Měnící se škodlivost a dynamika letu zavíječe kukuřičného

29. 06. 2023 Ing. Štěpánka Radová, Ph.D., Ing. Jana Patočková, Ph.D.; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Brno Škůdci Zobrazeno 853x

Zavíječ kukuřičný je v posledních letech velmi diskutovaným škůdcem. Ještě před patnácti lety se věřilo, že technologie dokonalého drcení posklizňových zbytků kukuřičné hmoty tohoto škůdce vyžene na pomyslný okraj seznamu škůdců kukuřice.

Bohužel se tomu tak nestalo a jeho škodlivost naopak výrazně stoupá, a to v souvislosti se změnou klimatu a plochami nejen zrnové kukuřice, které od roku 2000 významně narostly. Škodlivost zavíječe kukuřičného je patrná především v tradičních oblastech pěstování, tedy jižní Morava a Polabí. Zde za vyššími ztrátami stojí i chyba při zpracování posklizňových zbytků silážní kukuřice, ve které může zavíječ dokonat svůj vývoj.

Problémy přináší i zvolené strategie ochrany, které nejsou dimenzovány na vysoký tlak tohoto škůdce, navíc na nejjižnějším cípu Moravy přispívá k tíživé situaci i nasouvající se bivoltinní populace. Plochy kukuřice, oteplování, a tím i změny v časnosti náletů prvních jedinců do porostů, chybně zvolená strategie ochrany a nerozdrcené posklizňové zbytky na povrchu půdy přispívají k meziroční akumulaci zavíječe kukuřičného, a tím i akceleraci jeho škodlivosti do dalších let.

Četnost zavíječe se v posledních letech zvyšuje s plochou pěstované zrnové kukuřice. Ačkoliv výnosy kukuřice v minulých letech nebyly špatné, rok 2022 opět ukázal, že je třeba reagovat na výkyvy počasí. Předpokládá se, že v roce 2023 opět plochy kukuřice narostou, jako kompenzace za nižší výnosy v roce minulém. Do statistiky faktorů napomáhajících k namnožení zavíječe mohou přispívat i plochy silážní kukuřice, neboť časnější nálety způsobují dřívější vývoj housenek ve stéblech, které dokáží před sklizní migrovat do spodní třetiny rostlin a při sklizni na vysoké strniště v kombinaci s povalenými a nerozdrcenými nebo velmi špatně rozdrcenými zbytky mohou housenky relativně v klidu dokončit svůj vývoj. Do jisté míry mohou k vyššímu přežívání zavíječe přispívat i vysoké stavy černé zvěře. Povalené rostliny a rozválené plochy od stád divokých prasat adpaptér při sklizni není schopen zachytit a dokonale rozdrtit, což přispívá k přežití housenek.

Bionomie

Housenky zavíječe kukuřičného přezimují ve spodních částech stébel a na jaře se od dubna do května kuklí. První motýli se líhnou na konci měsíce května a v průběhu měsíce června. Hromadný let se udává, že nastává koncem měsíce června a trvá do začátku měsíce srpna. Tyto informace se však z důvodu nasouvající se bivoltinní populace již liší, a i pro monovoltinní populace se v teplejších oblastech dynamika letu mění, což potvrzují i výstupy ze světlených lapačů ÚKZÚZ. Na většině území ČR se potvrzuje stále tradovaný trend. Nálety jsou však rozvleklejší, bez větších vrcholů, takže i správný termín ošetření je složitější odhadnout. Již tedy není stoprocentní, že se během července můžeme potkat se dvěma vrcholy náletu, ale spíše s jedním výraznějším a několika méně výraznými.

Samičky kladou vajíčka do kupek přilepených na spodní stranu listu, které těsně před vlastním vylíhnutím housenek zčernají. Vylíhlé housenky se rozlézají po povrchu rostlin kukuřice a ve velmi krátké době dochází k zavrtání do rostlin kukuřice. Uvnitř rostliny pak dokončují svůj vývoj. Housenky vyžírají v rostlině rozsáhlé chodby a svým žírem se dostávají i do vřetene palice a zrna, kde způsobují nejvýznamnější škody. Na konci svého vývoje migrují do spodních částí kukuřice, kde v diapauze přečkají zimní období.

V podmínkách České republiky má tento hmyzí škůdce jednu generaci do roka, ale již v roce 2020 byl potvrzen výskyt bivoltinní populace, která se vlivem změn klimatu objevila v nejteplejších oblastech jižní Moravy, konkrétně na Znojemsku (ale může se jednat i o oblasti Břeclavska nebo Uherskohradišťska). Housenky dvougeneračních populací se kuklí v červenci a během července a srpna se líhnou motýli druhé generace, kteří ještě dokáží naklást do rostlin. Housenky se zpravidla vyvinou jen do max. třetího instaru.

Účinnost metod monitoringu a modelu SET

Motýli zavíječe kukuřičného mohou být sledováni efektivně pouze světelnými lapači. Zkoušené feromonové lapáky vykazují nulovou účinnost.

Světelný lapač musí být umístěn co nejblíže poli s pěstovanou kulturou, což lze ne vždy v případě fixních zařízení garantovat, nicméně i tak se dá zaznamenat vrchol náletu a podle toho určit optimální dobu aplikace insekticidu. Síť světlených lapačů ÚKZÚZ představuje celkem 22 přístrojů instalovaných v různých částech republiky. Pomocí nich se sledují nálety cca 8 druhů hospodářsky významných druhů můr, mimo jiné i zavíječe kukuřičného. Z intenzity a gradace náletu dospělců lze pak zhruba usuzovat, kdy je vhodné ošetřit a kdy se začnou objevovat v porostu první snůšky vajíček. Průběh počasí však může silně ovlivnit délku vývoje nakladených vajíček. Ideální se jeví umístění mobilního světelného lapače přímo do porostu. Náročnější je však obsluha, která vyžaduje pravidelnou kontrolu (vybírání úlovku a třídění podle druhů každý den).

Jako teoretický podpůrný nástroj pro prognózu výskytu je možnost využít model SET (sumy efektivních teplot), který kombinuje znalost o bionomii škůdce spolu s reálnými meteorologickými údaji. Výsledkem je pak křivka zobrazující stoupající denní teploty ve vztahu k důležitým prahům vývoje. Uživatel je pak jasně informován o dosažení kritických fází vývoje, které mu pak napomáhají při reálném rozhodování. Z dat se dá poměrně dobře odhadnout signalizaci ošetření insekticidem. Ošetření vaječným parazitem Trichogramma sp. (v době kladení vajíček) je již více pracné a vyžaduje preciznější sledování a odhad vrcholu kladení.

Pro rok 2023 ÚKZÚZ aktualizoval model SET pro zavíječe kukuřičného podle nejnovějších poznatků a do hodnot také nově přiřadil SET pro bivoltinní populace, který se zobrazuje pouze pro vybrané meteostanice na jihu Moravy (okres Znojmo, Břeclav a Uherské Hradiště). Níže jsou uvedeny hodnoty SET pro rok 2022 pro stanici Oblekovice (Znojmo). Z tabulky 1 je patrné, že model SET docela dobře koresponduje s náletem zjištěným ve světelném lapači (instalovaný v Oblekovicích, graf 1). Na této lokalitě je potvrzen výskyt bivoltinní populace a dochází k mísení obou populací, ale i tak z dat vychází, že první výskyty motýlů se měly objevovat mezi 14. 5. a 4. 6., což se s malou odchylkou potvrdilo 5. 6., kdy byl nalezen v lapači první jedinec. Signalizace ošetření měla přijít mezi počátkem a vrcholem náletu, tedy někdy v rozmezí 25. 5. a 23. 6. S ohledem na potvrzený první výskyt v lapači je vhodné se přiklánět k pozdějšímu termínu ošetření odpovídající univoltinní populaci. Druhá generace by se měla objevovat porostech dle modelu 13. 7. s vrcholem náletu kolem 1. 8. I zde se data ze světelného lapače shodují s odchylkou s tím, co model predikuje. Silnější nálet je pak patrnější především v druhé polovině srpna.

Pro rok 2023 je možné pro lokality s pravidelnými problémy se zavíječem kukuřičným využít aktualizovaný model SET, který je k dispozici v balíčku informací k zavíječi kukuřičnému na stránkách Rostlinolékařského portálu.

Tab. 1: Datumy naplnění hodnot modelu SET pro zavíječe kukuřičného na meteostanici Oblekovice (2022)

Mapa: Škodlivost zavíječe na pozorovacích bodech v rámci celé ČR v roce 2022

Výsledky monitoringu poškození rostlin v roce 2022

Každoročně ÚKZÚZ vyhodnocuje škodlivost zavíječe na cca 50 pozorovacích bodech v rámci celé ČR. V roce 2022 bylo sledováno celkem 53 porostů kukuřice ve fázi 75–99 BBCH. Dle stupně napadení zavíječem kukuřičným bylo ve 23 případech sledování bez výskytu (43 %), v 31 porostech slabé napadení (53 %), v 1 porostu střední napadení (2 %) a v 1 porostu prosté napadení (viz mapa).

Nejčastější předplodinou pro kukuřici byla pšenice v 27 případech (47 %), druhou v pořadí byla kukuřice (jednalo se o monokulturu kukuřice), ta se pěstovala ve 11 případech (19 %). Pěstování monokultur kukuřice se nevymezuje pouze na určitá území ČR, z plošného monitoringu je patrné, že se monokultury vyskytují téměř ve všech hospodářky aktivních krajích. Z fytosanitárního pohledu však monokultura kukuřice představuje nejvyšší stupeň rizika (nejen v souvislosti s výskytem zavíječe kukuřičného, ale i bázlivce kukuřičného).

Silný výskyt se v roce 2022 neobjevil nikde na pozorovacích bodech, ačkoliv z jiných průzkumů nezadávaných do systému se objevovalo silné poškození na řadě lokalit Moravy a okraje Vysočiny.

Z dat výstupů světelných lapačů je patrné, že nálety zavíječe byly v roce 2022 dosti rozvleklé a v některých okresech začaly i o 14 dní později, než je obvyklé. Např. ve světelném lapači Kujavy (graf 1) se objevil první vrchol náletu až 5. 7. a druhý 14. 7. Ve Staňkově (graf 1) to bylo 1. 7. a 21. 7. mezitím a po tom pak nalétali dospělci v dalších vlnách, a bylo tak těžké postihnout správný termín ošetření. Ve vyšší nadmořské výšce končila vlna náletu koncem srpna (graf 1).

Co se týče ošetření porostů insekticidními přípravky proti zavíječi, potvrdilo se, že ošetření proti zavíječi se dělá jen v oblastech rizikových (jižní Morava a Polabí), ale ne vždy. Ve většině případů se proti zavíječi neošetřuje. V celkovém podílu bylo ošetřeno pouze 7 porostů (12 %). Neošetřeno bylo 53 porostů (88 %).

Z dlouhodobého sledování výskytu zavíječe kukuřičného dále vyplývá, že se jeho škodlivost posouvá do vyšších poloh, příkladem je Vysočina. Tento fenomén podporuje nejen obecně diskutované oteplování, ale též vysoké zastoupení kukuřice na polích Vysočiny. Za navýšením ploch této plodiny stojí především výstavba bioplynových stanic na podnicích, které navíc provozují živočišnou produkci.

V souvislosti s napadením zavíječem ÚKZÚZ také sleduje asociované napadení palic kukuřice původci bělorůžové hniloby kukuřice (Fusarium sp.). Z 53 porostů kukuřice byl původce detekován ve 34 případech (64 %). Intenzita poškození se pohybovala ve většině případů na slabé úrovni. Střední výskyt byl detekován v 4 případech a silný výskyt nebyl.

Výskyt fuzariózy kukuřice je spojován s výskyty poškození zavíječem kukuřičným, případně jinými abiotickými původci poškození rostlin/palic kukuřice. Poškození se pak stává vstupní branou pro infekci. Ve 14 případech byl výskyt fuzarióz u rostlin, které nejevily známky napadení zavíječem. Zde se však vyskytovaly převážně rizikové předplodiny (kukuřice, pšenice), které jsou ideálními hostiteli pro rod Fusarium sp. Ve 24 z 53 případů byly rostliny napadeny jak zavíječem, tak fuzariózou.

Co se týče přímé ochrany kukuřice proti infekci fuzariózami, neexistuje žádné efektivní řešení. Veškerá opatření jsou založena na prevenci, tedy volbě správného hybridu, osevním postupu a vyvážené výživě a ochraně proti poškození, která představují vstupní bránu pro houbové patogeny. Kromě výše zmiňovaných faktorů podporujících napadení mykózami (poškození larvami zavíječe, dospělci bázlivce na špičkách palic, částečně i jinými škůdci - leskňáček, černopáska bavlníková) je významným faktorem rozdílná citlivost různých hybridů k napadení mykózami. Zásadním spolupůsobícím faktorem je průběh konkrétního ročníku, například ročník 2014 byl typický vysokými úhrny srážek v době dozrávání. Ve zmiňovaném ročníku byly v praxi některé zrnové hybridy napadeny výrazně více (PH N01), přičemž platí, že časnější sklizeň i za cenu vyšších vstupů na dosoušení zrna zaručuje výrazně nižší obsah mykotoxinů v produktu.

Za rizikovou vlastnost z hlediska napadení palic mykózami lze považovat náchylnost hybridu k pukání zrn projevující se po periodě sucha a následných srážkách provázených rychlým plněním zrn. Daný problém může způsobovat komplikace i při výrobě objemných krmiv, s následným nutným používání vyvazovačů mykotoxinů v krmné dávce. Problematickým bodem v hodnocení napadení palic houbovými patogeny v praxi je fakt, že vizuální hodnocení spojené s pozorováním výskytu mycelia a dalších makroskopických příznaků na palicích ne vždy zcela koresponduje s laboratorně detekovaným obsahem mykotoxinů (DON, zearalenon atd.).

Graf 1: Nálet imag zavíječe kukuřičného do světelného lapače

Doporučení pro praxi

Ochrana proti zavíječi kukuřičnému a úzce vázanému původci onemocnění růžovění klasů spadá do oblasti ochrany, kterou nelze efektivně řešit systémem přímých opatření (aplikací přípravků).

Boj proti nejvýznamnějším škodlivým organizmům kukuřice tak představuje komplex opatření, ke kterým lze řadit především střídání plodin, tedy řazení plodin, které nejsou hostiteli hub rodu Fusarium. Určitě se vyvarovat monokulturnímu pěstování kukuřice a nezařazovat ani citlivé odrůdy pšenice na fuzariózy, které zanechávají v půdě zdroj původce onemocnění. Optima nelze mnohdy dosáhnout z důvodu omezení pěstování kukuřice na některých pozemcích v kombinaci s vyšším zastoupením kukuřice v osevním postupu, ale dá se problém eliminovat alespoň volbou hybridu. Volba hybridu je dalším antistresovým opatřením při pěstování kukuřice. Rajonizací kukuřice lze napadení, které se v daném ročníku projeví, úspěšně snížit.

Zpracování půdy a zapravení posklizňových zbytků je dalším z nepřímých opatření, kterými lze eliminovat zdroj infekce pro následně zakládané porosty. Zbytky by měly být co nejjemněji rozdrceny, mulčovány a zapraveny do půdy s dávkou dusíku (digestátu), což nastartuje rychlý rozklad infikovaných zbytků stébel a palic. Vyrovnanou výživou lze pak předcházet stresovým faktorům (sucho, chlad, ale také nedostatek živin, popř. přehnojení jednou živinou na úkor ostatních). Kromě dusíku je nutno porosty dostatečně vyživit i fosforem a draslíkem.

Nezanedbatelným je vliv ročníku, který ovšem nelze předvídat, každopádně se významně podílí na výsledné infekci a podmínkách pro růst plísní, popřípadě úspěšného přežívání nakladených vajíček zavíječe kukuřičného. Deštivé počasí v závěru sezony výrazně zvyšuje pravděpodobnost napadení palic dozrávající kukuřice. Podmínky při sklizni a následné zpracování kukuřice pak hraje také velmi důležitou roli v kvalitě kukuřičného produktu. Téměř jistým zdrojem infekce zrna kukuřice houbami Fusarium je opožděný termín sklizně, neboť čím déle stojí kukuřice na poli, tím většímu náporu patogenu musí čelit. Důležitá je možnost okamžitého dosoušení zrna po sklizni. Sušením se tak snižuje pravděpodobnost další akumulace nežádoucích mykotoxinů.

Obecným doporučením je, se řídit reálným výskytem zavíječů v porostu, ideálně na základě odchytů z lapače umístěného v poli kukuřice, případně nejbližšího světelného lapače sítě ÚKZÚZ. S ohledem na současné možnosti ochrany je optimální dobou ošetření období mezi prvním výskytem a hromadným náletem. Ne jak se uvádí a uvádělo 7–10 dnů po vrcholu náletu.

Nejpoužívanějšími jsou pravděpodobně přípravky s kontaktním účinkem ze skupiny pyretroidů, případně účinné látky tebufenozide nebo chlorantraniliprole.

V případě kukuřice se však úspěšně využívá i nechemický způsob ochrany, a tím je aplikace parazitické vosičky Trichogramma. Účinnost takovéto ochrany se pohybuje na úrovni 80 % za předpokladu, že je v dané lokalitě dlouhodobě potvrzován nízký tlak zavíječe. Nesmí dojít k jeho namnožení z let předešlých a nálety do světlených lapačů nesmí v daném roce přesahovat desítky jedinců. Za těchto okolností je jistější použít chemickou ochranu a k biologické ochraně se vrátit, až se populace vrátí ke stavům, které umožňují nízkorizikový režim ochrany. Synchronizace aplikace vosiček s dobou kladení dospělců může být v oblastech s výskytem bivoltinní populace obtížná a dochází tak z mnoha důvodů k selhání strategie ochrany.

Pro letošní sezonu je tedy v oblastech s tradičním výskytem a rizikem škod z důvodu vysokých výskytů z let minulých nebo z důvodu problémů na sousedních pozemcích využít signalizaci na bázi aktualizovaného modelu SET na Rostlinolékařském portálu, případně využít výstupů světlených lapačů ÚKZÚZ tam, kde se vyskytují.