Užitečné organizmy (48): Mšicomaři (III)

14. 11. 2023 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 607x

Dospělci mšicomarů jsou podobní dalším drobným blanokřídlým, které bez lupy s dostatečným zvětšením od sebe těžko odlišíte. Naopak mumie v koloniích jsou patrné pouhým okem a podle kokonu pod tělem mšice lze určit i zástupce tribu Praini. K odlišení rodů a druhů je již zapotřebí kvalitní stereomikroskop, kterým se dá spočítat např. počet a délka chloupků na pochvě kladélka.

Mšicomaři se dělí do 3 tribů, z nichž nejpočetnější jsou Aphidiini. K určování tribů slouží žilnatina křídel, bezkřídlé nebo druhy se zkrácenými křídly patří do Aphidiini.

Trib Ephedrini

Žilnatina není redukovaná jako u ostatních tribů, dospělci mohou být snadno zaměněni za drobné lumčíky z jiných podčeledí (odliší se podle nesrostlého 2.–3. článku zadečku, od podčeledi Alysiinae též nezkrácenými kusadly). V předním křídle mají 2 uzavřená vřetenní pole, v zadním křídle je mediální buňka. S ohledem na velkou podobnost s ostatními lumčíky se považují za předky dalších mšicomarů s redukovanou žilnatinou. U nás i v Evropě se vyskytují dva rody.

Rod Ephedrus - samice i samci mají shodně 11 článků tykadel. Výjimkou je nedávno popsaný druh E. antennalis z Kavkazu, který má 12 článků, ale v Evropě se nevyskytuje. Tykadla jsou často krátká a slouží k orientačnímu odlišení tohoto rodu (většina lumčíků má tykadla s více články). Pro lumčíky netypický je i první článek zadečku s příčnou prohlubní v zadní části tergitu. Mumie se zbarvují do černa, což dělá pouze několik rodů mšicomarů (např. Paralipsis) a podle černé barvy lze předběžně určit skupinu rodů. V Evropě se vyskytuje 21 druhů, v ČR 14 druhů. Druhy tohoto rodu patří mezi časté parazitoidy mšic na obilí, ovoci a dalších plodinách. Hostiteli jsou např. mšice jitrocelová, mšice maková, mšice chmelová a kyjatky. Mezi hojné druhy patří polyfágní E. plagiator, schopný parazitovat i mšice na kořenech.

Ephedrus cerasicola - délka těla je 1,8–2,2 mm, zbarvení hlavy a hrudi černé, zadeček hnědý se světlou kresbou, nohy a báze tykadel světlé. Používá se jako bioagens např. proti mšici broskvoňové a mšici bavlníkové. U nás se prodává ve směsi s dalšími čtyřmi druhy mšicomarů v přípravku Aphiscout, kde je cca 10 % kukel tohoto druhu. Mumie jsou černé, ale na rostlinách nemusí být vidět. Parazitované mšice mění chování a přesunují se do úkrytů (pochvy listů, substrát pod rostlinami), takže na první pohled se může zdát, že mšicomar nemá na populaci mšic žádný vliv. V přírodě se s ním setkáte nejčastěji na třešních napadených mšicí třešňovou, ale parazituje i mšici chmelovou a další druhy.

Rod Toxares se od rodu Ephedrus odliší podle vyššího počtu článků tykadel. Samice má 15–23 článků, samec 18–23 článků. Pochvy kladélka se nápadně rozšiřují směrem od zadečku do trojúhelníkového tvaru, kladélko je tenké, dolů ohnuté, mnohem tenčí než pochvy. Jedná se o málopočetný rod (dosud bylo popsáno 5 druhů), z nichž se v Evropě vyskytuje pouze T. deltiger.

Toxares deltiger - délka těla je 1,7–2,8 mm, zbarvení těla hnědé, nohy, první články tykadel a makadla světlé, světlá kresba může být v menší míře i na hnědém těle (začátek i konec zadečku). U samce je zbarvení těla tmavší. Má široké spektrum hostitelů, např. polyfágní kyjatku zahradní, mšici rybízovou (vytváří barevné puchýře na listech rybízu) nebo kyjatku travní na obilí.

Samice rodu Ephedrus (vlevo) a černě zbarvená mumie mšice

Samice Toxares deltiger, ve výřezu trojúhelníková pochva s kladélkem uprostřed

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.