Vytrvalé plevele na orné půdě a rizika jejich šíření

28. 02. 2024 Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc. a kol. Plevele Zobrazeno 919x

Současné způsoby hospodaření na zemědělské půdě obecně napomáhají šíření vytrvalých plevelů. Nárůst výskytu vytrvalých plevelů na orné půdě je možné pozorovat již od začátku devadesátých let. Příčin je celá řada, ale mezi nejvýznamnější patří především příklon k minimalizačním technologiím s mělkým zpracováváním půdy, nedodržování pravidel střídání plodin a pokles používání herbicidů. Významně se do šíření vytrvalých plevelů projevil i vliv suchých period v průběhu vegetace.

Vytrvalé plevele jsou schopné se reprodukovat generativně i vegetativně a lépe snáší sucho než plevele jednoleté a pěstované plodiny. Spektrum vytrvalých plevelů je poměrně široké a zahrnuje jak jednoděložné, tak i dvouděložné plevelné druhy. Významné je šíření plevelů z neudržovaných pozemků na ornou půdu, odkud jsou přenášeny diaspory na pole, kde se následně rozšiřují.

Méně intenzivní hospodaření obecně umožňují snadnější reprodukci plevelů na rozdíl od intenzivních způsobů pěstování plodin. Při extenzívním pěstování bývá druhové spektrum zpravidla širší. Intenzivní pěstování plodin nese riziko přemnožení některých plevelných druhů, kterým právě tyto způsoby vyhovují. Při malém počtu plevelných druhů na poli se může regulace plevelů zkomplikovat přítomností jednoho obtížného plevelného druhu, který uniká aplikovaným metodám regulace v daném systému hospodaření.

Způsoby rozmnožování vytrvalých plevelů

Generativní rozmnožování

Rozmnožování generativními diasporami je nejpřirozenějším způsobem šíření plevelů. Z hlediska reprodukce je nejvýznamnější množství vyprodukovaných semen, jejich životnost v půdě, dormance semen a způsoby šíření. Nejnebezpečnější jsou diaspory šířící se větrem na velké vzdálenosti. Tímto způsobem se šíří především pcháč rolní, mléč rolní a pelyněk černobýl. Úbory pcháče a mléče však bývají často parazitovány a počet živých nažek nepřesahuje 10–15 % z celkového objemu. Čistec bahenní a rdesno obojživelné mají semena poměrně velká a těžká, která se před sklizní, či při sklizni uvolňují a padají na povrch půdy s posklizňovými zbytky. Část semen se však může dostat i do sklizeného materiálu a hrozí nebezpečí šíření nekvalitním osivem a jejich šíření na dosud nezaplevelená pole. Semena rukve lužní jsou drobná a vypadávají před sklizní, proto se jimi tento plevel šíří pouze do nejbližšího okolí. Významně se na orné půdě generativně šíří i pýr plazivý.

Vegetativní rozmnožování

Tento způsob rozmnožování převládá především na orné půdě, která je pravidelně obdělávána. Pravidelné poškozování kořenů, kořenových výběžků a oddenků vyvolává rychlou regeneraci z pupenů. Vyrašené výhony mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v hustě setých plodinách, jako jsou obilniny, luskoviny a ozimá řepka. Nejvíce však poškozují širokořádkové plodiny, které mají nižší konkurenční schopnost. Velmi nebezpečná je intenzivní regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červnu a červenci, kdy je růst pěstovaných plodin zpomalen.

Významné dvouděložné vytrvalé plevele

Pcháč rolní /oset

Mezi nejvýznamnější vytrvalé plevele patří pcháč rolní (Cirsium arvense (L). Scop.). Úporně setrvává na stanovišti, na polích tvoří tzv. hnízda, kde je základem rostlina vzešlá ze semene. Následným zpracováním půdy a kultivací z rozrušeného kořenového systému vzniká celá řada rostlin, jejichž kořeny se navzájem prolínají. Zpravidla se v ohniscích vyskytují buď samičí, nebo samčí rostliny. Pcháč rolní se vyskytuje po celém území od nížin až do horských oblastí. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Vyskytuje se ve všech plodinách pěstovaných na orné půdě, v sadech, vinicích, chmelnicích i na loukách a pastvinách či ve speciálních plodinách.

Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na pozemky a půdu dosud nezaplevelenou. Pcháč oset reaguje velmi citlivě na kvalitu zpracování půdy a nevhodně provedené aplikace herbicidů, což se projeví rychlou regenerací z kořenového systému. Patří mezi velmi nebezpečné plevele.

Konkurenční schopnost pcháče je vysoká, má vysoké nároky na odběr vody a živin. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit pěstované plodiny, svými kořeny vylučuje do půdy alelopatické látky, které působí inhibičně na plodiny a ostatní plevele. Působí ztráty při sklizni plodin nebo přímo sklizeň znemožňuje.

Samičí květenství pcháče rolního

Samčí květenství pcháče rolního

Mléč rolní

V posledních letech stoupá význam mléče rolního (Sonchus arvensis L.). Na stanovišti vytváří tzv. hnízda. Vyskytuje se roztroušeně po celém území od nížin do horských oblastí. Vyhovují mu především vlhčí stanoviště, ale roste i na sušších lokalitách. Je velmi často indikátorem utuženosti ornice. Úspěšně roste ve všech plodinách, prosadí se i v obilninách, velmi nebezpečný je v okopaninách.

Šíření podporuje špatná péče o půdu, nedostatky ve zpracování půdy a nevhodné střídání kulturních rostlin v osevním postupu. Patří mezi velmi nebezpečné plevele.

Konkurenční schopnost mléče je vysoká. V místech výskytu potlačí absolutně všechny pěstované plodiny, má vysoké nároky na vláhu a živiny.

Květenství mléče rolního

Čistec bahenní

V podhorských a horských oblastech se roztroušeně vyskytuje čistec bahenní (Stachys palustris L.). V posledních letech se s ním můžete setkat i v nížinách na utužených stanovištích, kde je pozorován významný vzestup výskytu. Vzhledem k vytrvalému charakteru se vyskytuje ve všech plodinách, nejlépe mu však vyhovují okopaniny.

Výskyt je podporován špatnou péčí o půdu, vyhovuje mu pokles úrovně zpracování půdy a špatná skladba osevních sledů. Patří mezi nebezpečné plevele.

Konkurenční schopnost čistce je vysoká, má vysoké nároky na vodu i živiny.

Květenství čistce bahenního

Lnice květel

Méně významným plevelem,  který však dlouhodobě zůstává na stanovišti (má mohutný kořen a dobře regeneruje), je lnice květel (Linaria vulgaris Mill.). Používá se v lidovém léčitelství. Vyskytuje se na celém území od nížin až po podhorské oblasti. Upřednostňuje lehké, písčité, štěrkovité, propustné půdy na osluněných nebo polozastíněných, sušších lokalitách. Roste podél železničních tratí, cest, na mezích, loukách, zahradách a polích. Zapleveluje především širokořádkové porosty, roste zvláště na okrajích polí. Postupně se rozšiřuje v teplých oblastech ČR i na orné půdě.

Vytrvalá rostlina, která koření v půdě až 1 m hluboko, vytváří bohatě větvený kořenový systém horizontálních a vertikálních výběžků. Lodyha je 20–50 cm vysoká, přímá, jednoduchá nebo větvená, lysá, hustě olistěná, postranní větve odstávají. Listy jsou střídavé, čárkovité až čárkovitě obkopinaté, 2–6 cm dlouhé, 1–5 mm široké. Hrozen je tvořen 10–50 květy na 2–8 mm dlouhých stopkách. Listeny jsou podobné listům, kališní cípy jsou vejčité až kopinaté, tupě zašpičatělé, koruna dvoupyská s tuhou ostruhou. Barva koruny je žlutá. Kvete od července do října. Oválná dvoupouzdrá tobolka obsahuje 2–3 mm dlouhá, modročerná, okrouhlá, na příčném řezu čočkovitá semena s širokým křídlatým lemem.

Rostlina se rozmnožuje semeny i vegetativně. Na rostlině dozrává několik set semen, která jsou za vlhka dobře klíčivá ihned po dozrání. Klíčí z povrchu půdy z hloubky do 3 cm. Úlomky kořenových výběžků mohou dát vznik nové rostlině. Semena se šíří vypadáváním do okolí mateřské rostliny, větrem a dopravou (zvláště železniční). Potlačují ji husté porosty a také rostliny významně zeslabuje opakovaná seč.

Kvetoucí rostlina lnice květelu

Pelyněk černobýl

Na celém území ČR se hojně setkáváme s pelyňkem černobýlem (Arthemisia vulgaris L.). Je to víceletá rostlina, která vytváří husté trsy. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. Vyskytuje se převážně v sadech, vinicích, na zanedbaných loukách a pastvinách. V posledních letech se prosazuje ve všech plodinách i na orné půdě. Při silném výskytu zhoršuje sklizeň.

Šíření podporuje nedostatečná kvalita zpracování půdy a špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na zemědělskou půdu.

Je konkurenčně velmi silný. V současné době patří mezi velmi nebezpečné plevele. Jeho pyl je silně alergenní. Někdy je sbírán též jako léčivá rostlina.

Pelyněk černobýl v ječmenu

Rdesno obojživelné

Po celé republice od nížin po podhorské oblasti se vyskytuje rdesno obojživelné (Persicaria amphibia (L.) S. F. Gray). Můžeme se s ním setkat především na vlhčích stanovištích ve všech plodinách v osevním postupu. Na pole proniká z okrajů vodních toků a zavlažovacích či odvodňovacích kanálů. Hojně se vyskytuje na vysušených či zavezených rybnících.

Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a utuženost pozemků, což způsobuje podmáčení polí. Rostliny tvoří tzv. hnízda, ze kterých se šíří po pozemku zpracováním půdy. Rostliny vytvářejí dva morfologicky odlišné biotopy - suchozemský a vodní. Suchozemský typ tvoří většinou sterilní lodyhy kvetoucí pouze při dostatku vláhy a živin. Vodní typ kvete pravidelně. Pro zemědělství má význam pouze suchozemský typ, který se rozmnožuje vegetativní cestou pomocí kořenového systému tvořeného horizontálními a vertikálními oddenky s vysokou regenerační schopností.

Květenství rdesna obojživelného

Rukev obecná

Rukev obecná (Rorippa sylvestris (L.) Besser) se vyskytuje po celém území především na vlhkých stanovištích včetně orných půd, v pobřežní vegetaci a na okrajích lužních lesů. V obilninách škodí při silném výskytu, nebezpečný je v kukuřici a cukrovce.

Rychle se šíří na podmáčených pozemcích. Dříve byl významným pouze lokálně, dnes je hojný.

Jeho konkurenční schopnost je vysoká.

Kvetoucí rostlina rukve obecné

Významné jednoděložné vytrvalé plevele

Pýr plazivý

Mezi velmi významné plevele patří pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Desv.). Vyskytuje se na 75–85 % orné půdy, je velmi rozšířený ve všech oblastech a ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě i ve speciálních plodinách.

Je to vytrvalá, středně vysoká až vzrůstná, mělce kořenící tráva s článkovanými oddenky. Na každém uzlu jednotlivých článků je patrný kořenový pupen a stonkové pupeny. Terminální pupen je krytý šupinou. Rostliny vytvářejí vzpřímená stébla dlouhá až 1 m. Listy jsou sytě zelené až šedozelené. Stébla jsou zakončena lichoklasem sestávajícím z 15–20 klásků. Kvítky jsou sestaveny po 5 do klásků. Kvete od června do srpna.

Rozmnožuje se generativním a vegetativním způsobem. Obilky dlouhé až 7 mm mají po dozrání poměrně dobrou klíčivost. Na jednom stéblu se může vytvořit až 100 obilek. Obilky klíčí nejlépe z hloubky kolem 1 cm. Rostliny vzešlé v srpnu a září vytvoří do zimy kořenový systém schopný vegetativní reprodukce. V polních podmínkách převládá především vegetativní rozmnožování. Oddenky mají obrovskou regenerační schopnost. Z jednoho segmentu dlouhého 10 cm je rostlina schopná v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce, zpravidla v hloubce do 20–30 cm. Přestože vegetativní způsob rozmnožování na orné půdě převládá, je nutné nepodceňovat generativní rozmnožování pomocí obilek.

Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizace agrotechnických opatření. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Vzhledem k pokračování tohoto trendu lze předpokládat, že pýr plazivý zůstane stále významným plevelem na orné půdě.

Jeho konkurenční schopnost je vysoká. Do půdy vylučuje alelopatické látky, které brzdí růst ostatních rostlin. Jedná se o glykosid agropyren, který je uvolňován z živých i odumírajících rostlin, proto jsme velmi často svědky růstové deprese zemědělských plodin i po použití účinných herbicidů.

Kamyšník polní

Významným polním plevelem je kamyšník polní (Bolboschoenus planiculmis (F. Schmidt) Egorova). Vyskytuje se v Eurasii a na Dálném Východě. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště, ale naopak dobře roste i na vysychavých lokalitách. Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Pro růst vyžaduje světlo a prostor, proto zapleveluje převážně širokořádkové porosty okopanin a zelenin. Zde se po odstranění ostatních plevelů (především herbicidy) postupně rozrůstá a tvořit kolonie. Následující rok je schopen se prosadit i v obilninách. Nejvíce se však rozšířil tam, kde se řepa cukrová, kukuřice a polní zeleniny často střídají po sobě. Hojně je rozšířen na zavlažovaných pozemcích. V půdě vytváří tmavohnědý oddenek s podzemními hlízkami.

Lodyha je 30–120 cm vysoká, jednoduchá, trojhranná, nahoře drsná. Čárkované listy vyrůstají z dolní části stonku, jsou široké 2–10 mm, ploché, lysé, někdy drsné. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z 1–2 přisedlých svazečků a 0–4 stopkatých svazečků. Kvete od června do září. Plodem jsou obvejčité až eliptické, zploštělé, žlutobílé, později hnědé, po přezimování tmavohnědé, 1–3 mm velké nažky.

Hlavní způsob rozmnožování je vegetativní - pomocí hlízek, částečně i semeny. Rostlina za vegetaci vytvoří obrovské množství hlízek, které jsou schopny přecházet do dormance i na několik let (až 5 let) a poté znovu začít vegetovat. Dormantní hlízky jsou tmavohnědé, vegetující jsou světlé. Po vytvoření nové hlízky oddenek rychle mezi novou a starší hlízkou odumírá. Kamyšník polní vytváří více hlízek menší velikosti než kamyšník širokoplodý. Podle našich výsledků může kořenový systém zasahovat podle podmínek prostředí až do hloubky půdy 60 cm. Rostlina vytváří velké množství nažek, ovšem v přírodě se vyskytuje pouze malé množství semenáčků. Nejlépe klíčí po přezimování, kdy byla semena uložena ve vlhku. Klíčí při vysokých denních a nízkých nočních teplotách mělce v půdě. Hlízky se šíří vodou (zvláště při povodních), zemědělskými stroji - uchycují se na nářadí a roznášejí po poli. Semena se šíří ptáky a vodou.

Jeho šíření pravděpodobně napomáhá i rozsáhlé využívání technologií minimálního zpracování půdy a vysoká utuženost půd, kdy velmi často dochází k četnému lokálnímu podmáčení na polích, kde pěstované plodiny rychle odumírají a rostliny kamyšníku se naopak rychle množí.

Konkurenčně méně schopný, avšak při dostatečných světelných a teplotních podmínkách velmi bohatě rostoucí a plodící. Rychle obsazuje volné plochy.

Kamyšník polní

Kamyšník širokoplodý

Významným polním plevelem je také kamyšník širokoplodý (Bolboschoenus laticarpus Marhold et al.). Rozšířil se převážně po povodních. Velmi podobný předešlému druhu.

Vyskytuje se zejména v Evropě, zvláště ve středu kontinentu v okolí velkých řek. Osidluje široké spektrum stanovišť. V České republice roste hlavně v teplých oblastech. Často se vyskytuje na stanovišti s kamyšníkem polním. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště (kolejové řádky apod.). Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Zapleveluje stejné plodiny a stejným způsobem jako kamyšník polní.

Od předešlého druhu se liší pouze v některých znacích. Je mohutnější než kamyšník polní, vytváří silnější lodyhy, je vyšší, avšak vytváří menší počet lodyh. Dále má nižší počet hlízek, které jsou ovšem větší. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z přisedlých a stopkatých svazečků. Nažky jsou trojhranné, 1–3 mm velké, tmavohnědé.

Má předpoklady se dále šířit, je vysoce přizpůsobivý novým stanovištním podmínkám, vytváří velké množství hlízek za vegetaci, které jsou schopny přečkat nepříznivé podmínky i na několik let. Velmi dobře reaguje na přihnojení N, který snadno a rychle přijímá, zvláště po odstranění ostatních plevelů.

Kamyšník širokoplodý

Rákos obecný

Mezi velmi významné plevele patří rákos obecný (Phragmites australis (Cav.) Trin.ex Steudel). Dříve se využíval ve stavebnictví. Zhotovují se z něj rohože i ozdoby. Využívá se však též v kořenových čistírnách odpadních vod k fytoremediaci.

Vyskytuje se roztroušeně po celém území, převážně na vlhkých stanovištích. Zapleveluje všechny pěstované plodiny. Šíří se z břehu vodních ploch, zavlažovacích a odvodňovacích kanálů, prorůstá meliorační drenáže.

Vytváří stébla dlouhá až 2 m. Listy s dlouhými pochvami jsou rozestavěny ve dvou řadách. Stébla jsou zakončena bohatou latou. Na orné půdě vytváří pouze sterilní stébla, fertilní stébla vytváří na neobdělávané půdě. Rostlina se rozmnožuje generativní a vegetativní cestou. Obilky jsou drobné, ochmýřené, šíří se větrem a vodou. Po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost, kterou rychle ztrácí. Na orné půdě převládá vegetativní způsob rozmnožování. Článkované oddenky jsou uloženy ve značné hloubce až 2 m. Z těchto horizontálních oddenků raší nové výhony. Regenerace oddenků je vysoká. Vzhledem k hloubce zakořenění nejsou poškozovány orbou.

Jeho konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na vodu a živiny.

Rákos obecný

Šáchor jedlý

V posledních letech byl zaznamenán v rámci monitoringu invazních plevelů šáchor jedlý (Cyperus esculentus L.). Pochází ze subtropických oblastí Přední Asie, Afriky, jižní Evropy a také z Ameriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu vyjma severních a jižních oblastí. Rostliny šáchoru upřednostňují především vlhká stanoviště a půdu, která je propustná s dostatkem živin. Proto mu vyhovují v našich podmínkách pozemky, které jsou pravidelně zavlažovány. Rostliny jsou však schopny překonat i dlouhé suché periody. Je to jednoletá rostlina trávovitého vzrůstu, vysoká od 30 do 60 cm, která vytváří drobné hlízky, zpravidla na konci oddenků.

V případě jeho rozšíření by se jednalo o další problém v systémech regulace plevelů.

Kvetoucí lodyha šáchoru jedlého

Přeslička rolní

Přeslička rolní (Equisetum arvense L.) patří do samostatné skupiny plevelů a patří mezi vytrvalé plevelné rostliny. Vytváří dva druhy lodyh. Rozmnožuje se generativním i vegetativním způsobem. Vegetativně se rozmnožuje pomocí oddenků. Základ tvoří horizontální oddenek uložený v hloubce 40–150 cm v půdě, z něhož vyrůstají vertikální oddenky. Na vertikálních oddencích uložených při povrchu půdy se vytvářejí lodyžní pupeny. Oddenky jsou tmavohnědé až černé, článkované, až 6 mm tlusté, ve spodních částech půdy vyrůstají nepravidelně vejčité, asi 1 cm velké hlízky. Rozmnožuje se především vegetativní cestou, zvláště na orné půdě. Kořenový systém je houževnatý a těžko se rozrušuje zpracováním půdy.

Již v dávné minulosti patřila mezi nebezpečné plevelné rostliny, ovšem pouze na podmáčených pozemcích. V současnosti však patří mezi plevelné druhy, které se v poslední době velmi intenzivně šíří na orné půdě. Příčin je několik. Vlivem utužení půd těžkou mechanizací došlo ke změnám ve vodním režimu půd, což vyhovuje přesličce rolní. Dále u většiny meliorovaných pozemků jsou drenáže již nefunkční a pozemky jsou lokálně podmáčené a velmi často dochází ke zvýšení hladiny spodní vody. Také změny v technologiích zpracování půdy napomáhají šíření tohoto plevele. Dříve systém podmítka, orba a předseťová příprava opakovaně oslabovaly vytrvalé plevele. Dnes jsou tyto operace prováděny najednou a půda je zpracovávána pouze mělce. Proto není kořenový systém zeslabován a velmi snadno regeneruje.

V hustě zapojených a zaplevelených porostech plodin nemá dostatečnou konkurenční schopnost. Proto se prosazuje především v širokořádkových plodinách jako je kukuřice, řepa cukrová, slunečnice, brambory a polní zelenina. V posledních letech je pozorován vzestupný trend výskytu na mnoha lokalitách v České republice. Vzhledem k vysoké adaptibilitě přesličky rolní, její odolnosti vůči zpracování půdy a herbicidům i s ohledem na spektrum pěstovaných plodin lze předpokládat její stoupající výskyt.

Přeslička rolní

Kvetoucí rostlina přesličky rolní

Možnosti regulace

Vliv základního zpracování půdy

Z pohledu vytrvalých plevelů stojí za pozornost porovnání klasického zpracování půdy a technologií minimálního zpracování půdy.

Klasická orba více rozrušuje kořenový systém a výrazně potlačuje především pelyněk černobýl a rukev lužní, jejichž kořenové systémy jsou poměrně citlivé na poškození a jsou hlubokou orbou zaklopeny a silně poškozeny. Též pcháč rolní, mléč rolní, čistec bahenní a rdesno obojživelné hluboká orba poškodí.

Technologie minimálního zpracování by měly být prováděny na pozemcích s velmi nízkým výskytem vytrvalých plevelů. Mělké zpracování půdy poškozuje pouze svrchní část kořenového systému. Toto poškození vyvolává velmi silnou regeneraci, což vede k poměrně rychlému rozšíření vytrvalých plevelů.

Vliv kultivace za vegetace - plečkování

Mechanické způsoby regulace, především plečkování, mají význam především v širokořádkových plodinách. Pravidelné plečkování poškozuje vytrvalé plevele. Vzhledem k mohutnému kořenovému systému však rostliny poměrně rychle regenerují, a to i za sucha. Proto je nutné zásahy opakovat zpravidla po celou vegetaci pěstovaných plodin.

Použití herbicidů

Použití herbicidů proti vytrvalým plevelům závisí především na pěstovaných plodinách, kde je možné herbicidy použít. Nejvíce je použití herbicidů propracováno proti pcháči rolnímu, mléči rolnímu a pýru plazivému. Herbicidy je možné používat v obilninách, ozimé řepce, kukuřici, cukrovce i v dalších plodinách. Herbicidy je nutné aplikovat pouze ve vhodné růstové fázi (listová růžice až výška lodyhy 15 cm) a v horní hranici povolené dávky. Aplikace herbicidů v ranějších růstových fázích nebo aplikace nižších dávek výrazně ovlivní regeneraci, což se projeví masivním rašením nových výhonů a v mnoha případech se dostaví kritické zaplevelení.

Vosková vrstva na povrchu listů mléče rolního významně snižuje účinek herbicidů, proto se doporučuje použít smáčedel pro zvýšení účinku herbicidů. Pelyněk černobýl je relativně citlivý vůči herbicidům, velmi často však rostliny regenerují. Problémem je regulace rdesna obojživelného, čistce bahenního i rukve lužní. Tyto plevele vykazují poměrně vysokou toleranci k herbicidům a silně regenerují po aplikaci herbicidních přípravků.

Při hubení vytrvalých plevelů je nutné použití účinných herbicidů v návaznosti na ostatní metody regulace.

Dokonalý eradikační efekt se projeví pouze při využívání všech způsobů a metod regulace více let po sobě tak, aby jednotlivá opatření na sebe navazovala. Důležité je, aby se kořenový systém plevelů postupně oslabil a odumřel a zásoba semen v půdě se minimalizovala. Před zaplevelením vytrvalými plevely na orné půdě se ubráníme pouze při dodržování všech zásad regulace plevelů a každoroční péčí o půdu. Velmi důležité je zabránění tvorby generativních diaspor na okolních plochách a jejich šíření na pole.

Poměrně účinné jsou aplikace glyfosátu. Doufejme tedy, že nedojde k zákazu jeho používání.

Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., Ing. Jan Štrobach, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně
foto: J. Mikulka