Pěstování luskovin (5): Luskoviny pro krmné účely

27. 08. 2019 Ing. Miroslav Houba, CSc.; Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin, z.s. Technologie pěstování Zobrazeno 5307x

Do této skupiny lze začlenit lupiny, vikve, bob a směsky. Uvedené druhy s výjimkou směsek mohou být v různé míře využívány i pro účely potravinářské. Všechny pak také na zelené hnojení, různé formy průmyslového zpracování, a také jako okrasné rostliny.

Lupina (Lupinus)

Také vlčí bob, vlčinec aj. synonyma. Je to velmi rozsáhlý rod; ve světě je kolem 200 druhů (podle některých zdrojů až 500); v Evropě je 12 druhů. Většinou se jedná o jednoleté byliny, ale také o víceleté trvalky i keře. Užití je proto velmi široké.

První informace o ní jsou datovány z období asi 4 až 5 tis. let př. Kr. Pěstuje se v různých oblastech světa (oba americké kontinenty, Austrálie, severní Afrika aj.), v Evropě je nejvíce ve Středomoří, ale také na Balkáně, ve Francii, Španělsku, Německu, Polsku atd., poslední jmenované využívají hlavně lupinu žlutou na zúrodňování písčitých půd a zelené hnojení.

I když rod řadíme převážně do skupiny krmných plodin, četné odrůdy několika druhů se uplatňují i v potravinářství s aspektem perspektivy pro farmaceutické použití.

Celkové plochy lupiny u nás jsou proměnlivé - od někdejších 12 tis. ha přes pouhých 1370 v r. 2013 až po současný stav 4 až 5 tis. ha. Jednou z příčin poklesu byl i kalamitní výskyt antraknózy (patogen Colletotrichum lupini).

Biologická charakteristika

Začlenění lupin do motýlokvětých rostlin znamená souhrn všech typických vlastností společných této skupině plodin. Především jde o přítomnost hlízkových bakterií na kořenech, schopnost poutání vzdušného dusíku a jeho fyziologickou přeměnu na formu využitelnou jak vlastní rostlinou, tak následnými kulturami. To znamená, že lupiny jsou vynikající předplodiny, zvyšují úrodnost fyzikálním i minerálním působením na organické části v půdě atd.

Vzcházení je epigeické (jako u fazolu), vzpřímené silné lodyhy dosahují výšky od 40 do 180 cm. Dlouze řapíkaté a dlanitě mnohočetné listy mívají kolem 15 čárkovitých či vejčitých lístků, většinou s charakteristickým ochlupením. Autogamní květy (mimo lupinu žlutou a proměnlivou) jsou součástí květenství formy hroznu nebo přeslenu barvy typické pro daný druh a odrůdu. Lupiny kvetou 9 až 22 dní. Plochý, kožovitý a ochlupený lusk délky až 12 cm obsahuje různý počet kulovitých až plochých semen, HTS je v rozmezí 100 až 140 g. Délka vegetační doby je optimálně 135 dnů, ale může být až 180, zatímco u lupiny úzkolisté může být jen kolem 100 dnů.

Druhy u nás pěstované

Lupina úzkolistá, syn. modrá (Lupinus angustifolius) - kvete modře, bíle až fialově, dorůstá do cca 100 cm

Lupina bílá (L. albus) - kvete bíle až modrobéžově, výška 30–150 cm, samosprašná, rovné nepukavé lusky obsahují zploštělé semeno, má delší vegetační dobu, výskyt alkaloidů je omezován šlechtěním („sladké“ kultivary).

Lupina žlutá (L. luteus) - kvete žlutě.

Lupina proměnlivá, syn. andská (L. mutabilis) - vhodná jako potravina, u nás málo rozšířená

Lupina mnoholistá (L. polyphyllus) - okrasná trvalka s mnohostranným uplatněním v zahradách, parcích i v krajině (zelené proluky, okraje cest, silnic, vodotečí aj.)

Odrůdy

V sortimentu zemí EU je kolem stovky odrůd, v rámci OECD mnohem více. V registru odrůd ČR je nyní 7 odrůd, z toho 2 odrůdy lupiny bílé a 5 odrůd lupiny úzkolisté. Všechny pěstované odrůdy jsou v ČR bez problému množeny při dodržení vlastností obsažených ve vyhlášce jak pro množitelské porosty, tak pro osivo. Do oběhu lze uvádět i osivo všech odrůd uvedených ve Společném katalogu odrůd EU při respektování popisovaných vlastností. V ČR probíhalo i šlechtění, dnes je spíše okrajového významu.

Chemické složení

Semena jsou bohatá na obsah bílkovin (28–38 %), dále obsahují asi 30 % sacharidů, 8 % tuků, až 12 % vlákniny a do 3 % minerálních látek. Většina lupin obsahovala jedovaté látky, např. alkaloidy lupinin, lupanin, spartein atd. Šlechtitelskými postupy byla aktivita trypsin inhibitoru (TIU) snížena tak, že je u některých odrůd až 3× nižší než u hrachu a několikanásobně nižší proti neextrudované sóji.

Nároky a pěstování

Rozdílné nároky a požadavky jsou mezi jednotlivými druhy významné a je třeba je respektovat, včetně specifik různých odrůd.

Lupina bílá - vyžaduje příznivé teploty i dostatek vláhy, půdy písčito-hlinité až jílovité s dostatkem humusu i vápníku, pH 6–7.

Lupina úzkolistá - je méně náročná a daří se jí ve vlhčích, středně těžkých hlinitých půdách.

Lupina žlutá - je vhodná do chudších písčitých půd s pH 4,5–6, škodí jí nadbytek vlhkosti a vyšší obsah vápníku.

Lupina proměnlivá - je citlivá na teploty pod 0 °C, vyhovují jí lehké až středně těžké půdy s nižším pH. Má dobré potravinářské uplatnění.

Lupina mnoholistá - snáší dobře většinu stanovišť v ČR a je to ideální okrasná forma pro zahradní využití.

Všechny druhy mají střední nároky na výživu (převážně P, K), dusíku vyžadují minimum (resp. jen startovací dávku, příp. bakterizaci), nevhodné je organické hnojení, které prodlužuje vegetační dobu. Lupiny vyžadují časový odstup v pěstování, na jednom pozemku nejdříve za 3, lépe až za 5 let.

Setí do dobře připravené půdy, zkypřené na povrchu do 6–8 cm. Setí má být včasné, do hloubky 3–8 cm podle půdy a doporučení. Vždy je vhodné používat osivo certifikované a mořené.

Ochrana rostlin - převažuje potřeba integrované ochrany s prioritou správné agrotechniky, včasného setí a střídání plodin. Nevhodné herbicidy mohou porost významně poškodit. Z chorob jsou podstatné: komplex kořenových a krčkových hnilob, antraknóza (Colletotrichum lupini) a listové skvrnitosti (Alternaria ssp., Septoria ssp.). Ze škůdců je třeba jmenovat listopase (čárkovaný a bobový), larvy květilky apod.

Sklizeň

Je nutno zahájit včas, když jsou asi 2/3 zhnědlých lusků. Nestejnoměrné dozrávání a sklon k pukavosti některých odrůd může způsobit větší ztráty. Posklizňové manipulace po šetrné kombajnové sklizni při vlhkosti kolem 15% jsou běžné jako u ostatních luskovin.

Lupina úzkolistá

Lupina bílá - sladká odrůda Amiga

Kořen lupiny s hlízkami

Napadení lusků antraknózou (Colletotrichum lupini)