Vegetativní reprodukce vytrvalých plevelů

06. 12. 2021 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., Ing. Jan Štrobach, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha - Ruzyně Plevele Zobrazeno 2673x

Základní způsobem rozmnožování rostlin je generativní reprodukce. Vegetativní reprodukce představuje doplňkový způsob rozmnožování, který je často využíván některými vytrvalými druhy. Ty se rozmnožují prostřednictvím diaspor vegetativního původu (např. hlízami, cibulemi, pacibulkami, částmi oddenků, kořenových výběžků a kořeny s adventivními pupeny).

Vegetativní rozmnožování vytrvalých plevelů převládá především na orné půdě, která je pravidelně obdělávána. Pravidelné poškozování kořenů a kořenových výběžků vyvolává rychlou regeneraci z pupenů. To má za následek vytvoření mohutného kořenového systému, který velmi agresivně konkuruje kulturním rostlinám. Zachování druhu je tak zajištěno i za nepříznivých podmínek prostředí, ve kterých se rostlina krátkodobě nebo dlouhodobě nachází.

Zaplevelení může vznikat i z velmi malých orgánů vegetativního rozmnožování. V určitých případech dokonce vegetativní rozmnožování nabývá převahy nad rozmnožováním generativním, neboť poměr uvedených způsobů rozmnožování je u některých vytrvalých druhů značně závislý na podmínkách stanoviště, (např. u pýru plazivého, pcháče rolního, čistce bahenního, kamyšníků atd.). Na půdách obdělávaných, úrodných a provzdušněných vytvářejí vytrvalé plevele, jako například pýr plazivý, pcháč rolní a čistec bahenní, bohatý podzemní systém oddenků nebo kořenů (převládá rozmnožování vegetativní). Naopak na půdách neobdělávaných, chudých a ulehlých se zvyšuje tvorba semen (obilky, nažky), tedy převládá rozmnožování generativní.

Vyrašené výhony na obdělávaných půdách mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v konkurenčně silných porostech kulturních rostlin, jako jsou obilniny. Velmi nebezpečná je rychlá regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červnu a červenci, kdy je konkurenční schopnost obilnin na ústupu. Rostliny plevelů pcháče rolního a dalších plevelů vytvářejí mohutný kořenový systém z horizontálních a vertikálních kořenových výběžků. Kořenový systém dosahuje do poměrně značné hloubky, udává se i několik metrů. Kořenové výběžky mají obrovskou regenerační schopnost. Výhony z vytrvalých plevelů z kořenových výběžků nebo oddenků raší po celou vegetační dobu v závislosti na kulturní rostlině a agrotechnických zásazích.

Faktory ovlivňují vegetativní reprodukci

Vegetativní reprodukci vytrvalých plevelů významně ovlivňuje střídaní plodin, zpracování půdy, agrotechnika, výživa rostlin, používání herbicidů, ale i nálet diaspor z okolních pozemků, což iniciuje vznik ohnisek a následné šíření po pozemcích. Výskyt vytrvalých plevelů podporuje i kvalita půdy, zejména utužené podorničí. To má za následek výskyt lokálního podmáčení, které vyhovuje celé řadě vytrvalých plevelů.

Zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýznamnější opatření v systému regulace plevelů na orné půdě. V minulosti bylo v podstatě jediným účinným opatřením.

Z hlediska regulace plevelů je velmi významná podmítka, která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč rolní). Současně zabraňuje ztrátám na vlhkosti a umožní klíčení plevelů z povrchových vrstev. Hluboká orba dokonale zaklopí posklizňové zbytky rostlin, kořeny či kořenové výběžky vytrvalých plevelů, které v těchto podmínkách nejsou schopny reprodukce.

Snahy o minimalizaci zpracování půdy vedly k podstatnému snížení nákladů, ale po zavedení minimalizace dochází zpravidla již v druhém roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Plevelová společenstva v těchto systémech jsou sice v řadě případů druhově chudší, ale nárůst počtu plevelů na polích má stoupající tendenci. Rychle se šíří například vytrvalé plevelné druhy (pcháč rolní, pýr plazivý, pelyněk černobýl, mléč rolní, rukev obecná, čistec bahenní, kamyšník polní a kamyšník širokoplodý a celá řada dalších), ale na ornou půdu se šíří i takové plevele, které se za normálních podmínek na ní nevyskytují (pampeliška lékařská, šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý aj.).

Vegetativní rozmnožování

Tento způsob rozmnožování převládá především na orné půdě, která je pravidelně obdělávána. Pravidelné poškozování kořenů, kořenových výběžků a oddenků vyvolává rychlou regeneraci z pupenů. Vyrašené výhony mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v hustě setých plodinách, jako jsou obilniny, luskoviny a ozimá řepka. Nejvíce však poškozují širokořádkové plodiny, které mají nižší konkurenční schopnost.

Velmi nebezpečná je intenzivní regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červnu a červenci, kdy je růst pěstovaných plodin zpomalen. Některé plevele jako například kamyšníky se šíří i hlízkami, které vydrží životné v půdě i několik let.

Nejvýznamnější jednoděložné vytrvalé plevele na orné půdě

Pýr plazivý (Elytrigia repens)

Patří mezi velmi významné plevele. Konkurenční schopnost pýru je vysoká. Do půdy vylučuje alelopatické látky, které brzdí růst ostatních rostlin. Jedná se o glykosid agropyren, který je uvolňován z živých i odumírajících rostlin. Proto jsme velmi často svědky růstové deprese zemědělských plodin i po použití účinných herbicidů proti pýru plazivému.

Vyskytuje se na 75–85 % orné půdy, je velmi rozšířený ve všech oblastech a ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě i ve speciálních plodinách.

Je to vytrvalá mělce kořenící rostlina s oddenky. Středně vysoká až vzrůstná tráva setrvávající v půdě článkovými oddenky. Na každém uzlu jednotlivých článků je patrný kořenový pupen a stonkové pupeny. Terminální pupen je krytý šupinou. Rostliny vytvářejí vzpřímená stébla dlouhá až 1 m. Listy jsou sytě zelené až šedozelené. Stébla jsou zakončena lichoklasem sestávajícím z 15–20 klásků. Kvítky jsou sestaveny po 5 do klásků. Kvete od června do srpna. Rozmnožuje se generativním a vegetativním způsobem. Obilky dlouhé až 7 mm mají po dozrání poměrně dobrou klíčivost. Na jednom stéblu se může vytvořit až 100 obilek. Obilky klíčí nejlépe z hloubky kolem 1 cm. Rostliny vzešlé v srpnu a září vytvoří do zimy kořenový systém schopný vegetativní reprodukce.

V polních podmínkách převládá především vegetativní rozmnožování. Oddenky mají obrovskou regenerační schopnost. Z jednoho segmentu dlouhého 10 cm je rostlina schopná v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce, zpravidla v hloubce do 20–30 cm. Přestože vegetativní způsob rozmnožování na orné půdě převládá, je nutné nepodceňovat generativní rozmnožování obilkami.

Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizace agrotechnických opatření. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Vzhledem k pokračování tohoto trendu lze předpokládat, že pýr plazivý zůstane stále významným plevelem na orné půdě.

Kořenový systém pýru se vyskytuje pouze orniční vrstvě

Oddenek pýru je kryt ostrou šupinou

Kamyšník polní (Bolboschoenus planiculmis)

Významný polní plevel. Konkurenčně méně schopný, avšak při dostatečných světelných a teplotních podmínkách velmi bohatě rostoucí a plodící. Rychle obsazuje volné plochy. Jeho šíření pravděpodobně napomáhá i rozsáhlé využívání technologií minimálního zpracování půdy a vysoká utuženost půd, kdy velmi často dochází k četnému lokálnímu podmáčení na polích, kde pěstované plodiny rychle odumírají a rostliny kamyšníku se naopak rychle množí.

Vyskytuje se v Eurasii a na Dálném Východě. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště, ale naopak dobře roste i na vysychavých lokalitách. Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Pro růst vyžaduje světlo a prostor, proto zapleveluje převážně širokořádkové porosty okopanin a zelenin. Zde je schopen se po odstranění ostatních plevelů (především herbicidy) postupně rozrůstat a tvořit kolonie. Následující rok je schopen se prosadit i v obilninách. Nejvíce se však rozšířil tam, kde se řepa cukrová, kukuřice a polní zeleniny často střídají po sobě. Hojně je rozšířen na zavlažovaných pozemcích.

V půdě vytváří tmavohnědý oddenek s podzemními hlízkami. Lodyha je 30–120 cm vysoká, jednoduchá, trojhranná, nahoře drsná. Čárkované listy vyrůstají z dolní části stonku, jsou široké 2–10 mm, ploché, lysé, někdy drsné. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z 1–2 přisedlých svazečků a 0–4 stopkatých svazečků. Kvete od června do září. Plodem jsou obvejčité až eliptické, zploštělé, žlutobílé, později hnědé, po přezimování tmavohnědé, 1–3 mm velké nažky.

Hlavní způsob rozmnožování je vegetativní - pomocí hlízek, částečně i semeny. Rostlina za vegetaci vytvoří obrovské množství hlízek, které jsou schopny přecházet do dormance i na několik let (až 5 let) a poté znovu začít vegetovat. Dormantní hlízky jsou tmavohnědé, vegetující jsou světlé. Po vytvoření nové hlízky oddenek rychle mezi novou a starší hlízkou odumírá. Kamyšník polní vytváří více hlízek menší velikosti než druhý druh - kamyšník širokoplodý. Podle našich výsledků může kořenový systém zasahovat podle podmínek prostředí až do hloubky půdy 60 cm. Rostlina vytváří velké množství nažek, ovšem v přírodě se vyskytuje pouze malé množství semenáčků. Nejlépe klíčí po přezimování, kdy byla semena uložena ve vlhku. Klíčí při vysokých denních a nízkých nočních teplotách mělce v půdě. Hlízky se šíří vodou (zvláště při povodních), zemědělskými stroji - uchycují se a roznášejí po poli. Semena se šíří ptáky a vodou.

Kamyšníky vyhledávají podmáčené lokality na polích

Květenství kamyšníku polního

Mladá rostlina kamyšníku polního

Kamyšník širokoplodý (Bolboschoenus laticarpus)

Významný polní plevel. Rozšířil se převážně po povodních. Velmi podobný předešlému druhu.

Vyskytuje se převážně v Evropě, zvláště ve středu kontinentu v okolí velkých řek. Osidluje široké spektrum stanovišť. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Často se vyskytuje na stanovišti s kamyšníkem polním. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště (kolejové řádky apod.). Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Zapleveluje stejné plodiny a stejným způsobem jako kamyšník polní.

Rostlina je velmi podobná předešlému druhu, od kterého se liší pouze v některých znacích. Je mohutnější než kamyšník polní, vytváří silnější lodyhy, je vyšší, avšak vytváří menší počet lodyh. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z přisedlých a stopkatých svazečků. Nažky jsou trojhranné, 1–3 mm velké, tmavohnědé. V půdě vytváří menší počet hlízek, které jsou ovšem větší.

Má předpoklady se dále šířit, je vysoce přizpůsobivý novým stanovištním podmínkám, vytváří velké množství hlízek za vegetaci, které jsou schopny přečkat nepříznivé podmínky i na několik let. Velmi dobře reaguje na přihnojení N, který snadno a rychle přijímá, zvláště po odstranění ostatních plevelů.

Květenství kamyšníku širokoplodého

Mladá rostlina kamyšníku širokoplodého

Rákos obecný (Phragmites australis)

Patří mezi velmi významné plevele. Jeho konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na vodu a živiny. Využívá se však též v kořenových čistírnách odpadních vod k fytoremediaci. Dříve se využíval ve stavebnictví. Zhotovují se z něj rohože i ozdoby.

Rákos obecný se vyskytuje roztroušeně po celém území, převážně na vlhkých stanovištích. Zapleveluje všechny pěstované plodiny. Šíří se z břehu vodních ploch, zavlažovacích a odvodňovacích kanálů, prorůstá meliorační drenáže.

Vytváří stébla dlouhé až 2 m. Listy s dlouhými pochvami jsou rozestavěny ve dvou řadách. Stébla jsou zakončena bohatou latou. Na orné půdě vytváří pouze sterilní stébla, fertilní stébla vytváří na neobdělávané půdě. Rostlina se rozmnožuje generativní a vegetativní cestou. Obilky jsou drobné, ochmýřené, šíří se větrem a vodou. Po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost, kterou rychle ztrácejí.

Na orné půdě převládá vegetativní způsob rozmnožování. Článkované oddenky jsou uloženy ve značné hloubce až 2 m. Z těchto horizontálních oddenků raší nové výhony. Regenerace oddenků je vysoká. Vzhledem k hloubce zakořenění nejsou poškozovány orbou.

Porost rákosu v době vegetačního klidu

Oddenky rákosu obecného

Šáchor jedlý (Cyperus esculentus)

Za zmínku stojí i nález nového invazního plevele šáchoru jedlého. V rámci našeho monitoringu invazních plevelů jsme se zaměřili již několik let na vyhledávání plevele Cyperus esculentus, protože jsme měli informace, že byl již potvrzen výskyt v celé řadě států v Evropě. V roce 2019 jsme potvrdili nález tohoto plevele v lokalitě Lysá nad Labem.

Šáchor jedlý (Cyperus esculentus) pochází ze subtropických oblastí Přední Asie, Afriky, jižní Evropy, a také z Ameriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu vyjma severních a jižních oblastí.

Rostliny šáchoru upřednostňují především vlhká stanoviště a půdu, která je propustná s dostatkem živin. Proto mu vyhovují v našich podmínkách pozemky, které jsou pravidelně zavlažovány. Rostliny jsou však schopny překonat i dlouhé suché periody. Je to jednoletá rostlina trávovitého vzrůstu, vysoká od 30 do 60 cm, která vytváří drobné hlízky, zpravidla na konci oddenků. V případě jeho rozšíření by se jednalo o další problém v systémech regulace plevelů.

Odkvetlé lodyhy šáchoru jedlého na podzim s vyzrálými semeny

Kvetoucí šáchor jedlý

Šáchor jedlý - hlízky na oddencích

Nejvýznamnější dvouděložné vytrvalé plevele na orné půdě

Pcháč rolní (oset) (Cirsium arvense)

Patří mezi velmi významné plevele, je řazen mezi deset nejvýznamnějších plevelů světa. Konkurenční schopnost tohoto plevele je vysoká, má vysoké nároky na odběr vody a živin. Úporně setrvává na stanovišti, na polích tvoří tzv. hnízda, kde základem je rostlina vzešlá ze semene. V případě silného výskytu působí ztráty při sklizni plodin nebo sklizeň znemožňuje. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit pěstovanou plodinu, kořeny vylučují alelopatické látky, které působí inhibičně na plodiny a plevele.

Vyskytuje se po celém území od nížin až do horských oblastí. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. Pcháč rolní se vyskytuje ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě, sadech, vinicích, chmelnicích i na loukách a pastvinách či speciálních plodinách.

Mladé rostliny vytvářejí listové růžice, ze kterých vyrůstají lodyhy 100–150 cm dlouhé, někdy i vyšší. Listy jsou kopinatě peřenoklané až jednoduché, na okraji zkadeřené a bodlovité. Úbory se skládají z trubkovitých červenofialových květů. Je to dvoudomá rostlina, s výskytem samčích a samičích rostlin.

Rostlina vytváří mohutný kořenový systém složený z horizontálních a vertikálních kořenových výběžků. Kořenový systém dosahuje do poměrně značné hloubky, udává se i několik metrů. Kořenové výběžky mají obrovskou regenerační schopnost. V příznivých podmínkách regenerují i segmenty kořenových výběžků dlouhé 2 cm o průměru 3 mm. Čím jsou výběžky delší a silnější, tím je pravděpodobnost regenerace v polních podmínkách větší. Výhony z kořenových výběžků raší poměrně pozdě na jaře. První růžice se objevují počátkem dubna, ale jejich rašení trvá po celou vegetační dobu v závislosti na pěstované plodině a agrotechnických zásazích. Část kořenových výběžků bývá v dormantním stavu. To komplikuje jeho regulaci.

Na orné půdě se rozmnožuje převážně vegetativně, na nezemědělské půdě, loukách a pastvinách především pomocí semen. Zpravidla se vyskytují v těchto uskupeních buď samičí nebo samčí rostliny. Nažky jsou roznášeny větrem na poměrně velké vzdálenosti.

Vyvinutá listová růžice pcháče rolního

Kořenový systém pcháče rolního

Samčí úbory pcháče jsou bez semen (nažek)

Semena (nažky) se tvoří pouze na samičích rostlinách pcháče

Mléč rolní (Sonchus arvensis)

Velmi významný vytrvalý plevel, konkurenčně velmi schopný. Spotřebuje velké množství vody a živin, zastiňuje ostatní rostliny, bere jim prostor. Velice houževnatý, setrvává na stanovišti díky mohutnému kořenovému systému. Nadzemní části rostlin mohou při sklizni obilnin působit problémy. Je významnou medonosnou rostlinou.

Původ má v Evropě, severní Africe a části Asie. Postupně se rozšířil do celého světa. Na území našeho státu se vyskytuje hojně od nížin až po podhorské oblasti. Osidluje lokality s vlhčí, humózní, živinami bohatou půdou všech druhů a typů. Roste ve společenství s pcháčem rolním podél cest, v příkopech, na mezích, úhorech, pustých místech, pastvinách, v zahradách a na orné půdě. Mléč rolní zapleveluje všechny pěstované plodiny, také zahrady, vinice, velmi nebezpečný je v okopaninách, jařinách, obrůstá i na nepodmítnutém strništi, zvláště se rozšiřuje na špatně ošetřovaných plochách.

Patří mezi hlouběji kořenící rostliny tvořící kořenové výběžky. Vytváří hlavní kořen, z něhož vystupují horizontální i vertikální vedlejší kořeny. Lodyha je přímá, nahoře větvená pouze pro květenství, dutá, jemně rýhovaná, v mládí vlnatá, později lysá, dlouhá 60–150 cm.

Na orné půdě převažuje rozmnožování kořenovými výběžky. Hlavní kořen sahá hluboko do podorničí, avšak vedlejší kořeny se bohatě rozrůstají v hloubce 6–12 cm a na nich se vytváří řada pupenů, z nichž se tvoří nové rostliny. Velmi dobře regeneruje, stačí i segment kořene dlouhý 1 cm pro vznik nové rostliny. Za sucha však segmenty kořenových výběžků odumírají. Rostliny vytvářejí listové růžice po celé vegetační období. Nadzemní části rostlin nepřezimují, zimu přečká pouze kořen s pupeny.

Nažky se šíří na další lokality především větrem, dále vodou, osivem, sadbou, kompostem, chlévským hnojem, půdou apod. Úlomky kořenů jsou roznášeny po poli při zpracování půdy pracovním nářadím, (např. při sklizni okopanin), půdou a komposty.

Silně se šíří na neudržovaných nezemědělských pozemcích, odkud se dostává na ornou půdu. Vzhledem k obecně neudržované krajině a využívání technologií minimálního zpracování půdy lze předpokládat stoupající trend výskytu mléče rolního na orné půdě.

Mléč rolní

Kořenový systém mléče rolního

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)

V současné době patří mezi velmi významné plevele, má velmi vysokou konkurenční schopnost. Při silném výskytu dokáže významně potlačit pěstované plodiny. Jeho pyl je velmi alergenní. Někdy je též sbírán jako léčivá rostlina.

Vyskytuje se hojně po celém území. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. Roste převážně v sadech, vinicích, zanedbaných loukách a pastvinách. V posledních letech osidluje i ornou půdu, kde se prosazuje ve všech pěstovaných plodinách, komplikuje též sklizeň.

Pelyněk černobýl vytváří trsnaté, nepříjemně aromatické lodyhy dlouhé 60–120 cm, výjimečně i delší. Listy jsou široce vejčité, jedenkrát peřenoklané až peřenodílné s 1–2 jařmy úkrojků. Laty jsou husté s jednoduchými kopinatými listeny, úbory krátce stopkaté, drobné, na konci větévek nahloučené. Kvete od července do září. Rozmnožuje se generativním, na orné půdě i vegetativním způsobem z podzemních pupenů na lodyhách rozrušených trsů. Plody jsou drobné ochmýřené nažky. Po dozrání mají vysokou klíčivost. Vzcházejí nejlépe z povrchu půdy nebo z hloubky do 1,5 cm. Z větších hloubek nevzcházejí. Nažky jsou roznášeny větrem po okolí.

V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na zemědělskou půdu. Šíření podporuje též nedostatečná kvalita zpracování půdy.

Pelyněk černobýl škodí i v obilninách

Semenáče pelyňku vytvářejí velmi brzy nové výhony

Čistec bahenní (Stachys palustris)

Konkurenčně silná rostlina, která odebírá velké množství vody a živin z půdy. Zásobní látky, které si tvoří v oddencích, jí pomáhají překonávat nepříznivé období. Dříve se ztlustlé oddenky používaly do salátů.

Druh má zřejmě původ na našem území. Čistec bahenní se vyskytuje roztroušeně na celém území od nížin do podhorských oblastí. Vyhovují mu lehké, vlhké až mokré, výživné, humózní půdy. Nalezneme jej podél vodních toků, v příkopech, lužních lesích, křovinách, na vlhkých loukách, mezích, pastvinách, zahradách a na orné půdě. Zapleveluje všechny plodiny, zvláště řepu cukrovou, brambory a kukuřici.

V půdě vytváří bílé článkované oddenky, které nepravidelně tloustnou a rostliny si v nich uchovávají velké množství zásobních látek. Lodyha je přímá, větvená, čtyřhranná, měkce chlupatá, 30–100 cm vysoká s listy vstřícnými, přisedlými (jen dolní jsou krátce řapíkaté), kopinatými, jemně pilovitými. Rozmnožuje se jak semeny, tak i oddenky.

Článkované oddenky jsou schopny velmi rychle růst a rozšiřovat se, mohou dosáhnout délky přes 100 cm. Například čtyřměsíční rostlina dokáže vytvořit oddenky dlouhé až 18 m. Podzemní oddenky mají velkou regenerační schopnost, při vhodných podmínkách (vlhko), dokáží růst i ze segmentu o velikosti 0,5 cm. Pupeny, které se tvoří na oddencích, raší téměř během celého roku.

Při sklizni obilnin se mohou semena čistce bahenního dostat do sklízeného zrna nebo vypadávat na půdu. Semena se šíří větrem (na malé vzdálenosti), protože často opadávají i s kalichem, dále zemědělskými stroji - šíří se semena i oddenky.

V posledních letech jeho výskyt vzrostl, zvláště v důsledku nedodržování osevních sledů a poklesu úrovně zpracování půdy. Přežívá různé nepříznivé podmínky - zaplavení, vyschnutí stanoviště, což spolu s vysokou reprodukční schopností (převážně vegetativní) mu umožňuje setrvávání na stanovišti a jeho další šíření.

Květenství čistce bahenního

Kořenový systém čistce bahenního

Zásobní orgány čistce bahenního

Rdesno obojživelné (Persicaria amphibia)

Vyskytuje se ohniskově, přesto však patří mezi významné plevele. Konkurenční schopnost rdesna obojživelného je vysoká, má však velké nároky na vodu a živiny. Vytvářejí se dva morfologicky odlišné biotypy - suchozemský a vodní.

Je rozšířeno po celé republice od nížin po podhorské oblasti především na vlhčích stanovištích ve všech plodinách včetně hustě setých obilnin. Na pole proniká z okrajů vodních toků, zavlažovacích či odvodňovacích kanálů, při povodních a zátopách. Roste hojně na vysušených či zavezených rybnících, kde je vysoká zásoba semen v půdě. Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a utuženost pozemků, což způsobuje podmáčení polí.

Vytrvalá rostlina s oddenky. Rostliny tvoří tzv. hnízda, ze kterých se šíří po pozemku zpracováním půdy. Má vystoupavé, hustě olistěné, až 60 cm i více vysoké lodyhy. Listy jsou dlouze řapíkaté a kopinaté. Květy vytváří typ vodní, typ suchozemský pouze při dostatku vláhy a živin. Jsou narůžovělé a tvoří lichoklas. Suchozemský typ má většinou sterilní lodyhy.

Pro zemědělství má význam pouze suchozemský typ, který se rozmnožuje pouze vegetativní cestou z kořenového systému, který je tvořen silnými horizontálními a vertikálními oddenky, které mají vysokou regenerační schopnost. Vzhledem k vysoké adaptibilitě tohoto plevele lze předpokládat vzestup jeho výskytu.

Rdesno obojživelné

Rdesno obojživelné vytváří houževnaté oddenky

Přeslička rolní (Equisetum arvense)

Mezi významné plevelné druhy patří i přeslička rolní. Přeslička rolní patří mezi vytrvalé plevelné rostliny. Vytváří dva druhy lodyh. Rozmnožuje se generativním i vegetativním způsobem. Vegetativně se rozmnožuje pomocí kořenů. Základ tvoří horizontální oddenek uložený v hloubce 40–150 cm v půdě, z něhož vyrůstají vertikální oddenky. Na vertikálních oddencích uložených při povrchu půdy se vytvářejí lodyžní pupeny. Oddenky jsou tmavohnědé až černé, článkované, až 6 mm tlusté, ve spodních částech půdy vyrůstají nepravidelně vejčité, asi 1 cm velké hlízky.

Rozmnožuje se především vegetativní cestou, zvláště na orné půdě. Kořenový systém je houževnatý a těžko se rozrušuje zpracováním půdy. Již v dávné minulosti patřila mezi nebezpečné plevelné rostliny, ovšem pouze na podmáčených pozemcích. V současnosti však patří mezi plevelné druhy, které se v poslední době velmi intenzivně šíří na orné půdě. Příčin šíření je několik. Vlivem utužení půd těžkou mechanizací došlo ke změnám ve vodním režimu půd, což vyhovuje přesličce rolní. Dále u většiny meliorovaných pozemků jsou drenáže již nefunkční a pozemky jsou lokálně podmáčené a velmi často dochází ke zvýšení hladiny spodní vody. Také změny v technologiích zpracování půdy napomáhají šíření tohoto plevele. Dříve systém podmítka, orba a předseťová příprava opakovaně oslabovaly vytrvalé plevele. Dnes jsou tyto operace prováděny najednou a půda je zpracovávána pouze mělce. Proto není kořenový systém zeslabován a velmi snadno regeneruje. V hustě zapojených a zaplevelených porostech plodin nemá dostatečnou konkurenční schopnost. Proto se prosazuje především v širokořádkových plodinách, jako je kukuřice, řepa cukrová, slunečnice, brambory a polní zelenina.

V posledních letech je pozorován vzestupný trend výskytu na mnoha lokalitách v České republice. Vzhledem k vysoké adaptibilitě přesličky rolní, její odolnosti vůči zpracování půdy a herbicidům i s ohledem na spektrum pěstovaných plodin lze předpokládat její stoupající výskyt.

Přeslička rolní zapleveluje velmi často kukuřici

Nalevo fertilní lodyha, napravo sterilní lodyha přesličky

Závěr

Dokonalý eradikační efekt na vytrvalé plevele se projeví pouze při využívání všech způsobů a metod regulace více let po sobě tak, aby jednotlivá opatření na sebe navazovala. Důležité je, aby se kořenový systém plevelů postupně oslabil a odumřel a zásoba semen v půdě se minimalizovala. Před zaplevelením vytrvalými plevely na orné půdě se ubráníme pouze při dodržování všech zásad regulace plevelů na orné půdě a každoroční péčí o půdu. Velmi důležité je zabránění tvorby generativních diaspor na okolních plochách a jejich šíření na pole.