Obnova kalamitních holin po kůrovcové kalamitě

10. 07. 2023 Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.; Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Škůdci Zobrazeno 699x

Současnou kalamitu členíme obvykle do tří etap, které se liší příčinami i rozsahem. První dvě etapy se nevymykaly z rámce předchozích velkých kalamit, třetí etapa se vymyká všem parametrům a má zcela katastrofické dopady na naše lesy a jejich budoucnost.

Etapy kůrovcové kalamity

První etapa započala v roce 2003 v důsledku abnormálního sucha, a také teplot, které urychlily vývoj lýkožrouta smrkového a zmnožily počet generací.

Druhá etapa byla zapříčiněna nezpracovanými rozsáhlými větrnými polomy po orkánu Kyrill v roce 2007 umocněné dalšími polomy z orkánů Emma a Ivan v roce 2008.

Současná, třetí, etapa, byla spuštěna abnormálním suchem s nadprůměrnými teplotami, a tím prodloužením letové aktivity lýkožrouta smrkového. Obdobné podmínky panovaly i v letech 2016–2018, kdy v roce 2018 došlo poprvé i k založení čtvrté generace.

Synergicky zde působila i celá řada dalších faktorů. Byly to problémy spojené s odbytem dřeva, takže v lese nebo v jeho blízkosti zůstávaly na skládkách velké objemy kůrovcového dříví, často nedostatečně nebo pozdě asanovaných, pokud vůbec asanovány byly. Následoval prudký pokles cen dřeva, která se v extrémních případech dostala až pod výrobní náklady. Negativně se projevil i nedostatek zpracovatelských kapacit - lidských i technických.

V současné době se situace vrátila více méně k normálu - dříví jde na odbyt, ceny se dostaly na původní úroveň, pouze s kapacitami jsou stále problémy. Objemy kůrovcového smrkového dříví jsou stále vysoké a rozsáhlé jsou i holiny, které při eliminaci kůrovcové kalamity vznikly. Významné jsou i regionální rozdíly.

Výchozí parametry

Až do roku 2015 byl objem kůrovcového smrkového dříví více méně ve stabilních parametrech - v mimokalamitním období se pohyboval v několika set tisících m³, v kalamitním období nepřekročil 2 milióny m³. Po roce 2015 začal objem evidovaného smrkového kůrovcového dříví postupně narůstat a v posledních třech letech vzrostl přibližně na více než desetinásobek předchozích kalamit, a to ještě v nepravidelném rozložení v rámci ČR.

Významnou komplikací umocňující rozvoj kůrovcové kalamity byla možnost včasné a efektivní asanace kůrovcového dříví. Projevil se nedostatek insekticidů i lidských zdrojů, které by umožnily asanaci ve správném termínu a nemohlo to být nahrazeno ani mechanickou asanací (odkorňováním). Byly zavedeny nové metody hromadné asanace, které ji měly nejen urychlit, ale také tak mohly být asanovány větší objemy dříví. Ani ty však nemohly zajistit dostatečnou a včasnou asanaci. Je nutné vycházet z enormně vysokého objemu napadeného dříví, které v historii nemělo obdoby.

Nelze opominout ani legislativu. Pro drobné vlastníky je značnou komplikací i zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, v platném znění. Tento zákon jim neumožňuje aplikovat přípravky na ochranu rostlin (např. insekticidy, herbicidy, repelenty) určené pro profesionální použití, nejsou-li držiteli minimálně osvědčení I. stupně dle tohoto zákona. Těchto přípravků na ochranu rostlin je naprostá většina. Problematický je i nákup přípravků na ochranu rostlin pro profesionální používání, pokud nejsou držiteli minimálně II. stupně osvědčení; to by však šlo vyřešit smluvně s někým, kdo toto osvědčení má, avšak přetrvávají problémy s vlastní aplikací.

V souvislosti s probíhající kůrovcovou kalamitou vydalo Ministerstvo zemědělství opatření obecné povahy s účinností od 3. 4. 2019, které bylo až do současnosti šestkrát aktualizováno (s účinností od 30. 8. 2019, 6. 12. 2019, 2. 4. 2019, 27. 7.2020, 14. 9. 2021 a 3. 11. 2022). Aktualizace jednotlivých opatření obecné povahy spočívala v rozšíření území, na která se ustanovení vztahovala. V příloze 1 ke každému opatření je uveden soupis katastrálních území dle okresů, kterých se to týká. V posledním opatření s účinností od 3. 11. 2022 je zásadní změnou povinnost odstranit stojící sterilní kůrovcové souše do konce roku 2022, což bylo avizováno již v předchozích opatřeních; k prodloužení možnosti jejich ponechání v porostech nedošlo.

Hlavními prvky těchto opatření byla možnost ponechávat stojící sterilní kůrovcové souše až do konce roku 2022 a prodloužení zalesňovací povinnosti z 2 let na 5 let a s tím i spojené prodloužení doby zajištění kultury. V prvním případě šlo o uvolnění těžebních kapacit do lokalit, kde šlo zabránit dalšímu šíření kůrovce, a to včetně přibližování a následné asanace. V druhém případě se řešil problém nedostatku vhodného sadebního materiálu, ale současně i nedostatečné kapacity pro zalesnění. Součástí těchto opatření je i možnost přenosu reprodukčního materiálu mezi jednotlivými přírodními lesními oblastmi (PLO), a to i bez ohledu na nadmořskou výšku (s výjimkou smrku), možnost ponechání 5 m širokých nezalesněných pruhů v rozestupu minimálně 20 m na holinách (umožnění přirozené obnovy a současně snížení spotřeby sadebního materiálu. V těchto lokalitách je také používání lapáků a feromonových lapačů pouze dobrovolné.

Rozsah holin a rizika spojená s jejich zalesněním a zajištěním kultur

V posledních letech má vývoj rozsahu holin velmi dynamický nárůst. Až do roku 2016 se pohyboval na vyrovnané úrovni kolem 20 tis. ha ročně. Následoval strmý vzestup, aby k 31. 12. 2021 (k 1. 1. 2022) činil téměř čtyřnásobek předkalamitního období a vztah k rozsahu těžeb je patrný (graf 1).

Až do roku 2016 se bilance holin v daném roce pohybovala na vyrovnané úrovni. V roce 2017 se rozsah holin v rámci roku nepatrně zvýšil. K dalšímu nárůstu došlo v rámci roku 2018, aby se po dalším prudkém nárůstu v roce 2019 přírůstek holin do jisté míry stabilizoval. Celkový přírůst rozsahu holin, jak bylo uvedeno výše, spočívá především v tom, že přírůstek holin byl v jednotlivých letech ke konci sledovaného období vyšší než rozsah zalesnění, jak je opět patrné z tabulky 1.

Údaje o obnově lesa, uváděné ve Zprávách o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky (tab. 2), jsou téměř shodné s údaji Českého statistického úřadu, na rozdíl od výšek nahodilých těžeb způsobených hmyzem.

Významným prvkem jsou i rozsahy jednotlivých holin, jejichž vzájemný podíl se v posledních letech měnil. Informace je možné nalézt v Generelu obnovy lesních porostů zpracovaných Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL). Metodika sběru dat se v jednotlivých letech měnila, takže porovnání je složité, ale dle posledních údajů holiny do velikosti 1 ha činily 24,3 %, holiny v rozsahu 1–5 ha 14,7 % a holiny o rozsahu nad 5 ha pak 61,0 %, přičemž se tento podíl rozsahu holin v posledních letech méně či více zvětšoval.

Graf 1: Vývoj rozsahu holin ve vztahu k celkové těžbě dřeva v letech 2012–2021 (zdroj: ČSÚ a MZe)

Tab. 1: Vývoj holin v letech 2012–2021 (zdroj ČSÚ)

Tab. 2: Rozsah obnovy v letech 2012–2021 (zdroj MZe)

Rizika zalesňování

Rizik spojených se zalesňováním kalamitních holin a následným zajištěním kultur je celá řada, o následující problémy:

• dřevinná skladba a způsob zalesnění,
• dostupnost sadebního materiálu v odpovídající kvalitě, složení a čase,
• ohrožení porostů zvěří a hlodavci,
• zabuřenění holin,
• změny mikroklimatických podmínek s dopadem na dostupnost živin.

Dřevinná skladba a způsob zalesnění

Problematice dřevinné skladby a metodám zalesnění kalamitních holin bylo v poslední době věnováno několik konferencí. Zde je předloženo krátké shrnutí.

V současné době je silně upřednostňována přirozená obnova a intenzivně jsou preferovány i některé původně hojně rozšířené dřeviny, především buk a jedle (příp. i další listnaté dřeviny, a to na úkor především smrku, částečně i borovice a modřínu). Ovšem jaká je realita?

Přirozená obnova není možná na všech stanovištích. Svou roli hraje i čas. A zásadní je dřevinná skladba takto obnovovaných porostů. Jako první se na těchto holinách objevují pionýrské dřeviny, jako je bříza, osika, vrby, modřín, ale může to být také borovice a smrk (podle stanoviště). Tato dřevinná skladba má však daleko k cílové dřevinné skladbě, která musí plnit i ekonomickou funkci. Přesto ji však lze velmi účelně využít a je třeba ji podporovat tam, kde je to možné. Je ekonomicky výhodná, zabezpečí ochranu půdy, zlepšuje mikroklimatické podmínky. Současně ji lze využít jako přípravné dřeviny pro cílovou dřevinnou skladbu. Mimo jiné jsou jako cílové dřeviny preferovány buky a jedle, což jsou stinné dřeviny a na současné rozsáhlé holiny je nelze vysazovat (tam kde byly vysázeny došlo většinou k jejich odumření). Je vhodnější využít přirozenou obnovu jako přípravné dřeviny než je vysazovat uměle.

Tam kde se přirozené obnově nedaří nebo je pro nás časově nevýhodná, můžeme přistoupit k umělé obnově. Zde máme možnosti klasického zalesnění prostokořennou či krytokořennou sadbou cílovou dřevinnou alespoň s minimální příměsí zpevňujících a melioračních dřevin (se zohledněním stanovištních podmínek ale i cílů hospodaření). Za současných podmínek je podporována dvoufázová obnova. V první fázi se vysazují přípravné dřeviny (mohou být využity různé dřeviny, které se uplatňují i v přirozené obnově). S těmito porosty se následně pracuje a převádíme je na porosty s cílovou dřevinnou skladbou, opět dle stanovištních podmínek. Dle přístupu, použité dřeviny a stanoveného „obmýtí“, lze dosáhnout i ekonomického efektu. Existuje více možností dvoufázové obnovy - jednotlivá, pruhová, pásová, skupinová. V delším časovém horizontu budou následovat problémy s výchovou porostů.

Dostupnost sadebního materiálu v odpovídající kvalitě, složení a čase

I přes podporu přirozené obnovy je jednou z klíčových podmínek dostupnost vhodného a kvalitního sadebního materiálu, a to se správným načasováním. Produkční plocha školek se v posledních letech zásadně nezměnila, ale změnila se potřeba sadebního materiálu, a také požadavky na jednotlivé dřeviny. Záleží tedy na dohodě se školkaři, aby měl včas požadavky na sadební materiál, kvalitativně, kvantitativně a časově i s jistou zárukou odběrů, aby se jako v minulosti nemuseli sazenice pálit. Je třeba zajistit i dostatek osiva, což ovšem částečně záleží i na přírodě. To neovlivníme. Další podrobnosti budou rozvedeny v samostatném příspěvku.

Ohrožení porostů zvěří a hlodavci

Ohrožení porostů zvěří je dlouhodobým problémem, který limituje přirozenou obnovu. Z pohledu obnovy a následného zajištění kultur (zejména s ohledem na preferenci listnáčů a jedle, které jsou pro zvěř „velmi atraktivní“) je rozhodující ochrana výsadeb proti letnímu a zimnímu okusu. Může být buď mechanická (oplocenky) nebo chemická (repelenty). U chemické ochrany spočívá riziko především ve výpadku použitelných repelentů. U repelentů proti jarnímu okusu je zásadní problém u nástřikových repelentů, u repelentů proti zimnímu okusu není problém tak významný, je možné používat i nátěrové repelenty.

V případě poškození výsadeb a kultur hlodavci, zejména hrabošem polním, jde potencionálně o velmi vysoké riziko. Ohrožené jsou zejména holiny, které přiléhají k zemědělským pozemkům s vysokým výskytem tohoto škůdce. Zejména v zimních měsících zde mohou nalézt více potravních zdrojů než na sklizeném poli. Obdobné podmínky však může nalézt i na rozsáhlých holinách uvnitř porostů, kam může migrovat a podmínky jsou obdobné jako v polních kulturách, avšak v letních měsících zde mohou nastat potíže s dostupností potravy. I zde existují problémy s možností regulace hraboše pomocí rodenticidů.

Buřeň ovlivňuje zalesnění holin

Zabuřenění holin

Buřeň je dlouhodobě faktorem ovlivňujícím úspěšnost zalesnění holin. Jsou významnou konkurencí, a to zejména u čerstvých výsadeb. Za určitých podmínek však může mít i pozitivní účinky, zlepšující mikroklimatické podmínky. Velmi významnou roli hraje stanoviště, druh buřeně, ale také druh a stáří dřeviny. K většímu negativnímu vlivu buřeně přispělo i prodloužení doby od zmýcení porostu po jeho zalesnění.

K potlačování negativních dopadů buřeně na vysázené dřeviny máme celou řadu metod, mechanických i chemických. Právě u chemických metod se můžeme v dohledné době stát svědky značných změn, a to v případě, že dojde k plošnému zákazu účinné látky glyfosát, za kterou se zatím nenašla adekvátní náhrada.

Změny mikroklimatických podmínek s dopadem na dostupnost živin

Změny mikroklimatických podmínek s dopadem na dostupnost živin nabývají v posledních letech na významu v důsledku klimatických extrémů - dlouhá období bez srážek, přívalové deště, extrémní teploty apod.

Komplexní řešení

K celé nastalé situaci je třeba přistupovat komplexně. Ve všech minulých kůrovcových kalamitách, včetně prvních dvou etap současné kalamity, se pozornost lesníků vždy soustředila především na vlastní potlačení kůrovcové kalamity a potíže s následným zalesněním s trochou nadsázky byly brány jako obyčejné provozní problémy. Částečně to bylo způsobeno rozsahem, který byl mnohem menší, než je tomu v současnosti. Také se neprojevoval vliv extrémního počasí, byl dostatek pracovních sil i technické zabezpečení odpovídalo potřebám.

V současné etapě kůrovcové kalamity se řeší dva rovnocenné problémy - vlastní potlačení kůrovcové kalamity a řešení jejích následků. Zatímco kůrovcovou kalamitu snad začínáme zvládat (i když ještě není zcela vyřešena a bude záležet na mnoha okolnostech, jak bude pokračovat), tak stojíme před úkolem zalesnění holin a následném zajištění vzniklých kultur. V čem spočívá potřeba zvýšené pozornosti této situaci? Příčin je více.

Mezi hlavní patří rozsah holin, nejen z celostátního pohledu, ale i lokálního, kdy holiny často dosahují desítek hektarů, což v minulosti nebylo obvyklé (s výjimkou imisní kalamity v 70. a 80. letech minulého století). Dále to jsou probíhající klimatické změny spočívající především v častém výskytu extrémních situací. Opominout nelze ani socioekonomické problémy, které do řešení zasahují.

Často se však opomíjí jeden fakt, který má také určitý vliv. Je to do jisté míry změna paradigmatu v chápání lesů ve společnosti. Potlačována je produkční funkce a naopak jsou posilovány mimoprodukční funkce, zejména vliv na biodiverzitu a ochranu přírody jako celku. To s sebou přináší i urychlenou změnu dřevinné skladby. K té již dochází delší dobu, ale podle představ veřejnosti by měla být mnohem intenzivnější. Neberou však v potaz reálné podmínky. Vše chce svůj čas.

Závěry

Před lesníky a vlastníky lesů při řešení této kůrovcové kalamity stojí řada složitých úkolů:

• dokončení eliminace kůrovcové kalamity;
• zalesnění vzniklých kalamitních holin odpovídající dřevinnou skladbou (a to i z dlouhodobějšího pohledu) - k tomu je potřeba dostatek osiva a následně kvalitního a odpovídajícího sadebního materiálu;
• eliminace konkurence buřeně;
• zajištění kultur před zvěří;
• následná výchova porostů vedoucí k zajištění všech funkcí lesa.

Je to úkol dlouhodobý a neobejdeme se bez podpory veřejnosti, kterou musíme přesvědčit, že to co děláme, je v zájmu celé společnosti. Je třeba vycházet z odbornosti a ne z ideologie, byť dobře míněné.

Příspěvek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství v rámci smlouvy na zajištění Lesní ochranné služby.