BASF
BASF
BASF

AGRA

Regenerativní zemědělství (2): Hlavní přínosy a rizika

28. 04. 2023 Ing. Karel Klem, Ph.D.; Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i. Technologie pěstování Zobrazeno 1661x

V minulém dílu jsme si představili hlavní cíle a zásady regenerativního zemědělství, ze kterého vyplývají rovněž přínosy, ale i některá rizika přechodu na regenerativní způsob hospodaření.

Proseeds

Řada přínosů regenerativního zemědělství je poměrně zjevná, protože jeho hlavním cílem je zvýšení přirozené půdní úrodnosti prostřednictvím zvýšení obsahu organické hmoty a obnovením života v půdě, nicméně řada přínosů i rizik spojených s regenerativním zemědělstvím má poměrně komplexní charakter, a je proto důležité znát jejich podstatu tak, aby mohly v případě přínosů být plně využity a v případě rizik co možná nejvíce eliminovány.

Zkusme si tedy nejprve shrnout hlavní přínosy a rizika u klíčových prvků regenerativního zemědělství tedy:

a) bezorebného způsobu hospodaření,

b) pěstování druhově bohatých meziplodin,

c) technologií společného pěstování více plodin či plodiny a pomocného druhu (tzv. intercropping),

d) snížení dávek průmyslových hnojiv a pesticidů,

e) technologií řízeného pojezdu strojů po pozemku (CTF - Controlled Traffic Farming).

Důležité je ovšem zmínit, že přínosy jednotlivých prvků regenerativního zemědělství v naprosté většině vyžadují společné působení všech nebo alespoň některých dalších opatření, a proto reálné zajištění přínosů, o kterých budeme hovořit jednotlivě pro každý prvek regenerativního zemědělství, velmi často není možné bez uplatnění všech součástí technologie regenerativního zemědělství jako celku. Naopak jejich použití samostatně nejen že nemusí přinést prakticky žádný pozitivní efekt, ale často přináší více problémů než přínosů.

Ostatně to je určitě i zkušenost řady zemědělců se zaváděním bezorebných technologií na konci minulého tisíciletí, motivovaným především úsporami pohonných hmot i snížením počtu pracovníků. To že tato technologie byla zaváděna často bez respektování klíčových biologických interakcí mezi rostlinami, půdou a půdními mikroorganizmy, vedlo často k problémům se zhoršením fyzikálního stavu půdy, snížením dostupnosti živin, či nárůstem problémů s chorobami, škůdci a plevely.

Předem je nutné upozornit, že v rámci přechodu od konvenčního k regenerativnímu zemědělství se těmto negativním aspektům určitě nevyhneme, ale je možné je do značné míry eliminovat a přechodné období, ve kterém se tato negativa objevují a vedou ke snížení výnosů, zkrátit na minimum. Možnostem, jak předcházet těmto rizikům v průběhu přechodného období se ale budeme věnovat až v následujícím dílu, a proto se nejprve podívejme podrobně na přínosy a možná rizika.

Bezorebné technologie

Hlavním důvodem, proč jsou bezorebné technologie klíčovým prvkem regenerativního zemědělství, je eliminace negativních dopadů intenzivního obdělávání půdy na a) fyzikální stav půdy, b) zrychlený rozklad organické hmoty, c) půdní mikrobiom, především pak mykorhizní houby. Jak bylo již zmíněno minule, dlouhodobá stabilizace půdního organického uhlíku je možná za synergického působení dvou faktorů, tedy: a) pevné poutání jednoduchých organických látek exsudovaných kořeny případně transformovaných mikroorganizmy na půdní minerální částice (prach a jíl), b) fyzikální ochranou uzavřením ve stabilních půdních agregátech.

Intenzivním obděláváním půdy a četnými přejezdy těžké mechanizace, zejména za nepříznivých vlhkostních podmínek, dochází k neustálému narušování těchto agregátů, přičemž současné provzdušnění půdy vede k extrémně rychlé dekompozici (rozkladu) organické hmoty. Hlavním důvodem, proč jsou stabilní agregáty tolik důležité pro dlouhodobou stabilizaci organického uhlíku v půdě je skutečnost, že velikost mikropórů uvnitř agregátů znemožňuje přístup bakterií, které se podílejí na rozkladu organické hmoty, zatímco hyfy mykorhizních hub těmito mikropóry pronikat mohou a podílejí se tak na jejich další stabilizaci produkcí glomalinu, a také na dalším ukládání uhlíku, ať již prostřednictvím látek produkovaných přímo rostlinami a houbami dále transportovaných, či látek které vznikly přeměnou v tělech hub, jako jsou zejména aminosacharidy, zejména glukosamin a galaktosamin. Druhým negativním faktorem intenzivního zpracování půdy je skutečnost, že kultivací dochází k narušování a následnému vysušení hyf mykorhizních hub ale i dalších součástí půdního mikrobiomu. Zejména ale negativní dopad na mykorhizní houby je zásadní pro stabilizaci půdních agregátů. Tyto houby produkují komplex polysacharidů a bílkovin souhrnně označovaný jako „glomalin“ který má výrazné „lepivé“ účinky a vede tak ke zvyšování stability půdních agregátů.

Bezorebné technologie naopak výrazně přispívají k vytvoření fyzikálně vysoce stabilního půdního prostředí, s vysokou stabilitou půdních agregátů, a optimální velikostí i rozmístěním půdních pórů, na jejichž utváření se podílí kořeny rostlin a půdní meso a makrofauna. Tento proces utváření fyzikálně vysoce stabilního půdního prostředí je ovšem z pohledu přechodu na regenerativní zemědělství ten nejcitlivější a nejdelší. Za prvé nemáme možnost napravit případné chyby zpracováním půdy, protože pak se vracíme opět na začátek celého procesu. Za druhé je obnova mykorhizních hub v půdě velmi pomalá, a zpočátku je mimo jiné inhibována nadměrným obsahem dusíku a fosforu v půdě.

Zásadní pro urychlení tohoto procesu je především kombinovat bezorebné technologie s pěstováním druhově bohatých meziplodin, v nichž je vysoký podíl druhů, které stimulují mykorhizní houby (především vyšší podíl bobovitých rostlin). Podobně klíčovým momentem je začínat s přechodem na regenerativní zemědělství na půdě, kde není závažný problém s fyzikálním stavem půdy, například po sklizni kukuřice či cukrovky za mokra. Minimálně v průběhu přechodného období (3–5 let) je nutné provádět veškeré zásahy za optimálních vláhových podmínek. Z tohoto důvodu je vhodnější, pokud u velkého podniku je přechod rozložen po částech, tak aby skutečně bylo zaručeno, že operace jsou prováděny za optimálních vláhových podmínek.

Nepřímou výhodou bezorebných technologií je ponechání mulče posklizňových zbytků plodiny na povrchu půdy. To přináší jednak ochranu proti erozi a jednak také snížení výparu z půdy. Ochrana proti erozi je každopádně velmi důležitý efekt, ovšem v porovnání s vlivem vegetace je nepoměrně nižší. Úlohou mulče z pohledu protierozní ochrany je tudíž hlavně překlenutí období od sklizně do zapojení porostu meziplodiny. Zásadnější efekt má ponechání mulče posklizňových zbytků na povrchu půdy z pohledu omezení výparu. Tento efekt je dán především tím, že mulč chrání půdu zejména v letním období před přehříváním. Snížení teploty o několik stupňů pak vede ke zpomalení výparu z půdy i o více než 50 %.

K zásadním rizikům, které s bezorebnými technologiemi přicházejí, především v přechodném období, jsou problémy s chorobami, škůdci a plevely. Tím že na povrchu půdy zůstávají posklizňové zbytky rostlin znamená, že na nich u fakultativních chorob mohou vznikat zdroje infekce a zvyšovat tak potenciál napadení některými chorobami. Podobně také řadě škůdců vyhovuje skutečnost, že nedochází k jejich zaorání do větší hloubky, kde se jejich přežití výrazně snižuje. U plevelů je pak patrný krátkodobý nárůst druhů, které vzcházejí z mělkých vrstev půdy nebo z povrchu a pak také vytrvalých plevelů rozmnožujících se vegetativně.

Ve všech případech ovšem, pokud jsou prováděna účinná opatření ochrany rostlin, dochází zhruba po 3–4 letech k obrácení trendu a výskyt chorob, škůdců a plevelů klesá. Důvodem je především skutečnost že dochází k namnožení antagonistických mikroorganizmů a predátorů v povrchové vrstvě půdy, kteří jejich výskyt významně snižují. K významnému omezení chorob, škůdců a plevelů zásadně přispívá pěstování druhově bohatých meziplodin, jejichž rostliny, zbytky, chemické látky jimi vylučované nebo mikroorganizmy podporované jejich pěstováním vedou ke konkurenčnímu či alelopatickému potlačení škodlivých organizmů.

Jedním z dalších rizik, se kterým je potřeba počítat u bezorebných technologií je pomalejší ohřívání půdy na jaře, což je hlavně problematické při zakládání porostů kukuřice, u níž dochází k výraznému zpomalení vývoje. Řešením je tzv. strip-till neboli výsev do pásku zpracované půdy či opoždění výsevu do doby, kdy teplota půdy dosáhne optima pro kukuřici.

Bezorebné zakládání druhově bohatého porostu meziplodiny do strniště a posklizňových zbytků pšenice (vlevo), bezorebné zakládání porostu kukuřice do mulče vymrzlé meziplodiny (vpravo) na experimentálních plochách
Bezorebné zakládání druhově bohatého porostu meziplodiny do strniště a posklizňových zbytků pšenice (vlevo), bezorebné zakládání porostu kukuřice do mulče vymrzlé meziplodiny (vpravo) na experimentálních plochách

Pěstování druhově bohatých meziplodin

Pěstování druhově bohatých meziplodin představuje naprosto klíčový prvek regenerativního zemědělství, zejména proto, že prodlužuje vegetační dobu, ve které dochází k fotosyntetickému poutání uhlíku z atmosféry a ukládání do půdy buďto přímo ve formě kořenových exsudátů, nebo organických látek vzniklých transformací půdními mikroorganizmy (zejména mykorhizními houbami), jak již bylo zmíněno dříve. Délka vegetace se tak díky pěstování meziplodin prodlužuje až o několik měsíců. V období, kdy běžně dochází k čisté dekompozici organického uhlíku s podporou zpracování půdy (podmítka či opakovaná podmítka, orba, předseťová příprava půdy) tak dochází ke kontinuálnímu ukládání uhlíku, zejména pak ve stabilní formě vazby na minerální půdní částice (jíl a prach).

Jak již bylo rovněž zmíněno, vegetační pokryv zajišťuje jednoznačně nejlepší způsob ochrany půdy před erozí. Zde je nutno připomenout, že primární příčinou eroze je energie deště při styku s půdou. Pokud déšť dopadá na holou půdu, dochází velmi rychle k rozplavení agregátů na povrchu půdy. To vede následně ke vzniku rozplavené vrstvy půdy do hloubky ca 3 cm, která funguje jako spolehlivé těsnění. Nedochází k infliltraci vody do půdy a nahromaděná voda na povrchu stéká i po menším svahu a způsobuje erozi. Samozřejmě, čím větší sklon svahu, tím je eroze silnější, nicméně primární příčinou eroze je vždy rozplavení povrchu půd. Meziplodiny běžně po zapojení dosahují indexu listové plochy přes 3 m2/m2. To vlastně znamená, že dopadající déšť je zastaven minimálně 3 vrstvami listů, které omezují energii deště na minimum. Voda dopadající na povrch půdy pak již nezpůsobuje rozplavování agregátů vyjma extrémně intenzivních srážek. V druhé fázi se pak ještě může uplatnit pozitivně vliv porostu meziplodiny jako fyzikální bariéry pro zpomalení odtoku, a jejich kořenový systém, který brání eroznímu odnosu půdy.

Ve skutečnosti je ovšem význam tohoto fyzikálního působení meziplodin několikanásobně nižší než v případě ochrany před rozplavováním. Mimochodem, v angličtině se používá pro meziplodiny pojem „cover crops“ - krycí plodiny, který mnohem lépe vystihuje jejich hlavní pozitivní efekt.

Řada nepřímých pozitivních efektů meziplodin souvisí s tím, že v rámci regenerativního zemědělství vyséváme druhově bohaté směsi. Obecně můžeme druhy, které se používají do směsí meziplodin rozdělit minimálně do čtyř funkčních skupin:

1) fixátoři dusíku z čeledi bobovité,

2) rostliny se svazčitým kořenovým systémem většinou z čeledi lipnicovité, které se podílejí na zvyšování obsahu organického uhlíku v půdě,

3) rostliny s kůlovitým kořenovým systémem, které rozrušují zhutněné podorničí a přivádějí živiny z větších hloubek,

3) rostliny z čeledi brukvovité, které zajišťují rychlé zapojení a protierozní ochranu, mají vysokou konkurenční schopnost vůči plevelům a mají rovněž pozitivní vliv na snížení výskytu některých chorob.

Hlavní přednosti druhové bohatosti směsí meziplodin jsou ovšem ukryty před našimi zraky a odehrávají se v půdě. Druhová rozmanitost rostlin vede především k podpoře druhové rozmanitosti půdních mikroorganizmů a zejména pak mykorhizních hub. Druhová rozmanitost přispívá ke zpřístupňování živin, přičemž se nejedná jen o dusík fixovaný hlízkovými bakteriemi žijícími v symbióze s druhy z čeledi bobovitých ale i osvojováním živin z větších hloubek rostlinami s hlubším kořenovým systémem, a zejména pak rozdílnými podmínkami v okolí kořenů podporujícími uvolňování jednotlivých živin, jako je pH, kořenové exsudáty a mikroorganizmy stimulované jednotlivými druhy.

Působením některých organických kyselin či enzymů exsudovaných kořeny rostlin nebo uvolňovaných mikroorganizmy dochází k uvolňování živin z nepřístupných forem, zejména pak fosforu, hořčíku, molybdenu a dalších stopových prvků. Například pro uvolňování fosforu mají zásadní význam kyselina jablečná, citronová a šťavelová exsudované kořeny rostlin, či kyselina glukonová, ketoglutarová, mléčná nebo opět kyseliny citronová a šťavelová, produkované mykorhizními houbami. Různé druhy rostlin se v těchto schopnostech přispívat ke zpřístupnění fosforu a dalších živin výrazně liší, což je dokumentováno například rozdíly v pH okolí kořenů.

Pěstování meziplodin má poměrně zásadní odplevelující účinek. V porostu meziplodiny jsou díky zastínění udržovány v povrchové vrstvě dobré vláhové podmínky, které vedou ke klíčení a vzcházení plevelů. Tyto jsou ale záhy potlačeny silnou konkurencí meziplodiny. Řada druhů používaných ve směsích meziplodin pak vylučuje alelopatické látky inhibující klíčení a vzcházení plevelů, a tyto rostlinky často hynou ještě před vzejitím. Účinnost dostatečně zapojené druhově bohaté meziplodiny na následný výskyt jednoletých plevelů často překračuje 50 % a v některých případech se blíží až 90 %. U vytrvalých plevelů je účinnost pěstování meziplodin na jejich potlačení výrazně nižší, nicméně i zde je ve většině případů zaznamenáván pozitivní efekt, který je dán konkurenčním oslabením vytrvalých plevelů.

Potlačení výskytu chorob a škůdců je rovněž velmi často dokumentováno ve spojitosti s pěstováním druhově bohatých meziplodin. Působení meziplodin na výskyt chorob a škůdců má několik rozdílných příčin. První je potlačení výdrolu nebo alespoň vytvoření fyzikální bariéry pro šíření chorob a škůdců z něj. Tento efekt je významný zejména u obligátních patogenů, jako je například padlí travní nebo u přenašečů viróz (mšickřísů). Další efekt je dán ozdravnými účinky v půdě ať již přímým účinkem rostlin a jejich exsudátů na patogeny či škůdce, nebo prostřednictvím rozvoje mikroorganizmů v půdě, které mají antagonistické účinky na choroby a škůdce. Poslední efekt představuje vytvoření podmínek pro rychlejší rozklad posklizňových zbytků na povrchu půdy, a tím i chorob na nich. Je to především díky zastínění, vyšší vlhkosti a vyšší aktivitě mikroorganizmů i půdní fauny v povrchové vrstvě půdy.

Rizik spojených s pěstováním meziplodin není mnoho, a tím hlavním je zejména nedostatečné ukončení vegetace, následná regenerace meziplodin a potlačení počátečního růstu následné plodiny. Náročnost ukončení vegetace meziplodin závisí na dosažení generativní fáze, tedy kvetení až zrání. Pokud jsou rostliny meziplodin stále ještě ve vegetativní fázi růstu, mnohem snadněji regenerují a je nutné zvolit před setím speciální tzv. krimpovací válce, které způsobí rozlámání stonků na několika místech nebo dokonce kombinace krimpovacího válce a tzv. CrossCutter disků, které velmi mělce pod povrchem půdy odříznou rostlinu od kořenového systému a zamezí tak další regeneraci.

V sušších podmínkách pak může být rizikem u přezimujících meziplodin vyčerpání vláhy v povrchové vrstvě půdy na jaře, a tím negativní dopad na vzcházení hlavní plodiny.

Porost druhově bohaté meziplodiny v době maximálního růstu (vlevo), ukončování vegetace meziplodiny krimpovacími válci (vpravo)
Porost druhově bohaté meziplodiny v době maximálního růstu (vlevo), ukončování vegetace meziplodiny krimpovacími válci (vpravo)

Společné pěstování dvou (případně i více) druhů plodin či jedné plodiny a jednoho pomocného druhu - intercropping

Ačkoliv jsou technologie založené na intercroppingu u nás teprve v počátcích, nejedná se o nic zcela nového, protože v historii zemědělství, a dnes stále ještě v řadě rozvojových zemí patří intercropping k běžným způsobům pěstování zemědělských plodin. Znovuobjevení výhod, které tyto technologie přináší pak znamenal v posledních letech poměrně rychlý rozvoj technologií intercroppingu v USA včetně vývoje mechanizace usnadňující zakládání porostů, jejich vedení i sklizeň.

Většina výhod intercroppingu byla zmíněna již u druhově bohatých meziplodin. Jedná se zejména o podporu půdních mikroorganizmů a zejména pak mykorhizních hub, které umožňují další výhody jako je zprostředkování živin (dusík z rostlin fixujících vzdušný dusík pomocí hlízkových bakterií, fosfor a další živiny z rostlin podporujících svými exsudáty zvýšení přístupnosti) nebo zprostředkování vody rostlinami druhu, který má hlubší kořenový systém. Další výhody plynou z faktu, že intercropping vytváří fyzikální bariéru pro šíření chorob a škůdců z rostliny na rostlinu a rozvoj chorob i škůdců je tak obvykle výrazně zpomalen. Při vhodné volbě komponent může intercropping přispívat i k omezení negativního vlivu plevelů. Například v zelinářství se již několik desetiletí využívá intercropping celeru a póru jako opatření pro potlačení plevelů.

Výhody intercroppingu jsou obvykle i produkční. Ačkoliv výnos každé z komponent je při intercroppingu snížen obvykle o 30–50 % oproti monokultuře, přepočtený celkový výnos obou komponent je pak při dobrém zvládnutí technologie vyšší o 10–30 %.

Vzhledem k tomu, že technologie intercroppingu u nás nejsou dosud dostatečně zvládnuté, přináší intercropping i celou řadu nevýhod. Jednou z hlavních je obtížné řešení výskytu plevelů s použitím herbicidů. Přestože obecně intercropping má významný efekt na potlačení plevelů, nemusí být tento efekt vždy dostačující, a následné možnosti řešení zaplevelení pomocí herbicidů jsou pak do značné míry omezené. Obtížné může být i sladění vývoje obou druhů, tak aby jeden druh nedominoval a nepotlačil druhou komponentu. Sladění vývoje je rovněž značně problematické z pohledu společné sklizně obou produktů.

V USA je z tohoto důvodu nejúspěšnější tzv. štafetový intercropping, který představuje časově posunutý výsev, časově posunutou sklizeň nebo obojí. Nejčastěji aplikovaným příkladem časově posunutého výsevu i sklizně je intercropping pšenice a sóji, který znamená výsev sóji do porostu pšenice s vynechaným dvojřádkem, přičemž pšenice se sklízí s přitlačením rostlin sóji speciálními lyžinami instalovanými na žací liště.

Pro naše podmínky je ovšem nezbytné na optimálních kombinacích plodin pro intercropping a použitelných technických řešeních teprve intenzivně pracovat.

Společné pěstování (intercropping) pšenice ozimé a hrachu ozimého krátce po vzejití po bezorebném výsevu (vlevo), jarního tritikale a bobu na začátku zrání (vpravo)
Společné pěstování (intercropping) pšenice ozimé a hrachu ozimého krátce po vzejití po bezorebném výsevu (vlevo), jarního tritikale a bobu na začátku zrání (vpravo)

Snižování dávek hnojiv a pesticidů

Tento prvek regenerativního zemědělství je přijímán současnými zemědělci jako nejproblematičtější. Je to dáno jejich obavami z výrazného poklesu výnosů. Jestliže ovšem cílem regenerativního zemědělství je obnovení života v půdě, který následně zajišťuje přirozené zajištění dostupnosti živin a plní rovněž řadu fytosanitárních funkcí, nelze toho bez snížení používání hnojiv a pesticidů dosáhnout. Některé definice regenerativního zemědělství jdou v tomto dokonce mnohem dál a používání průmyslových hnojiv a pesticidů zcela zakazují.

Naše zkušenosti ukazují, že minimálně zajištění přechodného období po dobu 3–5 let je s úplným vyloučením průmyslových hnojiv a pesticidů velmi problematické, a může tak znamenat značné propady výnosů. Na druhou stranu snížení dávek hnojiv a pesticidů o 30–50 % většinou nepřináší při uplatnění celého komplexu agrotechniky regenerativního zemědělství větší propad výnosů než 10 %, což znamená že se tyto dvě strany vah většinou vybalancují v ekonomickém srovnání.

Současně pak tato úroveň snížení používání průmyslových hnojiv a pesticidů má neoddiskutovatelný přínos pro obnovu života v půdě. Po 3–5 letech se většinou ukáže, že je možná další redukce, aniž by to negativně ovlivnilo výnos. K ustavení plně funkčního systému regenerativního zemědělství, kde půda již plně zajišťuje řadu původních funkcí včetně zajištění přístupnosti živin dochází zhruba až po 10 letech. Na některých ekologických farmách v Rakousku dokonce po 10 letech zjistili, že se jim v půdě hromadí nadměrné množství minerálního dusíku, s negativními důsledky na obsah dusičnanů v zelenině či vyplavování minerálního dusíku do spodních vod, a byli nuceni snížit podíl bobovitých rostlin v meziplodinových směskách.

Z toho plyne jednak, že přirozené zásobování rostlin živinami u plně regenerovaných půd je velmi efektivní, často nemusí být doplňováno jinými externími zdroji živin jako je například kompost, ale na druhou stranu bychom měli neustále systém našeho hospodaření přizpůsobovat až do chvíle, kdy je dosaženo skutečné rovnováhy.

Používání pesticidů by mělo v regenerativním zemědělství přirozeně ustupovat tak, jak zemědělec postupně získá jistotu, že přirozené procesy společně s agrotechnickými opatřeními fungují, a následně by mělo být pouze otázkou řešení neočekávaných problémů jako například s výskytem invazivních škůdců.

Sytém řízených pojezdů po pozemku (CTF - Controlled Traffic Farming)

Ve skutečnosti není využívání CTF naprosto klíčovou podmínkou regenerativního zemědělství. Využití této technologie ovšem zásadně usnadňuje a urychluje přechod od konvenčního k regenerativnímu zemědělství. Jak bylo již zmíněno dříve, při přechodném období ještě zdaleka nelze hovořit o stabilitě půdních agregátů, a tím ani o zvýšené fyzikální únosnosti půdy. Každý přejezd těžké mechanizace, obzvláště při méně vhodných vláhových podmínkách, vede ke zhoršení fyzikálních vlastností půdy s výsledkem zhoršení struktury půdy a utužení. Pokud k tomuto dojde, zpomaluje se proces přechodu k regenerativnímu zemědělství minimálně o několik let a důsledky se napravují velmi obtížně.

Naopak používání CTF v kombinaci s bezorebnými technologiemi a pěstováním druhově bohatých meziplodin představuje ve světě mnohokrát ověřený systém jak zvýšit infiltraci a zadržení vody v půdě až o 20 %. To v našich podmínkách znamená v suchých ročnících zvýšení množství vody, které je dostupné rostlinám, o 100–150 mm, a tím zásadní příspěvek pro udržení stabilní výnosové úrovně. Samotný efekt bezorebných technologií i v kombinaci s pěstováním druhově bohatých meziplodin na zadržení množství vody v půdě je obvykle přibližně poloviční v porovnání s technologií ve které je zařazen rovněž CTF.

Klíčovou nevýhodou pro implementaci CTF je vysoká vstupní investice, protože je hned na začátku nutné sladění záběrů mechanizace od secího stroje až po sklizňovou techniku a současně také úprava rozchodu kol u traktorů a další techniky, ideálně pokud minimálně přeprava těžkého nákladu po poli je řešena pásovými traktory a pásovými přepravníky. Dalším nezbytným nákladem je investice do přesného navigačního systému RTK a systému automatického řízení.

Závěr

Prakticky u všech klíčových prvků regenerativního zemědělství bylo zmíněno, že možná rizika, spojená s jejich uplatněním, vznikají zejména v průběhu přechodného období, a že možné chyby v průběhu přechodného období mohou způsobit výrazné oddálení pozitivních efektů. Proto se v příštím dílu zaměříme na možnosti předcházení těmto rizikům a praktickým radám, jak přechodné období co nejvíce zkrátit.

Článek byl podpořen z projektu NAZV QK23020080 „Systém dlouhodobého ukládání uhlíku a snižování emisí oxidu dusného a metanu v zemědělství, vyhodnocení jejich efektivity a certifikace přínosů“.

Související články

Jarní práce u řepky jsou za dveřmi

23. 03. 2024 Ing. David Bečka, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 630x

Pěstování ředkve olejné

26. 02. 2024 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D., Ing. Julie Sobotková, Mgr. Helena Hutyrová Technologie pěstování Zobrazeno 425x

Optimalizace pozemkových bloků s ohledem na půdní charakteristiku a provozní parametry strojů

31. 01. 2024 Prof. Ing. Josef Hůla, CSc., Doc. Ing. Petr Šařec, Ph.D., Doc. Ing. Petr Novák, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 647x

Pěstování minoritních olejnin: Pupalka dvouletá

26. 01. 2024 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D.; Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o. Troubsko Technologie pěstování Zobrazeno 602x

Agrolesnictví v dějinách - máme na co navázat

09. 01. 2024 Mgr. Péter Szabó, Ph.D.; Botanický ústav AV ČR, Brno; Masarykova univerzita, Brno Technologie pěstování Zobrazeno 548x

Regenerativní zemědělství (1): Hlavní cíle, předpoklady a zásady

08. 02. 2023 Ing. Karel Klem, Ph.D.; Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i. Technologie pěstování Zobrazeno 4737x

Další články v kategorii Technologie pěstování

detail