Výskyt chorob a abiotikóz ovocných dřevin a révy v roce 2023

07. 02. 2024 Ing. Petr Ackermann, CSc; Ekovín Brno Choroby Zobrazeno 546x

Výskyt chorob i abiotikóz je ovlivňován především počasím. V důsledku proměnlivosti počasí se v průběhu let i vegetačních období mění ohrožení porostů. Výskyt chorob i abiotikóz ovlivňují také lokalita a stav porostu, geneticky daná i aktuální vnímavost hostitele nebo jeho částí a přítomnost zdrojů infekce.

Průběh počasí

Nejdříve stručná charakteristika počasí ve vybraných pěstebních oblastech.

Zima byla velmi mírná. Leden byl teplotně silně nadprůměrný (odchylka od normálu 3,4 °C) a srážkově normální. Mimořádně teplý byl především začátek měsíce. Únor byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,6 °C) a srážkově normální. Teplejší byla druhá polovina měsíce.

Také březen byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 1,5 °C) a srážkově průměrný (109 % normálu). Bohatší dešťové srážky byly v Západočeském a Severočeském kraji, nejméně pršelo v Jihomoravském kraji (46 % normálu). V závěru 4. týdne března poklesly teploty pod bod mrazu (na jižní Moravě např. Lednice -6,5 °C, Oblekovice -5,7 °C) a lokálně došlo k poškození květů meruněk. Duben byl velmi chladný (odchylka od normálu -2,1 °C) a srážkově v různé míře nadnormální. Nejvíce dešťových srážek bylo v Jihočeském a Jihomoravském kraji (shodně 236 % normálu). V 1. týdnu dubna poklesly opět teploty pod bod mrazu a místně došlo k dalšímu poškození květů nebo plodů ovocných dřevin. Květen byl teplotně normální (odchylka od normálu -0,5 °C) a srážkově podprůměrný (61 % normálu). Méně pršelo v Čechách (Severočeský kraj 21 % normálu) a více na Moravě (Jihomoravský kraj 108 % normálu, Zlínský kraj 123 % normálu).

Červen byl teplotně nadprůměrný (odchylka od normálu 0,7 °C) a srážkově silně podprůměrný (56 % normálu). Nejvydatnější dešťové srážky byly ve Středočeském kraji (171 % normálu) a nejnižší v Jihomoravském kraji (48 % normálu). Červenec byl teplotně nadnormální (odchylka od normálu 1,3 °C) a srážkově podprůměrný (66 % normálu). Více dešťových srážek bylo v českých krajích a méně na Moravě (Jihomoravský kraj 52 % normálu). Srpen byl teplotně normální (odchylka od normálu 0,7 °C) a srážkově na celém území silně nadprůměrný (173 % normálu). Nejvydatnější dešťové srážky byly v Olomouckém kraji (241 % normálu) a ve Zlínském kraji (228 % normálu) a nejnižší v Ústeckém kraji (126 % normálu).

Září bylo teplotně silně nadprůměrné (odchylka od normálu 3.5 °C) a srážkově silně podprůměrné (30 % normálu). Méně dešťových srážek bylo v Čechách (např. Pardubický kraj 19 % normálu, Středočeský kraj 23 % normálu, Ústecký kraj 26 % normálu, Jihomoravský kraj 41 % normálu). Říjen byl mimořádně teplý (odchylka od normálu 2,9 °C) a srážkově průměrný (104 % normálu).

Počasí v loňském roce bylo velmi variabilní. Průběh počasí opozdil nástup vegetace a v mnoha případech vytvořil neobvyklé situace pro šíření chorob i výskyt abiotikóz. Atypické podmínky významně narušily obvyklé systémy ochrany a kladly zvýšené nároky na rozhodování o potřebě i volbě ochranných opatření.

Choroby ovocných dřevin

Jádroviny

V loňském roce byly silnější výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis). O výskytu rozhodly především dešťové srážky v polovině května a na počátku června. K primárním (askosporovým) infekcím dochází za vhodných podmínek pro patogen od počátku rašení do konce května až poloviny června a k rozhodujícím infekcím od fáze růžové poupě do 2 týdnů po odkvětu. Toto období trvalo podle lokalit od konce dubna do počátku června. V dubnu riziko napadení limitovaly nízké teploty, které prodlužují dobu ovlhčení potřebnou pro infekce. Velmi příznivé podmínky pro infekce nastaly na většině území ve 3. týdnu a na počátku 4. týdne května, kdy byly vydatné a opakované dešťové srážky. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k významným primárním, a pokud byly ve výsadbách výskyty, i k sekundárním infekcím. K dalšímu šíření choroby došlo zejména tam, kde byly vydatnější deště v první dekádě června. Významné výskyty byly zaznamenány v závěru května, a především v polovině června. V loňském roce bylo zapotřebí ošetřovat proti primárním infekcím ještě v 1. polovině června. Škodlivé výskyty byly především ve výsadbách, kde nebyla v polovině května a na počátku června zajištěna dostatečně intenzivní fungicidní ochrana.

Silnější byly i výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). Na počátku vegetace byly především u náchylných odrůd zaznamenány početné primární výskyty (napadené letorosty, listové růžice a méně často i květní úbory, které vyrůstají z pupenů kolonizovaných patogenem). Primární výskyty jsou počátečním zdrojem šíření choroby. K prvním sekundárním infekcím dochází, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen již 1–2 týdny před počátkem kvetení (v loňském roce v polovině dubna). V dubnu bylo chladné a deštivé počasí méně příznivé pro šíření choroby. K významnému šíření došlo až za teplých period ve 3. dekádě května, a především v červnu. Šíření omezovaly vysoké teploty ve 3. týdnu června a později i v průběhu července. V červnu a v červenci již patogen osídluje pupeny, kde přetrvává. Vhodné podmínky pro patogen v tomto období vytvořily předpoklad početných primárních výskytů v letošním roce.

Především na jižní Moravě byly již ve 3. dekádě srpna zaznamenány na náchylných odrůdách výskyty diplokarponové skvrnitosti jabloně (Diplocarpon coronariae). Patogen napadá starší listy a méně často plody. Příznaky na listech i plodech jsou velmi variabilní a liší se podle odrůd. Nejčastější jsou různě velké černé nepravidelné skvrny, které se paprskovitě rozrůstají po žilkách nižšího řádu nebo drobné hnědé až hnědočerné skvrny s členitým okrajem (obr. 1, 2). Méně časté jsou okrouhlé skvrny s šedým středem, hnědým okrajem a červenofialovým lemem. Silně napadené listy jsou žlutozeleně skvrnité (mramorované) postupně žloutnou a opadávají. Předčasný opad nepříznivě ovlivňuje poslední fáze vývoje a vyzrávání plodů. U náchylných odrůd mohou být za velmi příznivých podmínek pro patogen napadeny také plody. Na plodech vznikají hnědé až šedohnědé skvrny s nepravidelným (ježatým) okrajem nebo méně často okrouhlé skvrny s šedým středem a červenofialovým lemem. V pletivu skvrn se na líci listů vyvíjejí plodničky anamorfního stadia acervuli, v nichž se diferencují na konidioforech konidie. Patogen přetrvává na napadených opadlých listech, kde se vyvíjejí plodničky apothecia a v nich ve vřeckách askospory i plodničky anamorfního stadia acervuli, v nichž se diferencují na konidioforech konidie. V našich podmínkách nebyl výskyt apothecií na přezimovaných napadených listech doposud zjištěn. Zdrojem primárních i sekundárních infekcí jsou konidie. U náchylných odrůd došlo k částečnému opadu listů již koncem srpna a na počátku září. Podmínky pro časný a silnější výskyt vytvořilo deštivé a teplotně příznivé počasí v 1. dekádě srpna. Další šíření choroby nastalo za dešťů v závěru srpna. Pro infekce je nezbytná delší doba ovlhčení a vyšší teploty (optimum 20–25 °C). V loňském roce nebyly napadeny plody, což mohlo souviset s nižším úhrnem dešťových srážek než v předchozích dvou létech. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Náchylné jsou odrůdy rezistentní vůči strupovitosti (ze sledovaných odrůd např. odrůdy Lipno, Sirius a Topaz) a z ostatních odrůd především Golden Delicious. Silnější napadení bývá v hustších výsadbách a uvnitř korun stromů. Častější napadení rezistentních odrůd může být dáno nejen jejich vyšší vnímavostí, ale i tím, že se minimálně ošetřují fungicidy. Fungicidy používané proti strupovitosti současně tlumí i výskyty diplokarponové skvrnitosti. Vzhledem k opakovaným silnějším výskytům choroby především u rezistentních odrůd je zapotřebí řešit povolení vhodných fungicidů proti této chorobě.

Obr. 1: Diplokarponová skvrnitost jabloně - silné napadení listů (odrůda Sirius)

Obr. 2: Diplokarponová skvrnitost jabloně - černé paprskovitě se rozrůstající skvrny na listu

Po vydatných deštích v 1. dekádě a v závěru srpna byly zaznamenány silnější výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena). Patogen na plodech způsobuje různě velké, obvykle okrouhlé šedočerné až černé sazovité skvrny. Při silném napadení vznikají souvislé sazovité černé pásy nebo plochy. Povlaky jsou tvořeny sterilním myceliem, v němž se vyskytují drobné stromatické útvary. K poškození slupky ani dužniny nedochází. Skvrny lze z napadených plodů setřít. Plody jsou nevzhledné a při silném napadení mají horší skladovatelnost. Silně napadeny byly především rezistentní odrůdy, které nebyly ošetřovány proti strupovitosti. Projev choroby je nápadný především na odrůdách se zelenou a žlutou slupkou. Rezistentní odrůdy, které se neošetřují proti strupovitosti, je zapotřebí v létech s vydatnějšími dešťovými srážkami v srpnu, případně i a na počátku září cíleně ošetřit proti sazovitosti.

Lokálně byly zaznamenány silnější výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek (Monilinia fructigena). K napadení došlo za vydatných dešťů ve 3. dekádě srpna. Výskyt byl především u časněji zrajících náchylných odrůd jabloně (např. Elstar, Rubín, Bohemia) a podzimních odrůd hrušně. Napadeny byly převážně plody poškozené obalečem jablečným, slupkovými obaleči nebo dalším hmyzem.

Převážně slabší byly výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). Rez hrušňová je dvoubytná rez, jejími hlavními hostiteli jsou některé jalovce, především jalovec prostřední (Juniperus media), jalovec chvojka (J. sabina) a jalovec čínský (J. chinensis) a mezihostiteli hrušně. Patogen přetrvává ve větvích a větévkách hostitelských jalovců. Koncem dubna, a především v květnu vyrůstají na napadených částech hnědá sloupcovitá, za vlhka rosolovitá telia, v nichž se diferencují dvoubuněčné teliospory. Za sucha jsou telia nízká, rzivě hnědá a prášivá. Buňky teliospor klíčí, na bazidiích se vyvíjejí bazidiospory, které vzdušné proudy zanášejí na hrušně a způsobují infekci. K infekcím dochází především za deštivého a teplejšího počasí v době kvetení a po odkvětu. Ve 2. dekádě května, kdy byly vydatné deště, byly nižší teploty méně příznivé pro patogen. Základem ochrany je izolace hostitelů. K významnému napadení dochází nejčastěji, pokud je vzdálenost mezi hostiteli menší než 150–200 m. Zejména ve smíšených výsadbách je významné omezovat také zdroje infekce (odstraňovat napadené větve jalovců, případně likvidovat silně napadené jalovce). Napadení se omezí, pokud se v období ohrožení porostů použijí proti strupovitosti hrušně fungicidy se současnou nebo vedlejší účinností proti rzivostem (triazoly, strobiruliny).

Silnější byly pozdní výskyty šedé skvrnitosti listů hrušně (Mycosphaerella pyri). Významné infekce nastaly především za vydatných dešťů v 1. dekádě srpna. U náchylných odrůd došlo lokálně k předčasnému zasýchání a opadu silně napadených listů.

Peckoviny

Pozdní a silnější byly výskyty kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Přetrvávají blastospory v korunách stromů. Po vyrašení dochází k redistribuci na mladé listy a k infekci. Napadeny mohou být listy do velikosti 1–1,5 cm. Nebezpečí významných infekcí trvá od fáze zelené špičky listů do konce kvetení. Infekce nastávají při ovlhčení (více než 12,5 hod) a v rozmezí teplot (5–16 °C). Základní preventivní ošetření se provádí v období nalévání pupenů. Tato fáze nastala v produkčních oblastech velmi časně, již ve 4. týdnu února. Vhodný termín k ošetření se shoduje s obdobím dokvétání pozdně kvetoucích semenáčů nebo kultivarů lísky. Ošetření je třeba provést před první infekcí. Po převážnou část období hlavních infekcí trvaly méně příznivé podmínky pro patogen (delší periody bez deště nebo jen s málo vydatnými dešťových srážkami a velmi nízkými teplotami). Změna nastala v době kvetení, kdy byly vydatné dešťové srážky i vhodné teploty pro patogen. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k pozdním infekcím. Napadeny byly převážně výše postavené listy vnímavé k infekci (obr. 3). V loňském roce bylo zapotřebí na většině lokalit ošetření 1×, případně 2× opakovat. K základnímu ošetření v době nalévání pupenů jsou nejvhodnější měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovaným ošetřením v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. Po odkvětu by neměly být použity za rizikového počasí (vyšší teploty při vysoké vlhkosti vzduchu). Pro pozdní ošetření chybí fungicid, který by nahradil dříve povolené organické fungicidy, především mancozeb. Alternativou, vhodnou především pro ekologickou produkci, je použití povolených základních látek lecitinů, výluhu z přesličky nebo vrbové kůry.

Obr. 3: Kadeřavost broskvoně - pozdní napadení výše postavených listů

Lokálně byly zaznamenány silné výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila). Patogen přetrvává v infikovaných pupenech a v lézích na jednoletých větévkách. Vyloučit nelze ani přetrvání konidií. K infekcím pupenů dochází na podzim v době opadu i po opadu listů a za teplých period v zimním období. Patogen sporuluje a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. K významným infekcím pupenů mohlo dojít také za vysokých teplot v první polovině ledna a ve 4. týdnu února. Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se za deštivého počasí objevuje klejotok (obr. 4). Lokálně, u náchylných odrůd (např. Redhaven, Envoy), byla napadena a nevyrašila významná část pupenů na plodných větévkách. Konidie, které se vyvíjejí na jaře v acervulích na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují listy (suchá skvrnitost listů „peckovin“) a mladé plody (skvrnitost broskví).

Obr. 4: Odumírání pupenů broskvoně

Velmi silné byly pozdní výskyty suché skvrnitosti listů „peckovin“ (Stigmina carpophila). Nejvíce byly napadeny třešně (obr. 5) a broskvoně. K rozhodujícímu šíření došlo za deštivého počasí v 1. a ve 3. dekádě srpna. Suchá skvrnitost se významně podílela na předčasném opadu listů peckovin.

Obr. 5: Suchá skvrnitost listů třešně

Slabé byly výskyty strupovitosti broskvoně a meruňky (Venturia carpophila). Patogen přetrvává v lézích na jednoletých větévkách, kde se 2–4 týdny po odkvětu vyvíjejí na konidioforech konidie, které jsou zdrojem infekcí. Šíření choroby bylo limitováno nedostatkem dešťových srážek v průběhu června a července. Významnější výskyty byly zaznamenány jen u pozdních odrůd broskvoní po deštích na počátku srpna (obr. 6).

Obr. 6: Strupovitost broskvoně - napadený plod

Převážně slabší byly výskyty moniliniové spály meruňky (Monilinia laxa). K významnému napadení dochází, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Za limitující je považován pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen silně sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a především významně zvyšují vnímavost květů k infekci. Infikovány mohou být všechny části květů. Květními stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají. Kvetení meruněk trvalo v důsledku převážně nižších teplot mimořádně dlouho, podle odrůd a lokalit 2–4 týdny. V tomto období byly jen málo vydatné dešťové srážky a převážně velmi nízké teploty, které již nejsou vhodné pro patogen. Lokálně významné bylo pozdní napadení větévek a vrcholů letorostů (obr. 7). K napadení došlo především za vydatných dešťů krátce po odkvětu (2. týden dubna) a v polovině května. V loňském roce bylo vhodné ošetřit ohrožené porosty i krátce po odkvětu.

Na mnoha lokalitách byly zaznamenány silnější výskyty moniliniové spály višně (Monilinia laxa). Především v období počátku kvetení byly vydatné a opakované dešťové srážky (3. týden dubna) a relativně příznivé teploty, které vytvořily vhodné podmínky pro sporulaci patogenu i pro infekce.

Silnější byly výskyty moniliniové hniloby broskví (Monilinia laxa, M. fructigena). O napadení rozhoduje vhodnost podmínek pro patogen v období dozrávání a zralosti plodů a citlivost odrůd. Významně byly napadeny především odrůdy zrající v první polovině srpna, kdy byly vydatné a opakované deště (obr. 8). Pokud jde o podíl obou původců hniloby, převládal výskyt druhu M. laxa.

Obr. 7: Moniliniová spála meruňky - pozdní napadení vrcholu letorostů

Obr. 8: Moniliniová hniloba broskví - šedý porost houby Monilinia laxa

V návaznosti na vydatné dešťové srážky ve 4. týdnu srpna byly zaznamenány u náchylných odrůd také silnější výskyty moniliniové hniloby slivoní (M. fructigena). Napadeny byly především odrůdy zrající v závěru srpna a na počátku září.

Silnější byly pozdní výskyty skvrnitosti listů třešně a višně (Blumeriella jaapii). Patogen přetrvává v pletivu napadených listů, kde se vyvíjejí plodnice apothecia a v nich ve vřeckách askospory a v acervulích konidie (obr. 9). Zdrojem primárních infekcí jsou askospory i konidie. První ojedinělé výskyty choroby byly zaznamenány v závěru června. Významné šíření choroby nastalo za deštivého počasí v 1. a ve 4. týdnu srpna. K předčasnému opadu listů došlo až v závěru vegetace, především u náchylných odrůd višně.

Obr. 9: Skvrnitost listů třešně - bílý povlak konidií uvolněných z acervulí na rubu listů

Velmi silné byly výskyty rzivosti slivoně (Transchelia discolor). Původce je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek. V našich podmínkách přetrvávají především urediospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou urediospory. Na líci napadených listu jsou zpočátku zlatožluté, později žlutohnědé drobné hranaté skvrny (obr. 10) a na rubu listů hnědé kupky letních výtrusů uredia a černohnědé kupky zimních výtrusů telia. K významnému šíření choroby došlo za deštivého počasí v 1. dekádě srpna. Rzivost slivoně byla spolu se suchou skvrnitostí příčinou předčasného opadu listů slivoní.

Lokálně byly silnější výskyt puchrovitosti slivoně (Taphrina pruni). Přetrvávají blastospory v korunách stromů. Na jaře dochází k redistribuci blastospor na květy a k infekcím. K napadení dochází především za deštivého a chladného počasí. Napadené plody jsou větší, protáhlé a bez pecek. Později jsou pokryty bělavým povlakem vřecek, v nichž se diferencují askospory (obr. 11). Askospory klíčí v blastospory, které přezimují.

Obr. 10: Rzivost slivoně - hranaté zlatožluté skvrny na líci listů

Obr. 11: Puchrovitost slivoně - bílý porost patogenu na plodech myrobalánu

Skořápkaté ovoce

Časné a v závěru vegetace silné byly výskyty antraknózy ořešáku (Ophiognomonia leptostyla). Lokálně došlo i k napadení plodů. Patogen přetrvává v pletivu napadených opadlých listů, kde se vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodničky perithecia a v nich ve vřeckách askospory. První askospory jsou zpravidla zralé ve druhé dekádě května. Postupně dozrávají a uvolňují se po dobu 4–5 týdnů (květen–červen). Později se choroba šíří konidiemi, které se vyvíjejí v acervulích v odumřelém pletivu skvrn na listech. K prvním primárním infekcím došlo již v obdobích vydatných dešťů v polovině května a k významnému sekundárnímu šíření choroby za vydatných a opakovaných dešťů v 1. dekádě srpna.

Na několika lokalitách byl po delší době zaznamenán výskyt bílé skvrnitosti ořešáku (Microstroma juglandis). Patogen způsobuje na líci listů žlutozelené okrouhlé skvrny, které jsou často lokalizovány v blízkosti žilek (obr. 12). Skvrny jsou obvykle mírně vypouklé, což připomíná hálky způsobené vlnovníkem ořešákovým. Na rubu skvrn se později tvoří nízký porost konidioforů, na kterých se diferencují konidie.

Obr. 12: Bílá skvrnitost listů ořešáku - bílý porost patogenu na rubu listu

Abiotikózy ovocných dřevin

Na náchylných odrůdách byly zaznamenány silnější výskyty Ca-deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i během uskladnění vznikají na plodech různě velké zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny (obr. 13). Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky nekrotického tmavě zbarveného, hořce chutnajícího pletiva. Významné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt ovlivňuje průběh počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízkým obsahem vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K:Ca a Mg:Ca. Výskyt redukuje optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Aktuálně lze výskyt omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy s vyšším obsahem vápníku.

Na citlivých odrůdách byly zjištěny výskyty abiotické sklovitosti jablek. V období dozrávání a zralosti jsou na průřezu plodem zřetelná „sklovitá“ ložiska, která se rozrůstají a mohou zasáhnout celý plod (obr. 14). Sklovitost začíná nejčastěji od jádřince, ale může se vyskytnout i pod slupkou. Postižená pletiva v průběhu skladování tmavnou. Porucha je způsobena proniknutím vody a buněčných tekutin do mezibuněčných prostorů při rychlém nárůstu plodů za vydatných dešťů po období sucha. Výskyt významně podporuje nadbytek dusíku. Nejčastěji se projevuje při malé násadě na mladých nebo zmlazených bujně rostoucích stromech a u velkých plodů. Výskyt omezí optimalizace poměru mezi růstem a plodností, harmonická výživa (nepřehnojit dusíkem, zajistit dostatek vápníku) a včasná sklizeň.

Obr. 13: Ca-deficientní hořká skvrnitost jablek

Obr. 14: Abiotická sklovitost jablek

Choroby révy

Výskyt plísně révy (Plasmopara viticola) byl velmi časný a na mnoha lokalitách silný. Teplotní suma (SET_8°C = 170 DS) nezbytná pro zralost přetrvávajících oospor patogenu byla splněna na konci 2. a v průběhu 3. týdne května. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek primární infekce (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod, průměrná denní teplota minimálně 10 °C a minimální denní teplota 8 °C) docházet k infekcím. Ke splnění srážkových podmínek došlo poprvé již v polovině května. V tomto období se teploty pohybovaly pod nebo na hranici potřebného minima, takže infekce nenastaly. K prvnímu splnění podmínek primární infekce došlo lokálně 21. května a na většině území Moravské vinařské oblasti 23. května (3 týdny před počátkem kvetení). Celkem byly podmínky primární infekce splněny podle lokalit 1–4×. První výskyty choroby byly zaznamenány již na konci 1. a ve 2. týdnu června. V důsledku vysoké citlivosti byla napadena především květenství (obr. 15). Pokud nebyla zajištěna včasná a dostatečně intenzivní ochrana, došlo k poškození převážné části květenství. V závěru června a v červenci v důsledku limitovaných dešťových srážek k dalšímu významnému šíření nedošlo. Významnější další šíření nastalo až za vydatných dešťů v 1. dekádě srpna. V tomto období se plíseň révy šířila především na vrcholech letorostů a zálistků (obr. 16). V loňském roce bylo zapotřebí zahájit ošetřování již v závěru května, nejpozději v 1. týdnu června a ošetřit 2× před počátkem kvetení. Ve fázi po odkvětu a později bylo zapotřebí intenzitu ochrany přizpůsobit lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby. Tam, kde byly výskyty a koncem července, a především v 1. týdnu srpna nastaly vydatnější deště, bylo zapotřebí provést pozdní ošetření k omezení napadení vrcholů letorostů a zálistků. K pozdnímu ošetření jsou vhodné především měďnaté fungicidy, která nejlépe chrání starší listy.

Obr. 15: Plíseň révy - epinastické svinování napadeného květenství

Obr. 16: Plíseň révy - pozdní napadení vrcholů letorostů

Lokálně u náchylných odrůd byly silné výskyty padlí révy (Erysiphe necator). O šíření padlí rozhoduje především teplota, důležitá je i vlhkost vzdušná. K významnému šíření padlí dochází, pokud je minimálně 3 dny za sebou teplota alespoň 6 hod v rozmezí 21–30 °C. Příznivé teplotní podmínky pro šíření padlí nastaly již v závěru 3. týdne května a poté na počátku a ve 3. týdnu června (začátek kvetení). Dlouhodobě byly příznivé podmínky po odkvětu révy (28. 6.–6. 7.) a ve 3. dekádě července. V loňském roce se opět setkaly vhodné podmínky pro patogen s obdobím vysoké vnímavosti mladých hroznů k infekci (konec kvetení až bobule velikosti broku). V červenci šíření choroby omezovaly periody vysokých teplot (nad 30 °C) a nízká vzdušná vlhkost. První výskyty choroby převážně na listech byly zjištěny v době kvetení révy (obr. 17). K významnému šíření došlo především v 1. dekádě července. Rizikové porosty (náchylná odrůda, pravidelný výskyt) se poprvé ošetřují, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen, ve fázi 5.–6. listu, kdy dochází k prvním sekundárním infekcím. V tomto období (počátek 3. dekády května) byly příznivé podmínky pro patogen. V loňském roce (na rozdíl od předchozích let) bylo zapotřebí zahájit ošetření rizikových porostů již na počátku 3. dekády května a ošetřit 2× před květem. Ošetření ostatních porostů postačilo zahájit až krátce před květem, kdy nastupuje fáze vysoké vnímavosti k napadení. Tam, kde nebyla zajištěna dostatečně intenzivní ochrana došlo i k významnému napadení porostů náchylných odrůd (Chardonnay, Frankovka, Modrý Portugal). Od počátku srpna postupně (podle odrůd a lokalit) nastupovala fáze zrání, kdy končí vnímavost hroznů k napadení. Později se padlí šířilo na listech a mladých letorostech.

Obr. 17: Padlí révy

U náchylných odrůd byly zaznamenány silnější výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea). Přetrvává mycelium patogenu v pletivu kolonizovaných rostlinných částí a sklerocia. Ve vinicích jsou zdroje infekce trvale přítomny. K infekcím dochází především při ovlhčení, mohou však nastat i za vysoké vlhkosti vzdušné. Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání, ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání a krátce po odkvětu (4. týden června) byly lokálně vydatné deště, které vytvořily vhodné podmínky pro sporulaci a osídlení zbytků květenství patogenem. Patogen může na zbytcích květenství uvnitř hroznů přetrvat až do počátku zrání, kdy nastupuje období zvýšené vnímavosti k infekci. Obdobná situace byla lokálně i ve fázi zapojování hroznů (převážně 3. týden července). V obou termínech bylo zapotřebí ošetřit především porosty náchylných odrůd s hustým hroznem (např. Aurelius, Neuburské a Svatovavřinecké). K ošetření se nejčastěji používají přípravky proti plísni révy nebo padlí révy (folpet, kombinace s folpetem, strobiluriny aj.) se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu. Základní ošetření proti šedé hnilobě se provádí ve fázi počátku zrání, kdy nastává období vysoké citlivosti hroznů k napadení. V loňském roce tato fáze nastupovala postupně podle odrůd a lokalit od počátku srpna. Na počátku srpna bylo zapotřebí ošetřit porosty náchylných ranných odrůd a ošetření po cca 10–14 dnech opakovat. Ostatní ohrožené porosty měly být ošetřeny před dešti ve 4. týdnu srpna. Pokud nebyly ošetřeny, došlo na rizikových lokalitách k významnému napadení (obr. 18). V 1. polovině září byly méně příznivé podmínky pro patogen. K dalšímu šíření choroby došlo jen tam, kde byly ve 3. týdnu září vydatnější a opakované dešťové srážky. Další šíření choroby omezilo teplé počasí s minimálními dešťovými srážkami v průběhu října.

U náchylných odrůd (rané aromatické odrůdy, Svatovavřinecké) byly zaznamenány také významné výskyty octové hniloby. Původci octové hniloby jsou bakterie rodu Acidovorax a divoké kvasinky rodů Candida, Clockeria, Pichia a dalších. Bakterie a kvasinky osídlují především poškozené hrozny (vosy, včely, octomilky aj.) a způsobují jejich hnilobu. Typická je octová vůně napadených hroznů. K rozšíření octové hniloby významně přispěl lokálně silný výskyt octomilek, především octomilky japonské. Ochrana proti octové hnilobě spočívá v opatřeních, která zabrání poškození hroznů. Antibotrytidové fungicidy, s výjimkou biopreparátu Serenade ASO, jsou proti octové hnilobě zcela neúčinné. Ochrana proti octové hnilobě by měla být zaměřena především na regulaci výskytu octomilky japonské (rozšířit nabídku insekticidů, povolen je pouze cyantraniliprole (Exirel), povolit prostředky na bázi kaolinu).

Obr. 18: Šedá hniloba hroznů révy

Časné a silné byly výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca). Chorobu způsobuje více druhů vřeckovýtrusých, stopkovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva. Typickým projevem choroby je žloutnutí (bílé odrůdy) nebo červenání (modré odrůdy) a nekróza mezi žilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Napadené keře chřadnou a obvykle za teplých letních období hynou. Méně časté je náhlé vadnutí a odumření keřů bez příznaků na listech (akutní forma choroby, obr. 19). Velmi náchylné jsou především odrůdy Sauvignon, Cabernet Sauvignon, Pálava a Tramín červený, nejodolnější je odrůda Merlot. K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již při nízkých teplotách. V loňském roce mohly nastat nové infekce za teplého počasí v 1. polovině ledna a ve 2. polovině února. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění, ošetřovat řezné rány. Odstraňovat a likvidovat zdroje infekce (chřadnoucí a odumřelé keře ve vinici a v okolí vinic), drtit jen réví a dvouleté dřevo, starší dřevo vynést z vinice a spálit.

Obr. 19: Chřadnutí a odumírání révy (esca) - náhle odumřelý keř

Pozdější byly výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy /stolbur/ (Candidatus Phytoplasma solani). Ve Vinařské oblasti Morava je choroba významným problémem, ve Vinařské oblasti Čechy jsou výskyty ojedinělé. Listy napadených keřů bílých odrůd žloutnou (obr. 20), listy modrých odrůd červenají. U silně napadených keřů již v červenci zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Častý je parciální projev choroby. Z bílých odrůd je velmi náchylná odrůda Chardonnay, náchylné jsou i odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau a z červených odrůd Zweigeltrebe, Frankovka, Dornfelder a Svatovavřinecké. Choroba byla zjištěna i u dalších odrůd včetně interspecifických (PIWI) kultivarů. Nejméně často je napadena odrůda Merlot. Hlavním přenašečem původce choroby je křís žilnatka vironosná. Patogen má velmi široký hostitelský okruh. Hlavními duálními hostiteli (hostiteli patogenu i vektoru) jsou svlačec rolní a kopřiva dvoudomá. Napadené keře je možno vyklučit a provést podsadbu (především v mladých vinicích) nebo hluboce zmladit, případně spoléhat na spontánní zotavení keřů. Tato opatření redukují výskyt, ale neomezí šíření choroby. Ochranu je třeba zaměřit na snížení infekčního tlaku choroby, především na likvidaci duálních hostitelů (v našich vinicích svlačce rolního) a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.

Obr. 20: Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů - žloutnutí a svinování listů bílé odrůdy

V roce 2021 byl poprvé zjištěn ve Vinařské oblasti Morava výskyt fytoplazmového zlatého žloutnutí révy (Grapevine flavescence dorée phytopasma, navržený název patogenu Candidatus Phytoplasma vitis). Patogen je karanténní škodlivý organizmus. Fytoplazmové zlaté žloutnutí má shodné příznaky s fytoplazmovým žloutnutím a červenáním listů révy. Podle příznaků nelze choroby rozlišit. Rozlišení je možné pouze laboratorními diagnostickými technikami. Hlavním vektorem patogenu je křísek révový. Křísek révový žije a škodí na révě (je škůdcem révy), tím je dáno nebezpečí rychlého šíření choroby ve vinicích. Patogen byl v roce 2021 zjištěn na 3 lokalitách. V návaznosti ÚKZÚZ stanovil zamořené a nárazníkové zóny a vyhlásil opatření k zabránění dalšího šíření patogenu. V roce 2022 a 2023 proběhl detailní průzkum v zamořených a nárazníkových zónách. Významné šíření choroby na révě vinné nebylo zaznamenáno, početnější výskyty byly zjištěny na plaménku.

Abiotikózy révy

Na rizikových lokalitách (pozemky s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, resp. aktivního vápníku byly pozdější, ale lokálně silné výskyty Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy. Výskyt byl podpořen nedostatkem vláhy v červnu a červenci a později i vydatnými dešti v 1. dekádě srpna. Při výskytu je třeba optimalizovat péči o půdu, především obohatit půdu o organickou hmotu, aby byla podpořena biologická aktivita půdy, zlepšena půdní struktura i vodní a vzdušný režim a následně uvolňování a příjem živin. Na rizikových lokalitách volit tolerantní podnože (Craciunel 2, SO4, Teleki 5C) a na mimořádně rizikových stanovištích podnož Fercal. Aktuálně je možno postižené porosty opakovaně ošetřit listovými hnojivy se zvýšeným obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě.

Časté byly výskyty Mg-deficientní mezižilkové chlorózy listů révy. Na listech se nedostatek hořčíku projevuje žlutým (bílé odrůdy) nebo červeným (modré odrůdy) zbarvením pletiva mezi hlavními žilkami. Žilky a jejich okolí zůstává zelené. Typické je klínovité zúžení zeleného pruhu v okolí žilek směřující k okraji čepele listů (stromeček, rybí kost). Příznaky se na rozdíl od Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy projevují později a vždy nejdříve na nejstarších listech. Silně poškozené listy od okrajů zasýchají a mohou předčasně opadávat. Příznaky nedostatku hořčíku se nejčastěji vyskytují na kyselých písčitých půdách. Nejcitlivější odrůdou je Ryzlink vlašský. Pří silnějším výskytu je zapotřebí odebrat půdní vzorky a podle výsledků rozboru přihnojit hořečnatým hnojivem. Při slabším výskytu může být dostačující povápnění půdy, které upraví půdní reakci, a umožní lepší příjem hořčíku.

V závěru vegetace byly na mnoha lokalitách zaznamenány silnější výskyty K-deficientního hnědnutí a okrajové nekrózy listů révy. Porucha se projevuje především až v období zrání, kdy je draslík transportován z listů do hroznů, hnědnutím čepelí starších listů. Hlavní žilky zůstávají často zelené. Silněji bývají poškozeny listy vystavené intenzivnímu oslunění. Porucha je způsobena nedostatkem draslíku, který může souviset s nízkou zásobou v půdě nebo zhoršeným příjmem za sucha. Příznaky se vyskytovaly především u citlivých odrůd Müller-Thurgau a Pálava. Na lokalitách, kde byl zaznamenán opakovaný nebo silnější výskyt, je zapotřebí provést agrochemický rozbor půdy a v případě nedostatku draslíku provést hloubkové přihnojení porostů.

Na mnoha lokalitách byly mimořádně silné výskyty abiotického vadnutí hroznů révy, které se projevuje především u odrůdy Zweigeltrebe. V období dozrávání se zastaví vyzrávání hroznů, bobule zavadají a scvrkávají se (obr. 21). Abiotické vadnutí hroznů révy je komplexní porucha vyvolaná nedostatky ve výživě a stresovými situacemi. Za rozhodující jsou považovány nedostatek draslíku a nevhodný poměr K:Mg. Postižené hrozny je třeba při sklizní nebo před kombajnovou sklizní odstranit. Na lokalitách s pravidelným výskytem je možno poruchu omezit včasnou a opakovanou aplikací listových draselných hnojiv.

Obr. 21: Abiotické vadnutí hroznů révy