Choroby slunečnice: Změny v důsledku současného počasí a dopadů činnosti EU?
02. 07. 2023 Choroby Zobrazeno 566x
Jako všechno (i názory některých politiků?) se v průběhu času mění. Zemědělci byli léta navykáni na „všemocnost“ chemických přípravků. V České republice byl již koncem sedmdesátých let zaváděn pojem integrovaná ochrana rostlin. S ním jsou spojena různá pravidla pro používání přípravků na ochranu rostlin, ta jsou stále platná. Ale v současnosti dochází k velmi rychlému omezování sortimentu v EU použitelných účinných látek přípravků, které ale přitom jsou v ostatním světě běžně dále používány.
To nyní již prakticky znemožňuje dodržovat stále platné zásady žádané integrované ochrany. Omezení se také týká geneticky modifikovaných nebo geneticky editovaných rostlin, které se v EU většinou nesmí pěstovat, ale dováží se velké množství komodit odrůd majících i stohované vlastnosti (jedna rostlina má několik změněných genů). A je nepochopitelné, že v potravinářství a při výrobě krmiv jsou tyto modifikanty běžně používány a dováženy (sója například až z 93 %).
Problém „oteplování“
Cituji Lance D. Johnson z Natural News: „Podle nejnovějších údajů amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) za poslední desetiletí nedošlo k žádnému globálnímu oteplování. Namísto toho globální ochlazování pokračuje už osmým rokem po sobě! Satelitní údaje NASA uvádějí pokles průměrných globálních teplot o 0,11 °C v přepočtu na desetiletí z posledních osmi let a pěti měsíců.
V roce 1958 poprvé NASA zpozorovala změny v oběžné dráze Země kolem Slunce a změny sklonu zemské osy. Excentricita oběžné dráhy se změnila o 0,07%! Obě pozorování jsou zodpovědná za to, co dnešní klimatologové nazývají oteplováním nebo v závislosti na jejich agendě změnou klimatu, jelikož někde dochází i k ochlazování.
V roce 2000 na své webové stránce Earth Observatory zveřejnila informace o teorii Milankovičových cyklů a prozradila, že planeta se ve skutečnosti mění kvůli vnějším faktorům, které s lidskou činností vůbec nesouvisí.
Jinak řečeno, planetu žádným způsobem nepřehřívají ani neochlazují lidé tím, že jezdí v SUV (sportovní užitková vozidla) anebo jedí hovězí maso. NASA to však dosud neuvedla na správnou míru a rozhodla se zůstat v pozadí a nečinně přihlížet tomu, jak se pseudo-liberálové a eko-alarmisté vzrušují nad světem, který kvůli nadměrnému množství dobytka anebo plastových brček zřejmě do 12 let zanikne.
Slunečnice
Přesto jednoznačně platí, že ÚKZÚZ od letošního roku musel přejít na nový třicetiletý průměr teploty. I podle slunečnice a jiných plodin se v našem malém územíčku skutečně výrazně oteplilo, což vedlo k rozšíření možnosti pěstování i teplomilných plodin prakticky na celé ploše republiky.
Oteplení alespoň části evropského prostředí zajišťuje také téměř pravidelný postup teplomilných chorob, škůdců i plevelů směrem k severu. V návaznosti na změnu teploty a poměru teploty ke srážkám došlo v posledních dvaceti letech k výrazné změně dominance chorob ve slunečnici (samozřejmě i v řepce a dalších plodinách). Zároveň to ale vede ke změně výskytu a doby infekce vlhkomilnými patogeny a zároveň i v dopadu onemocnění jednotlivými patogeny na produkci.
Choroby silně poškozující a ničící klíční rostliny
Poškození a likvidaci většího počtu rostlin s vlivem na výnos mají patogeny typu alternariového, rhizoktoniového, pythiového a sklerotiniového odumírání klíčních rostlin po vzejití nenamořeného osiva (nebo špatně namořeného osiva), které se projevuje hlavně na kořenech a hypokotylech, méně na děložních listech. Ochrana spočívá v účinném moření fungicidy, biologickými prostředky a pěstováním slunečnice v „živé ornici“.
Zásadní chorobou zůstává plíseň slunečnice (Plasmopara halstedii). Infekce nastává z trvalého mycelia v nažkách nebo oosporami z půdní zásoby, působí odumírání mladých rostlin a podle síly infekce škodí až do období kvetení. Ochrana proti primární infekci je výhradně mořením osiva, proti sekundárním infekcím pěstováním odolných odrůd.
Plíseň slunečnice
Choroby omezující a oslabující rostlinu s vlivem na výnos nepřímo
Listové skvrnitosti původců Septoria helianthi a Alternaria helianthi působí zpoždění růstu, zhoršení kvality slunečnicové siláže nebo snížení asimilační kapacity u porostů na semeno a to podle vývojové fáze, kdy dojde k napadení. Ochrana je řešena mořidly a fungicidy.
Rzivosti slunečnice zahrnují řadu chorob i původců - bílá rez slunečnice (Albugo tragopogonis = Cystopus tragopogonis), hnědá rez slunečnice (Puccinia helianthi, Puccinia xanthii, Uromyces junci), žlutá rez slunečnice (Coleosporium helianthi, C. pacificum = C.madiae, Peridermium californicum) s projevem listových skvrnitostí s reálným dopadem na výnos již při středním napadení! Ochrana je řešena při aplikacích fungicidů proti jiným chorobám.
Padlí slunečnice (Erysiphe cichoraceum, Leveillula compositarum forma helianthi, Sphaeroteca fuliginea) většinou nastupuje až v závěru dozrávání a nezpůsobuje podstatné škody. Padlí (a roztoče včetně svilušek) lze efektivně regulovat aplikací thiosíranových kapalných hnojiv spolu s fungicidy proti jiným chorobám.
Nouzové dozrávání
Sem se řadí choroby působící odumírání rostlin. Podle deseti posledních let se ale situace ve výskytu ničivých chorob radikálně změnila. Nejčastější chorobou nouzového dozrávání se stala alternariová skvrnitost stonku, na druhé až čtvrté místo (ročníkově se jejich důležitost mění) se vyšplhaly - verticiliové vadnutí, bílá hniloba a šedá plísňovitost.
V různých letech odlišně se vyskytuje stříbřitost = popelavá hniloba stonků (Macrophomina sp.), podobně se mění škodlivost fomového černání stonků (Phoma spp.). Obě jmenované choroby jsou lokálně a ročníkově různě škodlivé a občas ustupující do pozadí.
Výskyt pěti nejvýznamnějších chorob vystupuje stále výrazněji v přímé souvislosti s výskytem nouzového dozrávání/odumírání rostlin. V důsledku jejich výskytu narůstají výnosové a kvalitativní újmy na výnosu.
Alternariová skvrnitost stonku
Fomové černání stonku
Phomopsis postupuje od špičky listu napadeného rzivostí
Phomopsis na stonku
Šedá plísňovitost stonku, vegetačního vrcholku a na patě
Bílá hniloba (hlízenka obecná)
Šíření bílé hniloby slunečnice po řádku
Popelavá skvrnitost (stříbřitost)
Verticiliové vadnutí
Ochrana proti houbovým chorobám
Podle mnohaletých výsledků pokusů, zejména SPZO, je ověřená aplikace fungicidů ve dvou vývojových fázích slunečnice:
T1 - mezi 4 a 6 listy slunečnice,
T2 - po skončení butonizace až začátkem kvetení.
Většinově vychází nejlépe fungicidní ošetření v termínu T2, tedy v době začátku kvetení.
Volbu fungicidu usnadní „Stanovisko k pesticidům“ - tisk SPZO z Hluku. A4 nerad, jsem kladně šokován jedním z nových přípravků (Architekt - výsledek jednoletých pokusů), který do ochrany slunečnice vnáší kromě výrazné fungicidní účinnosti navíc i výrazné zpevnění stonků.
Biologické přípravky na ochranu rostlin se aplikují v „nanodávkách“, tedy v množství pod 2 g účinné látky - spor nebo jiných orgánů - na 1 ha. Přípravky pouze s jedním deklarovaným cílovým organizmem toho často umí o hodně více, než je dodavatelem deklarováno. Např. Contans aplikovaný těsně před setím umí snížit nouzové dozrávání verticiliem až o 80 % apod. Naneštěstí i někteří (i dobří!) poradci se raději spoléhají na obvyklé, i když mírně pozměněné, stereotypy a biologické zásahy odsuzují jako „ne vždy účinné“.
V současnosti je problémem veškerých biologických preparátů to, že obvykle působí nejlépe v horších pěstebních podmínkách. A i když v dobrých pěstebních podmínkách přínos jejich aplikace zůstává v absolutní hodnotě téměř stejný, tak v relativním přirovnání k výnosu a kvalitě v nejlepších podmínkách se jejich účinek zdá být nepodstatným.
Je jasné, že se biologickým přípravkům dá velmi dobře pomoci, například omezením dopadu sucha v době jejich aplikace pomocí již známých prostředků vázajících vodu v dostatečné, ale ne v přebytečné míře. Ještě bude potřeba, aby dodávající firmy tuto tezi akceptovaly do svých doporučení. Jedná se např. o polyelektrolytický hydrogel (připravený rozpuštěním kopolymeru akrylamidu se sodnou solí kyseliny akrylové). Má vazbu vody velmi přívětivou pro rostliny a mikroorganizmy. Předání vody do živých buněk nemá žádné překážky v osmotickém tlaku polymeru a pro malá i velká semena tvoří na jejich povrchu jen tenkou zvodněnou vrstvu, která nebrání přístupu kyslíku.
Jde-li v biologickém přípravku o půdní houbu nebo bakterii, pak jejich spory patří do půdy, kde skutečně fungují (například rhizosféra). Na list a „nať“ je pak možné použít jejich rozložené buňky, které umí fungovat také velmi dobře. Bakteriální přípravky mají na listech přece jen vyšší šanci na fungování než houby (atd. viz společně s Aquafix). Biopreparáty doporučuji používat, ale s tím, aby byla dodržena přesná metodika jejich aplikace k dosažení potřebné účinnosti!
Výrazný vliv na omezení nouzového dozrávání (nemusí jít o úplné uzdravení) má aplikace biologických prostředků - výsledky jsou zatím ověřené u přípravků na bázi hub: Contans, Polyversum, Gliorex, Clonoplus, Polymix, Mycohelp, dále na bázi bakterií: Serenade ASO, Prometheus, Hirundo, Altera, Flora, Albit.
Bakteriózy
Často se stává, že vzhledem k přílišnému pospíchání se setím, ale také se změnou teplotního režimu našeho prostředí vedoucího k přehřátí rostlin a povrchu půdy, vodnímu stresu, a navíc se zúžením osevních sledů rostou problémy i s bakteriózami - vyskytují se od děložních lístků, po padání rostlin bakteriózou uvnitř krčku a stonku nebo dochází k ničení úboru.
Ve shodě s Ing. Božetěchem Málkem konstatuji, že chladové oslabení (hlavně mladých) rostlin je příčinou šíření bakterióz rostlin k tomu je nutné přiřadit narůstající výskyt bakteriálních lézí na stoncích a úborech, Nejčastěji je v nádorcích a shnilých částech rostlin jsou nalézány bakterie převážně Pseudomonas syringae a Ervinia syringae. Systematicky správně Erwinia carotovora subsp. carotovora a E. carotovora subsp. atroseptica, ale i u bakterií je nutno občas přistoupit ke změnám, proto se název Erwinia se změnil na Pectobacterium carotovorum. subsp. carotovorum a na P. atrosepticum.
Napadení bakteriemi na vegetačních vrcholech rostlin vede buď k odumření celé rostliny, nebo k odumření vrcholku a následnému rozvětvení rostliny. V místě původního vegetačního vrcholku pak vzniká dutina, v níž plíseň šedá nebo bakterie ve fázi kvetení až dozrávání většinou pokračují v hnilobném procesu a často dojde k vylomení celého stonku nebo ke ztrátě založených úborů. Ale bakteriózy se již loni zařadily mezi choroby působící relativně masové a přitom málo viditelné nouzové dozrávání rostlin.
Dříve byly proti bakteriózám k dostání například chinolinové preparáty. Nyní zůstávají přípravky s různou formou mědi s velmi rozdílnou úrovní účinnosti proti infekci bakteriózami a dvě formy nanodávek stříbra v hnojivých a fyziologicky účinných přípravcích v dávkách zcela mimo jakýmkoliv vliv na živočichy.
Příznaky bakterióz na slunečnici
Bakterióza (zachovává živé úbory) - vlevo, bílá hniloba (i při malém napadení paty stonku zcela ničí úbory) - vpravo
Bakterióza na úboru
Živá půda
Na výskyt chorob má výrazný vliv biologický stav půdy. Obecně řečeno, stále přetrvávají stejné chyby při přípravě půdy. Agronom se s nimi vypořádá podrýváním nebo hloubkovým kypřením, aby zlepšil strukturu půdy - půda potřebuje zvýšit podíl kapilárních i vzdušných pórů umožňujících rychlejší a dlouhodobé vsakování dešťové vody i pohyb půdního vzduchu (kyslík ke kořenům) a volný nárůst kořenové hmoty. Pro zemědělce je rozhodující podíl srážek, který se vsákne do půdy.
Při kypření, hlavně mimo zralost půdy, se vytvoří hroudy (jeden zemědělec, starší než já, na otázku, co dělá s hroudami, odpovídá: já hroudy nedělám!). Již jedenáct let nemáme zimu, při které by zemina promrzla do hloubky nejméně 20 cm a kdy by došlo k roztrhání utužené zeminy na její strukturní součástky. To z platilo i o roztrhání hrudek i hrud. Dneska jsou rozbíjeny těžkými stroji. Tím se samozřejmě zpětně utuží pracně nakypřená půda.
Je proto třeba zlepšovat strukturu půdy. K tomu je potřeba velké množství organické hmoty a její dobré zapracování. Spolu s tím vystupuje nutnost dodávání dvojmocných iontů, ale hnojiva (i biologická) většinou dodávají jednomocné ionty, které působí rozpadávání strukturních prvků. Velká část poradců doporučuje jednorázové „meliorační dávky vápenatých a hořečnatých hnojiv v mikromletém stavu. To ale přináší nebezpečí vzniku řady negativních jevů!
Biologická aktivita půd je vápněním silně podpořena, zvlášť výrazně roste počet a biomasa baktérií a aktinomycet, ale při vyšších jednorázových dávkách vápníku hrozí nebezpečí poškození mykorrhizy bezhlavým vápněním. Při jednorázových dávkách již nad 1 500 kg/ha jemně mletého vápence bylo pozorováno téměř úplného vymizení mykorrhizy. (Hunger 1962, Derome 1985).
Ale je vhodné postupně vápníkem a hořčíkem dobře nasytit sorpční komplex půdy - strukturní součásti půdy pak mohou snížit i potřebnou tažnou sílu strojů k obdělání půdy. Možností neagresivního každoročního dodávání Ca a Mg je aplikace v podobě křídy (dávka do 0,4 t/ha), která kromě Ca obsahuje vysoké procento produktů z mořských řas. Při aplikaci na povrch ulehlé půdy omezuje populaci slimáků a omezuje negativní dopad aplikace jednomocných živin (degradace struktury). Dále je to granulovaný vápenec, granulovaný vápenec s dusíkem, ActiCalc, PolCalc, Dolomit se sírou, také hnojivo se selenem atd. Podobně lze aplikovat v plných dávkách pískovitý CaCO3 s relativně pomalým uvolňováním Ca a Mg - to je vhodné do orebného i bezorebného zpracování.
Všechny neagresivní aplikace vápníku (i v granulované formě) vedou k rozvoji bakterií uvolňujících fosfor z těžko dostupných vazeb v půdě, proto v následujícím roce lze zjistit až o 15 mg vyšší zásobenost přijatelným fosforem v půdě bez jeho dodání!
Pro zajištění prostoru pro kořeny, vzduchu a vody v půdě, je nejen u slunečnice ale i u máku, kukuřice, řepy cukrové a dalších plodin důležitá orba nebo bezorebné zpracování půdy spojené s dlátováním!
Organická hmota
A co s tou dodanou organikou? Při jejím mělkém zapravení bezorebně ve svrchní třetině hloubky zpracování půdy zůstává průměrně 95 % zapravované organické hmoty. Proto ji je potřeba připravit předem na potřebné změny v půdě inokulací: (následující text je pouze uvedením do problematiky, není úplným výčtem možností!).
Nespecifické stimulátory - hlavně pro aktivaci posklizňových zbytků je optimální použití NH2 a NH4 hnojiv, popř i řady mikroorganizmů a přípravků, např.: Invisible Helpers Flora, PlantAktiv, Altera, Albit, Amalgerol. Ty působí až k omezení vlivu sucha zlepšením přeměny organiky v půdě a vazbou vody na tuto přeměněnou hmotu v půdě, čímž dochází k fyziologickým změnám a výživě rostlin. Humáty (i Amalgerol) fungují jako aktivátory ve spojení s regulátory, hnojivy, fungicidy i insekticidy.
Vázání vzdušného dusíku
Žhavou současností je to, že již několik firem dodává bakteriální přípravky, které se po aplikaci mimokořenově (na povrch rostlin!) etablují uvnitř rostliny. Tam vážou dusík z atmosféry a předávají ho rostlinám pro vlastní výživu buď CH3 látkami, nebo formou laktonů.
Všechny bakterie ale produkují účinná antibiotika a pro rostliny vlastní regulátory růstu. Proto jsou důležité i dopady na jejich odolnost stresům - suchu, slunečnímu úpalu, chladnu nebo nedostatku kyslíku u kořenů, nebo na vývoj BBCH a podobně.
Další články v kategorii Choroby
RSS
RSS