 6 mm.

Žlabatkovití (Cynipidae)

Zástupci této čeledi nepatří až na výjimky mezi užitečné organizmy. Do škatulky užiteční je možno zařadit druhy vyvíjející se na plevelech a Synergini, kteří zahubí své hálkotvorné příbuzné. U nás bylo dosud zjištěno 107 druhů a 24 rodů (Evropa 340 druhů a 36 rodů), ale s postupným oteplováním k nám pronikají nové druhy z jihu, kde je těžiště rozšíření žlabatek. V posledních letech se na jižní Moravu rozšířily, např. žlabatky Andricus quercustozae a A. dentimitratus, vytvářející nápadné, několik centimetrů velké hálky na dubech.

Evropské žlabatky se dělí do 5 tribů, které se kromě morfologických znaků vyznačují i odlišnou biologií. Hostitelem druhově nejbohatšího tribu Cynipini jsou duby (ale cizokrajné druhy se vyvíjejí i na jiných stromech, viz žlabatka kaštanovníková), Aylacini se vyvíjejí na různých bylinách včetně máku, Diplolepidini na růžích, Pediaspini na některých javorech a Synergini zvolili jinou strategii, místo tvorby vlastních hálek se vyvíjejí v hálkách svých příbuzných, které buď nijak neomezují (tvoří komůrky v jiné části hálky) nebo je mohou naopak zahubit a obsadit jejich místo. Takovéto druhy označujeme jako inquilini (z latinského inquilinus - podnájemník).

Od příbuzné čeledi pažlabatkovití (Figitidae) se odliší podle průběhu střední žilky (Rs+M), která ústí cca do středu základní příčky (M) předního křídla, kdežto u pažlabatek ústí na spodní okraj základní příčky nebo zcela chybí. Žlabatky jsou potenciální škůdci lesních a okrasných dřevin, ale málokdy dosahují početnosti, která by limitovala růst stromů. Spíše se jedná o vadu vzhledu okrasných stromů a keřů v parcích a zahradách.

Z našich původních druhů je významným škůdcem pouze žlabatka stonková (Iraella luteipes), jejíž larvy poškozují stonky máku. Další 2 druhy vyvíjející se v makovicích (žlabatka maková a žlabatka makovicová) dávají přednost planým druhům máku, ale občas mohou nastat podmínky, kdy škodí i na pěstovaném máku (např. v roce 1943 způsobila žlabatka maková na Moravě 30% škody). Vzhledem k nízkému výskytu a preferenci planých (plevelných) druhů máku lze oba druhy řadit spíše k užitečným organizmům, snižujícím počet semen plevelů.

Žlabatka kaštanovníková (Dryocosmus kuriphilus) - invazní druh původem z Číny, škodící na jedlých kaštanech a dalších druzích rodu Castanea. V Evropě prvně zjištěna v Itálii v roce 2002, odkud se postupně šíří do dalších států, nejčastěji spolu s napadeným školkařským materiálem. Napadené stromky jsou zdrojem žlabatky i pro naše území (dosud pouze několik nálezů). Vzhledem k nízkému počtu kaštanovníků u nás představuje pouze lokální problém. V počátku výskytu patřila mezi karanténní druhy, po neúspěšné eradikaci a rozšíření do většiny jižních států Evropy byla vyřazena ze seznamu a již nepodléhá hlášení výskytu ani se nemusí likvidovat napadené rostliny. Přesto pokud se s ní setkáte, informujte prosím autora článku nebo pracovníky ÚKZÚZ. Poznatky o šíření invazních druhů naleznou uplatnění v boji s dalšími nepůvodními škůdci, kteří se valí do Evropy.

Dospělci jsou 2,5–3 mm velcí, tmavě zbarvení s červenou kresbou, podobní na další druhy žlabatek. Spolehlivě se odliší podle hálky, která je až 20 mm velká, nepravidelná, vyrůstající z mladých letorostů nebo listů. Hálky na letorostech zůstávají několik let, po rozříznutí je uvnitř více larev. Druh má 1 generaci v roce.

Ochrana - prevencí je nekupovat napadené stromky s výskytem hálek. Na malých stromech otrhat/ostříhat všechny hálky a spálit, u velkých stromů není ochrana dořešena. K regulaci žlabatky byla do Itálie z Japonska přivezena krásenka Torymus sinensis, z evropských druhů se jeví perspektivní Torymus flavipes. Tato krásenka se vyskytuje i u nás a může parazitovat až 30 % larev žlabatky kaštanovníkové.

Žlabatka - střední žilka ústí cca do středu základní příčky

Pažlabatka - střední žilka ústí na spodní okraj základní příčky

Hálka žlabatky A. quercustozae

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.