Aktuální přehled ochrany polních plodin - únor a březen 2022

17. 02. 2022 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 2040x

Rostliny ozimé řepky v závislosti na odrůdě, růstovém a vývojovém stavu a stupni otužení snášejí mrazy -15 až -20 °C, pod sněhovou pokrývkou i větší. Většina listové plochy sice odumírá již při teplotách -7 až -15 °C, ale kořenový systém dobře vyvinutých rostlin, krycí listy vegetačního vrcholu snesou i nižší teploty vzduchu.

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.

Ozimá řepka

Přezimování ozimé řepky

Rostliny ozimé řepky v závislosti na odrůdě, růstovém a vývojovém stavu a stupni otužení snášejí mrazy -15 až -20 °C, pod sněhovou pokrývkou i větší. Většina listové plochy sice odumírá již při teplotách -7 až -15 °C, ale kořenový systém dobře vyvinutých rostlin a krycí listy vegetačního vrcholu snesou i nižší teploty vzduchu. K holomrazům jsou o 2 až 4 stupně citlivější nedostatečně vyvinuté, slabé rostliny a porosty přehnojené dusíkem.

Vyhynutí řepky v zimním období je výsledkem působení více faktorů, které vyvolávají v tomto období poškození porostů. Jedná se o extrémně nízké teploty, často holomrazy, působící většinou společně s vysušujícími větry. Odolnost vůči nízkým teplotám získává řepka v podzimním období. Schopnost adaptace je podmíněna geneticky a je jednou ze sledovaných vlastností odrůdy. Největší škody způsobené vyzimováním nevznikají v letech s extrémně nízkými teplotami, ale v letech s častými změnami teplot v zimě, a to zejména v předjaří. Zvláště déletrvající mráz okolo -8 až -10 °C v únoru a březnu, doprovázený suchým větrem, ničí všechny slabé rostliny.

Řepku po sejití sněhu je třeba podpořit v regeneraci

Špatně přezimovaný, prořídlý, porost řepky

Jarní regenerace řepky

V předjarním období je vhodné zjistit, jak porosty ozimé řepky přezimovaly. Obzvlášť je to důležité, když během zimy klesala teplota hluboko pod bod mrazu a pole nebyla chráněna sněhovou pokrývkou nebo když během zimy docházelo k opakovaným výkyvům teplot. Střídání teplejších dnů s mrazivými je mnohdy ještě nebezpečnější než dlouhodobé mrazy. Včasné informace o životaschopnosti ozimé řepky jsou důležité pro rozhodnutí, zda takový porost ponechat a posílit oslabené rostliny vhodným přihnojením a dalším ošetřením nebo zaorat a shánět náhradní osivo.

Pěstitel se musí především soustředit na stav kořenového systému, vegetačního vrcholu, počet životaschopných rostlin a další kritéria, jako je výskyt chorob - konkrétně fomové hniloby. Optimální počet rostlin po přezimování by měl být cca 40–60 ks/m² (minimální alespoň 15 ks/m²). Při vyšší intenzitě pěstování a u hybridů je doporučován nižší počet rostlin, a to cca 30–40 ks/m² (minimální alespoň 20 ks/m²). Rovněž posoudíme poškození hrabošem polním, případně i úroveň zaplevelení.

Během teplé zimy kořeny řepky přijímají živiny a rostou. K tomu jim stačí 2 °C v půdě. Jejich hmotnost se během zimy tak může zvýšit 3× i více. Naopak nadzemní biomasa stagnuje či se vlivem omrznutí mírně sníží.

Včasné obnovení jarní vegetace a dostatek vláhy podporují rychlejší růst listové plochy a poměrně pozdější přechod do generativní fáze. To jsou jedny z hlavních pozitivních výnosotvorných vlivů počasí. Naopak pozdní zahájení vegetace a nástup relativně vysokých teplot při nedostatku vláhy (a přijatelného dusíku) podstatně snižují počet plodných větví, a tím i šešulí. Na fungicidně neošetřených porostech mohou být slabé, místy až střední výskyty fomové hniloby.

Po prohlídce porostů bude důležité včasné přihnojení dusíkem, případně i ošetření fungicidy a stimulátory růstu (na počátku dlouživého růstu): Atonik, Agrostim Nitrofenol, Altron Silver New, Aucyt Start, Hergit aj., na překonání stresu a podporující regeneraci. Toto ošetření (např. v kombinaci s insekticidem proti krytonoscům nebo s kapalným hnojivem) pomůže rostlinám překonat stres a poškození po zimě, urychluje obnovení jarního růstu, podporuje větvení řepky.

Při (časně) jarním regeneračním hnojení dusíkem je třeba zvážit (podle zásobního hnojení a půdní zásoby) i doplnění dalších chybějících živin, zejména hořčíku, síry a bóru, protože základním předpokladem efektivního využití dusíku z aplikovaných dusíkatých hnojiv je vyvážená výživa řepky i všemi dalšími hlavními živinami a stopovými prvky. Stále platí, že včasná březnová dávka N je pro výnos semene rozhodující.

První dávka dusíku u ozimé řepky podpoří regeneraci kořenového systému a listového aparátu. Zvláště po tuhé zimě se silným opadem listů je významná rychlá regenerace, hned jak to půdní a povětrnostní podmínky umožní, protože řepka začíná regenerovat již při 1–2 °C. Avšak v případě možnosti návratu zimy je vhodné regenerační dávku rozdělit na dvě.

Celková dávka dusíku u výnosově nadějných porostů by měla na jaře být 180–220 kg N/ha s výnosovým předpokladem 4–4,5 t/ha. To platí pro nadějné porosty s hustotou 30–40 rostlin/m². U hustých porostů nad 60 rostlin/m² není efektivní dávku zvyšovat nad 150 kg N/ha a rovněž slabé mezerovité porosty hnojíme jenom do 130–160 kg N/ha.

Také na síru je řepka hodně náročná. Síra je přijímána rostlinami převážně jako aniont SO₄^2- z půdy. Jednou tunou výnosu řepka odčerpá z půdy průměrně 18 kg této živiny. Asi polovina z tohoto množství je v semenech. Celková dávka síry by se měla v jarním období pohybovat v rozmezí 20–60 kg/ha v závislosti od obsahu síry v půdě. Problém s dostatečným množstvím rostlinám přístupné síry se začal projevovat v souvislosti s odsířením tepelných elektráren a omezením imisí síry.

Regulace plevelů

Pokud jste nestihli odplevelit řepku na podzim nebo i přes herbicidní ošetření řepka zarostla heřmánky, chrpou polní, pcháčem aj., lze ji ještě na jaře ošetřit přípravky:

Barca 334 SL, Clap, Cyklop 334 SL, Gala 334 SL, Galera, Galeona, Korvetto, Major 300 SL, Vivendi 600, Zorro 300 SL. Aplikaci je vhodné provádět hned, jakmile plevele obnoví na jaře aktivní růst a teploty po několik dnů vystoupí nad 10 °C. Je však nutno počítat s tím, že odolnější plevele (svízel přítula, mák vlčí, penízek rolní, kakost maličký atd.) budou potlačeny jen částečně.

Na pýr, výdrol obilnin a další trávovité plevele (pokud jste to nestihli na podzim) můžete aplikovat povolené graminicidy.

Vzhledem k tomu, že graminicidní, fungicidní a insekticidní přípravky jsou při doporučené aplikaci v jarním období k rostlinám řepky ozimé vysoce selektivní, tak se nepředpokládá v případě jejich kombinace do tank-mixu vznik fytotoxických poškození porostu řepky ozimé.

Zaplevelenou řepku na jaře lze vyčistit herbicidy

Stonkoví krytonosci

Při nástupu jara sledujte nálet krytonosce řepkového a krytonosce čtyřzubého. Dospělci přezimují v půdě, většinou mimo pole. Na poškození rostlin se podílejí všechna vývojová stadia.

Obecně začíná letová aktivita u obou krytonosců do porostů řepky (zaznamenatelná ve žlutých miskách) přibližně ve stejné době, tj. při dosažení teploty půdy 5–7 °C. Při teplotách nad 12 °C se již po hromadných náletech mohou vyskytovat i ve větším množství. Krytonosec čtyřzubý se zpravidla vyskytuje později než krytonosec řepkový, ale v některých letech se mohou vyskytnout i současně. U krytonosce čtyřzubého je však letová aktivita výrazně delší a rozvleklejší. U obou druhů se v posledních letech doba náletu do porostů a kladení vajíček stále prodlužuje. V roce 2016 to bylo od 1. 4. do 10. 5., ale v loňském roce 2021 to již bylo od 25. 2. až do 12. 6.

Podstatný rozdíl je v rozložení podílů letově aktivních samic a samců v průběhu letové periody. U obou druhů na začátku náletu převažují samci nad samicemi, přibližně nalétává 3/4 samců a 1/4 samic. U krytonosce čtyřzubého je rozdíl ve prospěch samců ještě výraznější a udržuje se po delší dobu.

Uvádí se, že škodlivější bývá krytonosec řepkový. Prvním příznakem výskytu dospělců v porostech je dírkování v čepelích listů po úživném žíru dospělců. Později se ve stonku objevují jednotlivé otvory po kladení vajíček jako bělavě lemované vpichy o průměru asi 1 mm. Samičky krytonosce řepkového kladou vajíčka zpravidla do stonků pod vegetační vrchol. Larvy vylíhnuté z vajíček prožírají stonek směrem dolů. Při silnějším výskytu dochází k deformaci stonku řepky a zejména silné rostliny praskají (prasknout mohou i po jarních mrazech) nebo se mohou i lámat. Při velmi silném napadení larvami hlavní stonek řepky zůstává silně zdeformovaný. Po ukončení vývoje larev jsou ve stonku patrné otvory, kterými larva opustila rostlinu. Mechanicky poškozená místa na rostlině jsou často infikována původci houbových chorob nebo bakteriemi. Napadené rostliny bývají lámavé a předčasně dozrávají.

Přímá škodlivost krytonosce čtyřzubého bývala menší, ale v posledních letech se jeho doba náletu prodlužuje. V loňském roce byly v některých lokalitách zjišťovány silné nálety krytonosce čtyřzubého ještě 12. června. Jestliže se porost v tuto dobu neošetří proti blýskáčkům, tak může působit větší poškození i ve dřeni stonků a může tím přispívat k šíření houbových (bakteriálních) onemocnění stonku, kdy napadené rostliny někdy nouzově dozrávají. Samičky krytonosce čtyřzubého kladou vajíčka později především do listových řapíků. U slabších rostlin mohou larvy pronikat i do stonků, kde ale působí méně výrazné poškození. V jarní řepce krytonosec čtyřzubý neškodí.

Účinná ochrana proti těmto škůdcům při vlhkém jaru podstatně snižuje napadení fómovou hnilobou i dalšími chorobami. Nejvyšší ztráty vznikají při časném přeletu škůdců na porosty řepky do výšky rostlin 20 cm a když nálet brouků pokračuje ještě v červnu. Brouci přezimují v půdě (většinou na loňských řepkových polích) a svá zimoviště opouštějí brzy na jaře, při teplotě půdy 6 °C i v období krátkého přechodného oteplení. Hromadnější přelety většinou bývají koncem března až začátkem dubna, kdy na pozemku teplota v poledne na slunci přesahuje několik dnů po sobě 12 °C.

Intenzitu výskytu brouků zjišťujeme 2× týdně pomocí žlutých Mörickeho misek (naplněných vodou s přídavkem smáčedla) nebo žlutých lepových desek. Misky nebo lepové desky je potřeba umístit do porostů (zejména pro sledování krytonosce řepkového) včas - již od dosažení teploty 6 °C. Nálet brouků může být na jednotlivých plochách dosti nepravidelný i v rámci jednoho podniku a po hromadném přeletu brouků ze zimovišť se již v miskách odchytí jen velmi malé procento brouků škodících v porostu. První výskyty bývají nejčastěji na pozemcích s jižní expozicí. Proto je jistější souběžně s monitoringem v miskách kontrolovat i napadení rostlin přímo při důkladné prohlídce porostů.

Práh škodlivosti: 3 brouci na 1 lapák (misku) za 1 den nebo 1 brouk na 40 rostlin. Tyto hodnoty jsou však spíše orientační a hlavně nás upozorní na výskyt brouků v porostu. Pro upřesnění potřeby a termínu ošetření je vhodné sledovat pářící se jedince, případně u odchycených brouků rozlišit oba druhy od sebe a zjistit počet samic se zralými vajíčky. Po vykladení samic je již ošetření málo účinné. Vizuální kontrolou zjištěné pářící se jedince je jedním ze signálů potřeby ochrany.

V oblastech intenzivního pěstování řepky, kde také každoročně zaznamenáváme napadení houbovými patogeny, bývá ošetření proti krytonosci řepkovému obecně doporučováno za 9 až 11 dní po prvním vrcholu náletu do porostu, u krytonosce čtyřzubého obvykle o 7 až 14 dní později. Předčasné aplikace jsou neúčinné, protože likvidujeme pouze nálety samců a samice nepostihujeme. Účinnost ošetření závisí zejména na termínu zásahu a použitém přípravku. Jako termín pro signalizaci ošetření lze využít i tzv. sumy efektivních teplot. Nálet brouků a potřeba ošetření se většinou (zejména u krytonosce řepkového) fenologicky shoduje se začátkem květu zlatice prostřední, lidově „zlatého deště“.

Pro ošetření jsou povoleny přípravky ze skupiny neonikotinoidů (acetamiprid) a pyretroidů.

Pro omezení vzniku a šíření rezistence krytonosců bude vhodnější neonikotinoid acetamiprid aplikovat až v pozdějších fázích proti blýskáčkům a šešulovým škůdcům. A v oblastech se zjištěnou převahou krytonosce čtyřzubého (samičky obvykle nalétávají do porostů později), je možné provést první jarní ošetření až na začátku náletu blýskáčků, toto ošetření pak zasáhne najednou jak krytonosce, tak i blýskáčky. Z výsledků se zdá, že ošetření doporučované na krytonosce před začátkem náletu blýskáčků není v případě dominance krytonosce čtyřzubého příliš účinné, protože zasáhne jen samce, kteří v porostu v podstatě ještě moc neškodí. V těchto oblastech bude možné toto ošetření pravděpodobně vynechat, případně přizpůsobit ochranu podle aktuálně zjištěného stavu.

Do postřikové jíchy lze k insekticidu přidat dle potřeby i fungicid proti fomové hnilobě.

Nálet krytonosců do žluté misky

Květ zlatice prostřední nebo lidově „zlatý déšť - nepřímá signalizace

Ozimé obilniny

Ztráta odolnosti přezimování

Stresové faktory zimního období se většinou uplatňují ve vzájemné kombinaci. K poškození rostlin může dojít v kterémkoliv období zimy, i když riziko výskytu podmínek vyvolávajících ztrátu odolnosti se ke konci zimy postupně zvyšuje. V předjaří nebo počátkem jara souvisí rychlá ztráta odolnosti ozimů vůči mrazu se zvyšováním teploty půdy a s obnovením rychlého růstu a vývoje rostlin.

Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev. Orientační kritické počty rostlin na 1 m² podle stupně odnožení: pšenice ozimá 350–400 odnoží, žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží. Metodika stanovení životaschopnosti ozimých obilnin a řepky je k dispozzici na www.vukrom.cz.

Vegetační období se během posledních dvaceti let (podle oblastí) prodloužilo o 15–25 dní. Což s sebou s narůstajícími meteorologickými extrémy přináší i rostoucí riziko výskytu vegetačních mrazů i holomrazů.

Jarní regenerace ozimé pšenice

Setí ozimů na podzim loňského roku se vzhledem k poměrně příznivému počasí provádělo v doporučených agrotechnických termínech a i díky občasným přeháňkám měly i poslední seté pšenice po kukuřici a cukrovce do začátku mrazivého prosince již 2–4 listy. Pro pokračující teplé počasí v září i říjnu a plošné zamoření území zdroji infekce virové zakrslosti ječmene a pšenice, i vyšších výskytů křísků a mšic, byla u vzešlých porostů dost velká pravděpodobnost napadení virovou zakrslostí obilnin. Většina porostů byla na podzim ošetřena herbicidy, proto jenom některé porosty jsou slabě zapleveleny.

Regenerační hnojení urychluje regeneraci rostlin a zároveň je velmi účinným opatřením k nastavení optimální hustoty porostu. Naším cílem by mělo být 400–650 klasů/m² podle odrůdy a kvality půdních a klimatických podmínek.

Slabší porosty, které jsou po zimě ve fázi 2 až 3 listů, budou vyžadovat vyšší dávku regeneračního hnojení v ledkové (dusičnanové, nitrátové) formě (NO₃^-) na podporu a urychlení odnožování. A ihned, jakmile to půjde, bychom měli aplikovat CCC, případně společně i s mikroprvkem manganem na další posílení odnoží. V případech slabších, opožděných nebo poškozených porostů, kde je potřeba podpořit tvorbu jarních odnoží a zároveň regeneraci kořenové soustavy, se doporučuje aplikovat Atonik, Aucyt Start, Ligno Aktivátor případně jiné regulátory růstu. Mangan (Mn) má význam především na půdách s vyšším pH.

Naopak pro již dostatečně odnožené rostliny se 3–4 silnými odnožemi a počtu rostlin 250–350/m², jestliže nechceme výrazněji podpořit další odnožování, používáme hnojiva nejlépe s amidickou (močovinovou) formou dusíku (NH₂⁺). Dávka by měla udržet stávající stav a dále již porost nezahušťovat nadměrným množstvím jarních odnoží. Přitom je důležité, aby se dusík v amidické formě dostal až ke kořenům rostlin. Amoniakální forma dusíku (NH₄⁺) v porovnání s nitrátovým dusíkem (NO₃^-) je již přijatelná i při nižších teplotách a zabudování do rostlin je energeticky méně náročné.

Čím dříve začneme s regeneračním hnojením (1. polovina března), tím více používáme hnojiva s amonnou a amidickou formou dusíku, zatímco při pozdějším a rychlém nástupu jara upřednostňujeme ledky. Při časném nástupu jara na pozemcích s mírně alkalickým až neutrálním pH nitrátovou formu dusíku (NO₃^-) vynecháváme.

Příznaky virové zakrslosti obilnin na jaře

Pšenici na jaře je třeba podpořit v regeneraci

Regulace plevelů na jaře

Zaplevelené porosty bude nutné co nejdříve (podle stavu pozemků) ošetřit proti plevelům vhodným herbicidem s ohledem na spektrum plevelů a možnosti použití herbicidu za nízkých teplot na bázi sulfonylmočovin, triazolpyrimidinů a substituovaných močovin aj.: Grodyl 75 WG, Sekator OD, Hurikane, Kantor Plus, Lentipur 500 FW, Husar Star, Aurora 40 WG, Biplay SX, Traton SX, Nuance aj. Dávku herbicidu musíte upravit podle velikosti plevelných rostlin. U časně setých zaplevelených porostů je vhodné volit vyšší dávky i při časných aplikacích.

Porosty, kde přetrvává zaplevelení pcháčem rolním, šťovíkem kadeřavým případně dalšími vytrvalými plevely, bude vhodné pozdější ošetření některým herbicidem s účinnou látkou 2,4-D, clopyralid, MCPA aj. Maximální herbicidní účinnosti dosáhneme při aplikaci na plevele ve fázi listové růžice až do výšky 20–30 cm pcháče a při teplotách nad 12 °C. Toto ošetření lze spojit s případným ošetřením proti listovým a klasovým chorobám.

Na dvouděložné plevele v pšenici na jaře lze použít herbicidy

Pcháč oset v pšenici ve fázi vhodně k aplikaci herbicidu

Houbové choroby obilnin

V některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou, může dojít i k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin sněžnou plísňovitostí obilnin (plíseň sněžná). Jedná se o chorobu, která ohrožuje porosty během zimy i v časném jaru a může podstatně přispět k jejich vyzimování. Ještě výraznější poškození mohou být u okrasných trávníků. Původcem této choroby je fytopatogenní houba Monographella nivalis (syn. Fusarium nivale, anam. Microdochium nivale), která napadá obilniny a trvalé travní porosty. Pohlavní stadium houby se vyskytuje v průběhu zimy a na jaře na posklizňových zbytcích. Tato houba může působit špatné klíčení osiva a vzcházení rostlin, při kterém dochází k hnědnutí kořenů a bází rostlin (mezi kořeny a 1. listem), vzniku skvrnitostí na listech a šroubovitému kroucení klíčků. Houba však může vyvolat odumírání rostlin již na podzim. V předjaří se pak na listech napadených rostlin vytváří bílý až narůžovělý (lososový) povlak houby způsobený tvořícími se shluky konidií. Napadené rostliny mají také slabší kořenový systém a postupně odumírají - jednotlivě, případně i celé skupiny. Důsledkem je mezerovitý a prořídlý porost. Napadení chorobou je silně podmíněno průběhem povětrnosti, zejména sněhovou pokrývkou, její výškou a zvláště nebezpečné jsou ledové krusty, pokud na porostech setrvává dlouhodobě vrstva mokrého sněhu nebo pokud sníh napadá na neumrzlou půdu. Také na jaře, po sněhových přívalech a nástupu teplot +4 až +6 °C, se může také houba poměrně rychle namnožit. Škodlivost záleží na délce trvání těchto podmínek. Více poškozeny bývají husté porosty, a také porosty na hodně utužených půdách. Jedná se o dispoziční onemocnění, to znamená, že ani v případě infikovaného osiva nemusí dojít k odumírání rostlin, pokud nenastanou podmínky příznivé pro rozvoj patogena, tj. před zimou je porost dostatečně silný a v předjaří dlouho neleží sníh.

Houba je přenosná osivem, ale za dominantní je považován přenos půdou. Hlavním obdobím nástupu epidemie je však zima a počátek jara, především pod sněhovou pokrývkou a na nezmrzlé půdě. Mořením lze zabránit projevům choroby jen v omezeném měřítku, protože účinnost mořidla obvykle netrvá až do jara.

Předpokladem zdravého porostu je kvalitně namořené zdravé osivo, využití rezistence vhodně zvolenou (tolerantní až rezistentní) odrůdou v kombinaci s podzimním fungicidním ošetřením a využití rezistence.

Především na ozimém ječmeni bývá výskyt této choroby doprovázen i výskytem tyfulové plísňovitosti obilnin (paluška travní, Typhula incarnata). Je to další z chorob, které se mohou podílet na vyzimování porostů ozimých obilnin. Napadá především porosty ozimého ječmene, napadena však může být i ozimá pšenice, případně ozimé žito a pícní trávy. Projevuje se na jaře po roztání sněhu. Napadené rostliny se vyskytují v řádcích nebo v hnízdech. Nejprve odumírají starší listy od špiček, přičemž mladší listy jsou úzké a tuhé, nápadně žlutě zabarvené. Při silném napadení může docházet i k odumírání celých rostlin, neboť je zničen kořenový systém. Typickým příznakem napadení touto houbou jsou v listových pochvách i na kořenech vznikající sklerocia. Sklerocia vznikají jednotlivě nebo ve shlucích, jsou hnědočerveně nebo hnědě zbarvená, 0,5 až 4 mm velká. Sklerocia přežívají na povrchu nebo v malé hloubce pod povrchem i několik let. Za vlhka a při teplotách 0–10 °C (září, říjen) vyrůstá ze sklerocií mycelium, které infikuje kořeny nebo nadzemní části vzcházejících rostlin. Infekci rostlin podporují teploty blízké nule, vysoká vlhkost a nedostatek světla (sněhová pokrývka na nezamrzlé půdě). Napadeny bývají především oslabené rostliny. Později se tvoří nová sklerocia.

Přímá ochrana neexistuje, některá mořidla vykazují vedlejší účinky i proti této chorobě. Napadení podporuje vysoká půdní vlhkost, teploty kolem 0 °C a časná a dlouhodobá sněhová pokrývka. Onemocnění se vyskytuje častěji na lehkých půdách s nízkou biologickou aktivitou. Náchylnější jsou oslabené rostliny (mráz, padlí, herbicid apod.). Nepřímou ochranou je pozdější, hustší a mělčí výsev, nezařazovat ozimý ječmen po ozimém ječmeni, zvýšená péče o oslabené porosty.

Sněžná plísňovitost obilnin (plíseň sněžná) na pšenici

Tyfulová plísňovitost obilnin (paluška travní) na ječmeni

Ostatní polní plodiny

Hraboš polní

Podle monitoringu ÚKZÚZ ke konci roku 2021 se hraboš mozaikovitě vyskytoval ve většině sledovaných plodinách a lokálně může způsobovat i větší škody. Vyskytoval se zejména v jetelotrávách, vojtěšce, jeteli a trvalých kulturách, včetně sadů a vinic, ale také v ozimé řepce a ozimých obilninách. V zimním období vyhovují hraboši polnímu teploty kolem 0 °C a mírné sněhové přeháňky, naopak nevyhovující je pro ně vlhké počasí v kombinaci s mrazem.

Z doporučených opatření, která je možné v tomto období využít, se nabízí instalace berliček pro dravce do napadených porostů. Přilákaní dravci částečně napomáhají přezimující populace hrabošů regulovat. Díky gradaci z předchozích let se počet dravců v přírodě zvýšil, a tím se zvýšil i predační tlak, ze kterého lze v současné době těžit.

Pracovníci ÚKZÚZ budou i nadále celorepublikově monitorovat výskyt hraboše a informovat prostřednictvím Rostlinolékařského portálu. Aktuální informace o výskytu hraboše polního v porostech lze sledovat na eagri.cz

Prahy škodlivosti:

50 užívaných nor na 1 ha na jaře;

200 užívaných nor na 1 ha po 2. seči;

400 užívaných nor na 1 ha (dvouleté a starší porosty pícnin) na podzim.

Při zjištění překročení prahu škodlivosti je vhodné silněji napadené porosty včas ošetřit ještě před vznikem velkých ztrát na porostu rodenticidy. Slabší porosty plodin je vhodné ošetřit i se zjištěnými ohniskovými výskyty hraboše. Základní formou ochrany porostů je hubení hrabošů v ohniscích na jaře. Aby však bylo ošetření účinné, musíme vhodně omezit počty hrabošů i na přilehlých nezemědělských plochách, ze kterých se hraboši opět po určité době na ošetřené zemědělské plochy rozšíří.

Na omezení přemnožených hrabošů na větších plochách není (zatím) v současné době (15. 1. 2022) povolený žádný ekologicky přijatelný rodenticid, který by se dal (za stanovených podmínek) plošně aplikovat alespoň v ohniscích silného výskytu hraboše.

Na louky, pastviny, ovocné dřeviny, zeleninu, okrasné rostliny, polní plodiny lze aplikovat do nor přípravek Polytanol (180 g/kg fosfid vápenatý), 13 tabl./noru nebo 5 g na noru podle signalizace, max. 1× za rok.

Na polní plodiny, trávníky, pastviny, lesní hospodářství, nezemědělskou půdu, veřejně přístupné plochy, vinice, okrasné rostliny, sady, zeleninu lze aplikovat do nor přípravek Ratron GW (25 g/kg fosfid zinečnatý), 5 návnad/noru (max. 2,5 kg/ha).

Na zemědělskou půdu, polní plodiny, ovocné plodiny, zeleninu, vinice, pastviny, jehličnany, listnaté dřeviny, okrasné rostliny lze aplikovat do nor přípravky Stutox II (25 g/kg fosfid zinečnatý), 2–4 pelety/noru (max. 2,0 kg/ha), max. 3× za rok.

Před použitím přípravku si vždy přečtěte pokyny k použití a dodržujte pokyny, abyste se vyvarovali rizik pro člověka a životní prostředí.

Nora hraboše polního v řepce

Schéma konstrukce berličky pro dravce

Poškození porostů ozimů hrbáčem osenním

Podobná poškození porostů ozimů, jako hraboš polní, mohou způsobovat i larvy hrbáče osenního. Ploch s poškozením tímto minoritním škůdcem rok od roku přibývá. Intenzita výskytu hrbáče osenního v jednotlivých letech kolísá, zejména v závislosti na průběhu počasí koncem léta. Kladení vajíček a vývoj larev v populaci je rozvleklé, takže přezimují larvy různého stáří v chodbičkách v půdě. Také může přezimovat část dospělců. Jestliže je sucho v srpnu a září, hrbáč klade málo vajíček, a také vývoj larev je zpomalen. V důsledku toho vzcházející rostliny ozimů jsou napadány poměrně málo škodlivými larvami 1. vývojového stupně, u kterých navíc vzrůstá jejich přirozená úmrtnost.

Naopak, jestliže je v srpnu a v září vlhko, larvy se líhnou dříve, před vzejitím ozimů. Nejprve se živí výdrolem obilí a pýrem. Vzcházející ozimy jsou v tomto případě napadány larvami 2. a 3. vývojového stupně, které již způsobují závažnější škody. Na ozimech škodí od října až do zámrazu. Larvy v žíru pokračují v březnu a dubnu. Kuklí se v květnu v chodbičkách v půdě.

Škodlivé výskyty jsou časté při pěstování obilniny po obilnině, zvláště ozimu po ozimu nebo na pozemcích v sousedství travních porostů. Škodlivost brouků, kteří se živí v době mléčné zralosti zrny obilnin, není hospodářsky významná.

Výskyt hrbáče osenního je významně podporován technologiemi zanechávajícími vyšší podíl nerozložené organické hmoty na povrchu půdy (tedy minimalizace bez dodání dusíku na urychlení rozložení slámy). Chybně realizovaná opatření všeobecně zvyšují škodlivost škůdců vázaných na půdní prostředí, včetně drátovců a např. i chroustů. Do budoucna je tedy velmi pravděpodobné, že se budou zemědělci setkávat s poškozením těmito škůdci častěji, obzvláště tam, kde se nepodpoří rozklad organické hmoty po sklizni.

Zatím nejsou na hrbáče povoleny žádné přípravky. Mohly by účinkovat některé pyretroidy povolené na kohoutky.