Ochrana porostů řepky proti podzimním škůdcům

09. 09. 2019 Ing. Marek Seidenglanz a kol. Škůdci Zobrazeno 3442x

U podzimních škůdců řepky došlo v posledních letech k přeskupení jejich významu.

Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephala) se přehoupl z kategorie nepravidelný návštěvník polí do kategorie škůdce potenciálně nebezpečný na celém území ČR. Nebezpečné výskyty jeho příbuzných, dřepčíků rodu Phyllotreta, jsou a zřejmě také zůstanou ročníkovou a lokální záležitostí. Značně vzrostl význam na podzim se vyskytujících mšic, jde zejména o kolonie mšice broskvoňové (Myzus persicae). Z posledních tří podzimů byly jejich výskyty nebezpečné ve dvou sezonách (2016 a 2018). Prakticky ve všech regionech se pravidelně v porostech řepky vyskytují ve větším množství larvy květilek (Delia spp.). Tento trend bude zřejmě pokračovat. Ročníků, ve kterých na sebe někdy i na větších plochách výrazněji upozorní larvy pilatek (Athalia rosae), bude zřejmě také postupně přibývat. Na druhou stranu v posledních třech letech nebyli tak nebezpeční slimáci a plzáci.

Dřepčík olejkový

Dospělci dřepčíka olejkového (Psylliodes chrysocephala; obr. 1a) jsou výrazně větší (délka těla až 4 mm) než druhy dřepčíků rodu Phyllotreta (délka těla kolem 2 mm). Problémy s dřepčíkem olejkovým se po velmi dlouhé době objevily na podzim roku 2014 a na některých místech i v roce 2015. V letech 2016, 2017 a 2018 byly na některých lokalitách škody na porostech spojované s tímto škůdcem již značné.

Škodí dospělec i larva. Dospělci poškozují rostliny stejným způsobem jako menší druhy dřepčíků (poškození lze tedy zaměnit). Nebezpečná situace nastává tehdy, když se s vysokým výskytem dospělců (prahová hodnota: 1 brouk/1 m řádku) setká pomalu a nerovnoměrně vzcházející porost vystavený navíc dalším stresovým faktorům. Žírem poškozené malé rostliny nedokáží regulovat ztráty vody a trpí suchem mnohem víc než rostliny nepoškozené. Za účelem monitoringu škůdce se doporučuje na pole umístit hned po zasetí žluté misky (voda s několika kapkami jaru; hodí se i pro monitoring květilek a pilatek). Při zaznamenání 20 a více brouků na misku za 3 dny v době vzcházení se doporučuje porost před tímto škůdcem chránit.

Přesto že škody způsobené dospělci nejsou zanedbatelné, mnohem nebezpečnějším škůdcem mohou být larvy. Samičky kladou vajíčka do půdy (často do prasklin a různých jamek) poblíž rostlin asi od konce září (vajíčka oválná téměř 1 mm dlouhá, světle oranžová). Doba kladení může být různá. Po trvalejším poklesu teplot vzduchu pod 5 °C již zřejmě kladení nepokračuje. Larvy se mohou líhnout v závislosti na vývoji teplot a také na době kladení již v průběhu podzimu, během mírné zimy nebo až na jaře. Vývoj larev nemusí zima přerušit, je-li mírná (žír pokračuje i při teplotách 4 °C). Pokud se bude zvyšovat frekvence teplých, dlouhých podzimů přecházejících do mírných zim, bude význam tohoto škůdce růst. Larvy mají tři instary. Nejprve se vyvíjí v řapících starších listů, později mají tendenci (alespoň část populace) zalézat do stonků. Na podzim a v předjaří před zahájením prodlužovacího růstu tak hrozí, že larvy poškodí dělivá pletiva vegetačního vrcholu. Část larev také, po té co se dostanou do stonku, zamíří směrem dolů do kořenového krčku. Chodbové požerky nekrotizují, listy odumírají. Rostliny s poškozenými srdéčkovými listy (nezaměňovat s poškozením způsobeným chorobami) mají vyšší předpoklad k vymrznutí.

Larvy vylíhlé již na podzim a během mírné zimy jsou tedy nebezpečnější než larvy vylíhlé až na jaře. Dorostlé larvy na jaře postupně opouští rostliny a padají na povrch půdy, kde se nezdržují příliš dlouho (zde jim totiž hrozí napadení zejména střevlíkovitými, tab. 1). Kuklí se v hloubce 7–9 cm. Nová generace dospělců opouští půdu asi po 3 měsících (od května do počátku července). Brouci po několika týdnech žíru na různých brukvovitých vyhledávají úkryty v travnatých pásech kolem polí a na okrajích lesů (aestivace: 1–2 měsíce, červenec, srpen, může zasahovat i do září). Pak úkryty opouští a hledají porosty vzcházející řepky. .

K agrotechnickým (preventivním) opatřením patří: setí do dobře připravené půdy, dodržování agrotechnických termínů pro setí. Cílem je dosažení rovnoměrně vzešlého porostu. Místa v porostu s hustotou 90 a více nebo naopak 30 a méně rostlin na 1 m² jsou v nevýhodě. Hustší místa přitahují kladoucí samice. V příliš řídkých místech stoupá počet larev na rostlinu. Pozitivní význam má podpora vitality rostlin, jako použití růstových regulátorů a obecně udržování vyrovnaného výživného stavu v půdě a např. i nepřehnojování N.

Z výsledků polních pokusů vyplývá, že vliv přítomnosti larev v rostlinách na snížení výnosu značně ročníkově kolísá (do vztahu vstupuje řada dalších faktorů). Při průměrném výskytu 1 larva/rostlinu (v ČR považováno za prahovou hodnotu v jarním období) se ztráta na výnosu semen pohybuje v rozmezí od 70 do 300 kg/ha.

Po zaznamenání nebezpečného výskytu dospělců je vhodné porost ošetřit insekticidním postřikem (pokud nepochází z insekticidně namořeného osiva - viz dále). V ČR je přímo na dřepčíka olejkového registrováno 24 pyretroidních přípravků (deltamethrin, gamma-cyhalothrin, lambda-cyhalothrin, zeta-cypermethrin, beta-cyfluthrin). Na dřepčíky (obecně - platí i pro Phyllotreta) je možné využít i biologické přípravky Integral Pro (Bacillus amyloliquefaciens) a Kopřiva (výluh z kopřiv). Pro omezení škod působených dřepčíky je možné použít moření osiva přípravkem Lumiposa (cyanatryniliprole). Podle výsledků polních pokusů porost pocházející z takto namořeného osiva by měl být před dřepčíky chráněn po celé vzcházení (nemělo by docházet k nevzejití v důsledku poškození) až do fáze 1. či 2. pravého listu (BBCH 11–12). A to i při vysokém výskytu dospělců.

Z některých regionů v Německu a Dánsku jsou známé k pyretroidům rezistentní populace a i u nás (ČR) k posunům v citlivosti již došlo. V polních podmínkách by v současnosti klasické pyretroidy měly být plně účinné (hodnoty LD₉₀ jsou českých populací stále pod hodnotami registrovaných dávek). Problémy ale mohou být s neúčinností neonikotinoidních přípravků (thiacloprid a acetamiprid). Neonikotinoidy sice nejsou na dřepčíky registrovány, v porostech se ale mohou na podzim pro ochranu řepky používat. Na dřepčíky nezaberou, je nutné s tím počítat.

Ve vztahu k všeobecně již známým problémům spojeným s možností rychlé selekce rezistentních populací hmyzích škůdců proti insekticidům je třeba dodržovat při jejich používání určité zásady i v případě dřepčíka olejkového (platí i pro dřepčíky rodu Phyllotreta):

• k aplikaci přistupovat jen při dosažení prahového výskytu;
• dodržovat registrované dávky: v žádném případě je nesnižovat!
• neaplikovat insekticidy se stejným mechanizmem účinku po sobě (střídat odlišně působící látky).

Obr. 1a: Dospělec dřepčíka olejkového (P. chrysocephala)

Obr. 1b: Na ornou půdu vázaný střevlík Trechus quadrstriatus dokáže výrazně snížit počet nakladených vajíček a zlikvidovat velké množství v půdě vylíhlých larev dřepčíka olejkového (P. chrysocephala) snažících se dostat k rostlinám řepky

Obr. 1c: Nejdůležitějším parazitoidem larev dřepčíka olejkového (P. chrysocephala) je lumek Tersilochus microgaster (zástupce rodu Tersilochus)

Dřepčíci rodu Phyllotreta

Jedná se o skupinu minimálně čtyř druhů dřepčíků (dřepčík černý, dřepčík černonohý, dřepčík polní, dřepčík zelný: obr. 2a–c), kteří jsou viditelně menší než výše popisovaný dřepčík olejkový. Škodí dospělci (podobně jako dospělci dřepčíka olejkového). Nejedná se o nevýznamné škůdce, i když jejich výskyty jsou v posledních cca 10 letech spíše nízké. Prahová hodnota je v ČR stanovena velmi opatrně: 1 brouk/1 m řádku. Stejně jako v předcházejícím případě, škodlivost zvyšují i další faktory: pomalé a nevyrovnané vzcházení, sucho a nízká zásoba půdní vody. Při vysokém výskytu škodí značně rychle, významné škody na porostu způsobí i během 2–3 dnů. Nevýhodou insekticidů aplikovaných jako postřik je, že v podstatě nedokážou porost ochránit od největšího nebezpečí spojeného s dřepčíky: podstatná redukce počtu vzešlých rostlin. Zde stejně jako v případě předešlého škůdce pomáhá možnost využít insekticidní moření osiva Lumiposa (cyanatryniliprola).

V roce 2018 byly v ČR zaznamenány první populace dřepčíků rodu Phyllotreta se sníženou citlivostí (všechny původem z jižní Moravy) k pyretroidům (v polních podmínkách by ale měly být ještě účinné). To je nebezpečné zejména do budoucna. Nutno snížit selekční tlak, aby se pyretroidy nestaly neúčinné. Je zde tedy stejná situace jako v případě dřepčíka olejkového. A stejné je to i s nízkou citlivostí dřepčíků Phyllotreta na postřikové neonikotinoidy (testován thiacloprid). Registrované jsou pouze pyretroidy a dva biologické přípravky.

Obr. 2a: Dospělec dřepčíka černého (P. atra)

Obr. 2b: Dospělec dřepčíka černonohého (P. nigripes); tento druh v rámci Phyllotreta v porostech silně dominuje

Obr. 2c: Dospělec dřepčíka polního (P. undulata)

Mšice broskvoňová

Ze mšice broskvoňové se zřejmě stává významný škůdce řepky v podzimním období. V posledních třech letech (2016 – 2018) byly výskyty v porostech vysoké dvakrát, v roce 2016 a 2018. V roce 2018 se větší výskyt projevil výrazně později než v roce 2016. Kolonie se vyskytují na spodní straně listů. Práh škodlivosti není stanoven. Často mohou být postiženy celé porosty, poškození od mšic jsou jednak přímá (někdy těžká vedoucí až k odumírání rostlin), tak i nepřímá - jsou vektorem viru způsobujícího virovou žloutenku vodnice (Turnip Yellows Virus; TuYV).

Z hlediska zemědělské praxe je špatné, že u mšice broskvoňové je to zcela jinak s její citlivostí k různým insekticidům než u dřepčíka olejkového a dřepčíků rodu Phyllotreta. V ČR jsou na mšice registrované (registrace je ale na mšici zelnou) pouze pyretroidy (na bázi deltamethrinu a lambda-cyhalothrinu) a pirimicarb (Pirimor). Bohužel však jak pyretroidy, pirimicarb tak např. i organofosfáty na mšice v polních podmínkách nezaberou. Naopak postřikově aplikované neonikotinoidy, které ovšem nejsou na mšice registrované, působí spolehlivě a dokáží populace držet dlouhou dobu na nízkém výskytu.

Použití kombinace pyretroidu a neonikotinoidu může vyřešit problém hledání vhodného insekticidu účinného na dřepčíka olejkového (zabere pyretroid) a současně i na mšice (zabere neonikotinoid).

Obr. 3a: Kořen poškozený larvou květilky zelné (D. radicum); slabé poškození

Obr. 3b: Larva květilky zelné (D. radicum)

Květilka zelná

Brzy po setí či během vzcházení se do polí slétají často ve vysokých počtech dospělci květilky zelné (Delia radicum). Lze je monitorovat pomocí na zem položených žlutých misek). Samičky poměrně záhy kladou vajíčka v blízkosti svých hostitelských rostlin. Škodí larvy na kořenech (obr. 3a). Larvy nejsou v porostu dispergovány rovnoměrně. Kladoucí samičky preferují místa v porostu, kde jsou větší rostliny (pozitivní korelace s tloušťkou kořenových krčků). Současně je zde i jistá tendence k agregaci při okrajích. V příznivých podmínkách pro růst se ani silné napadení porostu (vysoké procento napadených rostlin) neprojeví zvýšenou mírou vyzimování. U špatně se vyvíjejících, z různých důvodů stresovaných porostů to může být jinak. Vylíhlé larvy (obr. 3b) poškozují povrch kořenových krčků a kořenů tím, že na nich vytváří typické rezavě hnědé, neuzavřené chodbičky. Silně poškozené kořeny (více než 50 % povrchu poškozeno) nedokážou zajistit dostatečný přívod vody a živin do nadzemních částí. Takovéto rostliny zpomalují růst, mají menší listy, které často získávají fialovou barvu (příčin fialového zbarvení může být více: těžké a přemokřené půdy, nedostatek živin, rezidua herbicidů), a mohou ještě na podzim odumřít, zvláště jsou-li stresované ještě suchem.

V současné době jsou v ČR na květilku registrovány dva postřikové insekticidy (oba se stejnou pyretroidní účinnou látkou, deltamethrin). Problémem je ale načasování aplikace, protože dospělci jsou v některých letech dlouho aktivní (září až konec října) a pravděpodobně také po celou tuto dobu samičky kladou vajíčka. Postřiky nevychází tedy vůbec dobře, co se účinnosti na květilky týče. Někdy dokonce spíše škodí, než pomáhají, neboť mají negativní vliv na po půdě se pohybující četné střevlíkovité brouky (tab. 1, obr. 1b), jež jsou velcí požírači vajíček květilek. Ošetření nezapojeného porostu postřikem se tak tedy může paradoxně projevit i nárůstem poškození kořenů. Jak se zdá z pokusů, jistou pomocí v boji proti květilkám může být moření osiva přípravkem Lumiposa (viz také v části o dřepčících).

Tab. 1: Důležití přirození nepřátelé dřepčíka olejkového schopní podstatně redukovat početnost jeho populace

Pilatka řepková

Význam pilatky řepkové (Athalia rosae) posledních několik let vzrůstá, i když to není úplně nápadné. Tento nárůst významu nesouvisí se zákazem neonikotinoidních mořidel ale spíše z daleko významnější proměnou klimatickou. Samičky kladou vajíčka do předem připravených kapsiček mezi rubovou a lícní stranou na okrajích listů. Světle zelené larvičky I. instaru (obr. 4a) se zdržují na spodních stranách listů a vykusují do nich zpočátku drobné okrouhlé otvory (nedokážou ještě perforovat listy skrz; v této fázi je to možné zaměnit za poškození způsobené dřepčíky). Jak se housenice vyvíjí a rostou, mění vzhled. Dorostlé housenice jsou 15–20 mm dlouhé a téměř černé (obr. 4b). S vývojem housenic roste jejich žravost (larva spotřebuje denně dvojnásobek své hmotnosti) a tím i nebezpečnost. Protože období letové aktivity rodičovské generace je většinou časově omezené (k monitoringu lze dobře využít žluté misky), tak i období kladení je dost krátké, což má za následek, že se larvy objevují jakoby najednou a ve velkém počtu. Škody jsou v různě velkých a různě v rámci pozemku umístěných ohniscích. Práh škodlivosti je stanoven na 1 a více housenic na 1 rostlinu. Registrované insekticidy, ve všech případech jde o pyretroidy, vykazují na larvy vysokou účinnost.

Obr. 4a: Malá světlá housenice pilatky řepkové (A. rosae)

Obr. 4b: Dorostlé housenice (až 200 mm dlouhé) pilatky řepkové jsou černé

Slimáci a plzáci

Klíčící i již vzešlé rostliny řepky poškozují zejména dva druhy slimáků: slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) a slimáček polní (D. agreste). Dále se k nim přidružuje několik druhů plzáků (např. plzák španělský či plzák zahradní), kteří na sebe poutají větší pozornost. Menší rostliny (i ty klíčící pod zemí) dokážou zničit celé, u starších rostlin (BBCH 12–14) vykusují nepravidelné otvory do listů, větší žilky nechávají nepoškozené. Velmi často jsou příčinou nižší vzcházivosti patrné zejména na okrajích pozemků. Její příčinou mohou být ale i jiné faktory (špatné osivo, nedostatek půdní vláhy, špatná příprava půdy, dřepčíci či jiní škůdci, spíše teoreticky i choroby). Nepravidelné otvory na listech vykusují také housenice pilatek nebo housenky osenic. Slimáci jsou pro vzcházející ozimou řepku nebezpeční hlavně na vlhkých slehlých půdách (výskyt mechů, řas - alternativní potrava). Výskyty jsou obecně vyšší v ročnících následujících po mírné zimě. Vlhké léto ale není podmínkou pro jejich vyšší výskyt na podzim.

K monitoringu na pozemku (začít před setím či v období setí) postačí folie, pytlovina, lepenka nebo dřevěné desky o velikosti 1 m², ty se rozmístí na několika místech pole. Pod past se nasype nějaký moluskocid (není potřeba žádný jiný atraktant). Prahový výskyt: 8–10 jedinců pod nástrahou za 2 až 3 dny. Při prahovém výskytu s aplikací neváhat, provést do několika dnů, alespoň okrajově. Nejdůležitější je předejít ztrátám částí porostu z důvodu nevzejití.

I způsob přípravy půdy má svůj význam. Při orbě (poprvé do 50–80 mm, podruhé do 150–200 mm) se zlikviduje větší část populace než při minimalizaci. Ponechá-li se po sklizni předplodiny na poli delší dobu výdrol, je to opět výhodné pro slimáky. Registrováno je kolem deseti moluskocidů buď na bázi fosforečnanu železitého (2 přípravky) nebo metaldehydu (8 přípravků). V registru jsou též dva biologické přípravky. Oba obsahují parazitickou hlístici Phasmabditis hermaphrodita.

Krytonosec zelný

Výskyty krytonosce zelného (C. assimilis, u nás často nesprávně C. pleurostigma) byly v poslední dekádě zanedbatelné. Navíc jeho škodlivost je zřejmě nízká i za vyšších výskytů. Hálky způsobené larvami (obr. 5a, b) se mohou zaměnit s nádory, které vyvolává v poslední době na našich polích stále četnější Plasmodiophora brassicae (obr. 5c). Prahy škodlivosti pro krytonosce zelného z důvodu jeho nejednoznačné škodlivosti nebyly stanoveny. Přímá ochrana porostů je zbytečná. I tak jsou registrovány tři pyretroidní přípravky: Rapid (gamma-cyhalothrin), Nexide (gamma-cyhalothrin) a Trebon OSR (etofenprox).

Obr. 5a: Hálky na hlavním kořeni vyvolané přítomností larev k. zelného (C. pleurostigma)

Obr. 5b: Larva krytonosce zelného (C. pleurostigma) uvnitř duté hálky

Obr. 5c: Nádory vyvolané Plasmodiophora brassicae na kořenu řepky

Larvy osenic

Z osenic bývá nejčastěji v souvislosti s řepkou zmiňována osenice polní (Agrotis segetum). Početnější jsou ale zřejmě na většině lokalit v ČR osenice černé C (Xestia c-nigrum) a osenice vykřičníková (A. exclamationis, obr. 6). Třetí potenciálně škodlivý druh, osenice ypsilonová (A. ipsilon), u nás vytváří nestálé populace, které zakládají migranti ze Středomoří. Nebezpečí od housenek osenic hrozí z dlouhodobějšího hlediska výjimečně. Pro další informace týkající se výskytů a letové aktivity osenic na našem území je možné využít volně přístupné výsledky monitoringu ÚKZÚZ http://eagri.cz/public/web/srs/portal/skodlive-organizmy/nalety-skudcu-do-svetelnych-lapacu.html).

Obr. 6: Jedna z nejčastějších osenic zachycovaná ve světelných lapácích, osenice vykřičníková (Agrotis exclamationis)

Výsledky uvedené v tomto příspěvku byly získány při řešení projektu NAZV č. QJ1610217 a projektu NAZV č. QK1820081.

Ing. Marek Seidenglanz¹, Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D.¹, Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D.², Prof. Ing. RNDr. František Kocourek, CSc.³, Ing. Pavel Kolařík⁴, Doc. Ing. Jiří Rotrekl, CSc.⁴, Ing. Jiří Havel CSc.⁵, Ing. Ján Táncik PhD.⁶, Bc. Miriama Ruseňáková⁶, Ing. Leona Víchová⁷

¹Agritec Plant Research, s. r. o., Šumperk; ²Mendelova univerzita v Brně; ³Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha; ⁴Zemědělský výzkum, spol. s r. o., Troubsko; ⁵OSEVA vývoj a výzkum s. r. o., Zubří, pracoviště Opava; ⁶Slovenská poľnohospodárska univerzita, Nitra; ⁷Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Olomouc

All foto © 1a, 2–5 - M. Seidenglanz, 1b - BioLib, 1c - Archiv Agritec, 6 - J. Šafář